Rozhovor s biskupem Izaiášem: Pouť v Mikulčicích a odkaz svatých věrozvěstů

Biskup olomoucko-brňenský Izaiáš. Zdroj: Web OBE

Každý rok se na Slovanském hradišti v Mikulčicích koná tradiční eparchiální pouť, při níž se slouží archijerejská liturgie přímo na základech velkomoravské baziliky – na místě, kde v 9. století prokazatelně sloužil sám svatý Metoděj. Letos se pouť uskutečnila 23. května 2026.

Redakce SPN oslovila Jeho Přeosvícenost Izaiáše, biskupa olomoucko-brněnského, s otázkami k tradiční cyrilometodějské pouti na Slovanském hradišti v Mikulčicích, která se uskutečnila 23. května 2026, i k svátku svatých Cyrila a Metoděje podle starého kalendáře.

Cyrilometodějská pouť v Mikulčicích

Jak dlouho se tato eparchiální pouť na Slovanském hradišti v Mikulčicích koná a jak vznikla tradice sloužit liturgii přímo na základech velkomoravské baziliky?

Nápad konat každoroční putování do Mikulčic ke dni jejich svátku dle pravoslavného kalendáře vznikl hluboko v devadesátých letech spolu s ideou druhé eparchiální pouti do rodiště sv. Gorazda. Hovořilo se o tom na konferenci moravských presbyterů a vzbudilo to v eparchii ohlas. Od těch dob nebyl rok, kdy by se tato tradice přerušila. Vykonat liturgii tam, kde sloužil sv. Metoděj, bylo tenkrát vnímáno jako svědectví, že jsme dědici cyrilometodějství a že pevně navazujeme na tuto místní posvátnou tradici.

Kdo se pouti zpravidla účastní – přijíždějí věřící pouze z olomoucko-brněnské eparchie, nebo i z jiných částí České a Slovenské republiky?

Po roce 2000 přesáhl rozměr cyrilometodějské pouti široce hranice naší eparchie. Přijížděly autobusy věřících z Prahy, jezdili věřící i duchovní ze Slovenska. Věříme, že časem se spolupráce mezi eparchiemi obnoví a věřící i duchovenstvo se bude více vzájemně navštěvovat a účastnit se sousedních eparchiálních akcí.

Jaký osobní duchovní zážitek pro Vás znamená sloužit archijerejskou liturgii na místě, kde prokazatelně sloužil sám svatý Metoděj?

To, že na místě, kde sloužil božskou liturgii svatý Metoděj, stojí i dnes pravoslavný archijerej s duchovenstvem a věřícími, vnímám jako důkaz pravdivosti a hloubky slov svatého vladyky Gorazda, který své dílo obnovy místní pravoslavné církve před stoletím založil na tvrzení, že pravoslavná církev zde má své domovské právo. Pravoslaví je zde skrze svaté Cyrila a Metoděje Bohem požehnané a duchovní základy, které zde tito svatí otcové a apoštolové položili, jsou samotným Pánem Ježíšem Kristem ustanovené. My se na těchto základech stavíme a pokračujeme v jejich díle budování církve, ve které se děje spása zdejších lidí – Čechů a Moravanů, Slováků a ostatních národů zde žijících. Konat svatou liturgii na takovém místě vyvolává tedy pocit bázně Boží, odpovědnosti a zároveň radosti, že nám Hospodin dovolil pokračovat v práci svatých věrozvěstů a že jsme všichni následníci Metodějovi a jeho žáků.

Co Vás při pohledu na shromážděné věřící z různých koutů Čech, Moravy a Slovenska nejvíce naplňuje?

Je to vědomí vděčnosti svatým bratřím ze Soluně za jejich oběť, kterou pro nás přinesli, když zasvětili tolik let svých životů spáse Moravanů. Přinesli nám sem s sebou i všechny své dary, schopnosti, vědomosti a talenty, jimiž je Bůh obdařil. A když vidím, že jsou zde lidé, kteří to chápou a přijeli sem z dálky poděkovat a oslavovat svaté bratry, nechat se posvětit těmito posvátnými místy, pak cítím radost a smysluplnost práce nás duchovních.

Máte z minulých ročníků pouti nějaký zvláštní zážitek nebo vzpomínku, která Vám zůstala v srdci?

Každý ročník byl krásný. Vždy na takových poutích k našim velkým svatým cítíte Boží blahodať, navštívení a ruku vztahující se shůry, která pomáhá každému zvlášť, ale hlavně celé naší církvi, aby žila a dál putovala našimi dějinami. Už jen připomínat si na těchto místech jejich životy a duchovní zápas, přináší útěchu a povzbuzení. Při takových poutích se někdy dějí věci, které se podobají zázraku. Jedním z jevů, které se viditelně dějí před očima všech, jsou klimatické podmínky pro pouť. Konat liturgii pod širým nebem je vždy závislé na počasí. Mnohokrát jsme byli svědky milosti Boží, která ve prospěch poutníků zasáhla. V jednom roce bylo tento den deštivo, všude kolem Mikulčic ráno hustě pršelo, ale nad Mikulčicemi byl na nebi vidět z mračen vytvořený jakýsi kruh a po celou liturgii zde nespadla ani kapka. Jakmile však byla bohoslužba skončena a duchovní s věřícími odešli do budovy, kruh se uzavřel a začalo hustě pršet i zde. Několik lidí, kteří se trochu zdrželi u basiliky, už nestihli doběhnout a zmokli.

