Pravoslaví v každodenním životě: Proč se vyhýbat výmluvám jako moru?

Foto SPN

Foto SPN

V každodenním koloběhu povinností se často ocitáme v situacích, kdy selžeme – nepřijdeme na bohoslužbu, nesplníme slib nebo chybujeme v jednání s druhými. Právě v tu chvíli přichází zásadní duchovní zkouška: Jak se k tomu postavíme? Pravoslavná tradice nás varuje, abychom se za každou cenu vyhýbali výmluvám.

Výmluvy jako „slova zlosti“

140. žalm: „Hospodine, volám k Tobě.“ Žalmista v něm, inspirován Duchem Svatým, identifikuje výmluvy jako cosi nebezpečného a prosí: „Nenakláněj srdce mého ke slovům zlosti, k vymýšlení výmluv z hříchů.“ Výmluva se totiž na první pohled může zdát jako vysvětlení, ale chybí jí upřímnost. Je v ní prvek lstivosti – člověk sice přiznává, že se stalo něco špatného, ale odmítá za to převzít plnou odpovědnost.

Vysvětlení, omluva, nebo výmluva?

Je důležité tyto pojmy rozlišovat, abychom neklamali sami sebe:

Vysvětlení je prosté konstatování faktů. Pokud někdo nemůže přijít do chrámu například kvůli nemoci, je to objektivní důvod. Je to upřímná informace, která nevychází ze snahy se „vykroutit“.

Omluva přichází po události. Obsahuje přímé vyznání chyby a prosbu o odpuštění. To je podstata křesťanského života – uznat pád a prosit Boha o milost.

Výmluva je naopak pokusem o klam. Často přichází dokonce „preventivně“ ještě předtím, než k selhání dojde. Je to nástroj „otce lži“, který nás vězní v pocitu viny, kterého se výmluvou stejně nezbavíme.

Komu dlužíme pravdu?

Mnoho lidí má ve zvyku adresovat své výmluvy knězi a hledat u něj potvrzení svých „důvodů“. Ale je to skutečně farář, koho absence věřícího nejvíce bolí? Církev ani Bůh nejsou nijak „zmenšeni“ tím, že někdo v chrámu chybí – Boží milost zůstává plná a Liturgie je stále dokonalá.

Ten, kdo je skutečně zraněn, je sám člověk, který se vymlouvá. To on ztratil dar modlitby v chrámu a užitek, který mu mohl přinést. Výmluvou se snaží ulevit svému svědomí před lidmi, ale před Bohem zůstává břemeno viny. Výmluva je past, která nás okrádá o upřímné pokání.

Rada pro dnešní den: Pokud je to pravda, podejte vysvětlení. Pokud jste pochybili, upřímně se omluvte a proste Boha o odpuštění. Ale výmluvám se vyhýbejte jako moru!

SPN minule psal: Modlitba za zesnulé

Přečtěte si také

Láska k nepřátelům v době polarizace: Co nás učí svatý Siluan Athonský

Prostý mnich ze Svaté Hory učil, že kdo nemiluje nepřátele, v tom není Boží milost. V době, kdy se společnost dělí na tábory, zní jeho slova naléhavěji než kdy dřív.

Pochybnosti ve víře: Co nás učí apoštol Tomáš

Církev nenazývá Tomáše „nevěřícím“, ale opěvuje jeho „blahou nevěru“. Jeho příběh ukazuje, jak se z pochybnosti může zrodit vyznání.

Od mága k biskupovi: Co říká pravoslaví o horoskopech a ezoterice

Příběh svatého Kypriána, který se z mocného čaroděje stal biskupem a mučedníkem, nabízí jasnou odpověď na dnešní zájem o horoskopy, tarot či amulety.

Jak dodržovat půst a zůstat součástí světského kolektivu

Postní kalendář nečeká, až si firma vybere jídelníček na poradu. Jak sladit církevní pravidla s běžným pracovním provozem?

Strom života v Ráji byl předobrazem Kristova Kříže

Prožíváme dny posvátku Povýšení svatého Kříže a znovu si stále hlouběji uvědomujeme jeho význam. Apoštol Pavel nechce stavět zvěstování evangelia na výřečnosti, „aby Kristův Kříž nepozbyl smyslu“ (1 Kor 1,17).

Svátek Obnovení chrámu se bezprostředně týká každého z nás

Svátek Obnovení chrámu připomíná zasvěcení chrámu Kristova Vzkříšení v Jeruzalémě. Zároveň ukazuje, že každý pravoslavný chrám má účast na témže tajemství.