SPC odmítla závěry knihy o své roli během války v Bosně
Nová publikace bosenského historika Edina Omerčiće o působení Srbské pravoslavné církve během války v Bosně a Hercegovině vyvolala polemiku. SPC její závěry důrazně odmítla.
Srbská pravoslavná církev zveřejnila obsáhlou kritiku knihy bosenského historika Edina Omerčiće Brzina mraka: Politička djelatnost Srpske pravoslavne crkve u Bosni i Hercegovini od 1989. do 1996. godine. Autor se v ní zabývá působením církve v období rozpadu Jugoslávie a války v Bosně a Hercegovině. O reakci informovala Srbská pravoslavná církev.
Kniha zkoumá působení SPC během války
Kniha vyšla na konci roku 2024 a vznikla na základě disertační práce, kterou Omerčić obhájil v roce 2023 na Filozofické fakultě Záhřebské univerzity. Podle sarajevského Institutu pro historii představuje kniha výsledek dlouholetého výzkumu zaměřeného na politické působení náboženských komunit v Bosně a Hercegovině, se zvláštním zaměřením na Srbskou pravoslavnou církev v období pozdního socialismu a během válek v 90. letech.
Jak uvedl Edin Omerčić v rozhovoru zveřejněném portálem Danas, hlavní teze knihy spočívá v tvrzení, že Srbská pravoslavná církev hrála významnou úlohu při šíření srbského nacionalismu, ospravedlňování válečného stavu a následném popírání zločinů spáchaných během konfliktu. Historik své závěry opírá o veřejná vystoupení představitelů církve, dobový tisk a archivní dokumenty z Bosny a Hercegoviny i Srbska.
Autor rovněž tvrdí, že církev poskytovala prostor pro šíření nacionalistických narativů a že její představitelé přispívali k vytváření ideologického rámce, který doprovázel politické události na počátku devadesátých let.
SPC odmítá obvinění a kritizuje metodologii
Ve svém stanovisku však Srbská pravoslavná církev tato tvrzení odmítla. Podle SPC publikace postrádá širší historický kontext a jednostranně přisuzuje církvi rozhodující vliv na politické procesy v Bosně a Hercegovině. Církev zároveň uvedla, že podobný přístup nenajdeme v pracích srovnatelně hodnotících působení dalších náboženských společenství v regionu.
SPC také kritizovala autorovu metodologii a způsob práce se zdroji. Ve své reakci upozornila, že po druhé světové válce čelila církev v Bosně a Hercegovině personálním i materiálním ztrátám a působila v podmínkách komunistické represivní politiky. Podle církve proto nelze její tehdejší postavení hodnotit jako privilegované ani jako určující faktor společenského vývoje.
Církev dále připomněla, že v Bosně a Hercegovině působilo v 60. letech výrazně méně pravoslavných duchovních než představitelů římskokatolické církve či Islámského společenství, což podle ní zpochybňuje představu o dominantním vlivu SPC na společnost.
Zvláštní pozornost věnovala SPC osobnosti patriarchy Pavla. Připomněla jeho známý výrok, že člověk nenese odpovědnost za národ, do kterého se narodí, ale za to, zda bude žít jako člověk či nelidsky. Podle církve právě tento postoj charakterizoval její přístup během krizových let rozpadu Jugoslávie.
Srbská pravoslavná církev proto označila Omerčićovu knihu za dílo, které podle jejího názoru nepřináší vyvážený pohled na sledované období. Zároveň vyjádřila přesvědčení, že seriózní historický výzkum musí zohledňovat širší společenské a politické souvislosti a nesmí redukovat složité události devadesátých let na působení jediné instituce.
Redakce SPN dříve informovala o debatě kolem možné „Bosenské pravoslavné církve“, kterou srbští hierarchové označují za provokaci.