Odkaz svatých Cyrila a Metoděje

Pouť v Mikulčicích se letos uskutečnila také ke svátku svatých Cyrila a Metoděje podle starého kalendáře. Zeptali jsme se proto vladyky Izaiáše i na to, jaký má odkaz slovanských věrozvěstů pro pravoslavné věřící v dnešní době.

Svatí Cyril a Metoděj přinesli na Velkou Moravu nejen křesťanskou víru, ale také písmo a liturgii v jazyce srozumitelném lidu. Jaký má jejich odkaz podle Vás význam pro pravoslavné věřící v České a Slovenské republice dnes?

Zcela zásadní. Není to jen odkaz byzantské liturgie a napojení na východní křesťanství. Ani to pro nás neznamená jen konat liturgii v našem rodném jazyku. Svatí Cyril a Metoděj, jsou ochránci naší země i naší místní pravoslavné církve. Myslím, že je správné tvrdit, že jen díky nim zde pravoslaví přetrvalo, byť někdy bylo jako ponorná řeka, ale tu kontinuitu jeho přítomnosti můžete v českých dějinách zřetelně sledovat. Jeden z výrazných rysů svatosti tkví v tom, že památka svatého nezanikne. Nepřátelé díla svatých bratří se tolik staletí snažili, aby vše, co zde svědčilo o cyrilometodějství, bylo zahlazeno, aby se na svatého Metoděje zapomnělo. Nepodařilo se jim to, protože za touto svatou památkou stojí živá přítomnost Cyrila a Metoděje zde a jejich péče o zdejší národ. Shůry dál pečují o tuto zemi a o v ní žijící. Do té míry, v jaké je vzýváme, oslavujeme, děkujeme jim, oni nám pomáhají. Podobně jako dávné Moravany, i nás vedou k spáse. Právě v současné době duchovní tmy a zmatku jsou pro nás stále jako maják ukazující cestu ke Kristu.

Jak vnímáte skutečnost, že základy, na nichž stojí křesťanství v našich zemích, jsou právě pravoslavné a východní – a přesto je tato skutečnost v širším povědomí veřejnosti málo známá?

Pravda o cyrilometodějství přečkala tisíc let pronásledování a prosadila se vlastní silou za přispění mocného působení shůry. To platí i dnes. My se musíme především snažit, abychom duchovnímu dílu svatých bratří sloužili a pokud možno mu nepřekáželi, aby skrze nás toto svaté dílo osvěcovalo celou naši společnost a abychom mu nečinili spíše ostudu. K tomu patří i orientace ve složité mezinárodní politické situaci, která doléhá i na nás. Připojím opět slova sv. Gorazda II.: Pravoslavní zde nejsou hosty či návštěvníky, ale mají zde domovské právo. Na tom je nutno budovat i zvládnutí sociální situace, kdy je u nás mnoho imigrantů ze zemí, kde nebyla pravoslavná tradice přerušena. Máme je rádi, s radostí je přijímáme a můžeme se od nich hodně naučit z jejich pracovitosti, modlitebnosti a vroucnosti ve vztahu k Bohu. Při tom všem ale musíme trvat na tom, že pravoslaví zde je české, má své pevné základy, posvěcené celosvětově známými apoštolům rovnými Cyrilem a Metodějem. Proto musí naši pravoslavní pastýři dbát na to, aby se nevytratil český charakter místní pravoslavné zbožnosti a bohoslužeb, protože jen tak bude naše misie čitelná a přijatelná pro místní českou a moravskou společnost.

Jaké poselství byste chtěl ke svátku svatých Cyrila a Metoděje předat věřícím naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku i všem, kdo hledají duchovní kořeny naší země?

Základy zbožnosti a církevnosti zde pokládali svatí soluňští bratři. Jejich dílu Pán Bůh požehnal a přihlásil se k němu. Dostali jsme vzácný dar, který musíme chránit a rozvíjet. Pravoslaví k nám nepřišlo s imigranty, ale je součástí kořenů našeho národa. Naším úkolem je nejen udržet cyrilometodějství jako bohoslužbu a jako obecně východní typ křesťanství, ale především zde představovat čistotu a vznešenost křesťanské víry, svatootcovskou teologii a hlubiny pravoslavné spirituality vedoucí ke sjednocení člověka s Bohem. Avšak máme zde i zcela specifický úkol: po vzoru svatých bratrů Cyrila a Metoděje, kteří byli významnými učenci a nositeli pradávné byzantské kultury, spojovat české pravoslaví s vysokou kulturou a křesťanskou civilizovaností. Jsme západními Slovany a náš potenciál je spojit pravoslaví s tím nejlepším, co západní kultura dává. Tím pak můžeme oslovit naši společnost jazykem, kterému bude rozumět, a ukázat jí cestu k pravé křesťanské víře, spiritualitě a potažmo k spáse Božího království.

Děkujeme Jeho Přeosvícenosti vladykovi Izaiášovi, biskupu olomoucko-brněnskému, za poskytnutí rozhovoru.

Přečtěte si také