Svatá Marie Magdaléna: Věrná učednice a první svědkyně Vzkříšení

Marie Magdaléna u Kristova hrobu. Foto: SPN

Dnešní den, 4. srpna, zaujímá v pravoslavném liturgickém kalendáři (starý) výjimečné místo. Církev si připomíná památku svaté rovnoapoštolské Marie Magdalény a zároveň historické přenesení jejích svatých ostatků z Efezu do Konstantinopole roku 886 za vlády císaře Lva VI. Moudrého.

Příběh této světice nabízí hluboký pohled na neochvějnou lidskou víru, odvahu i obětavou lásku, která překonala i ten největší strach.

Život v Kristově blízkosti: Osvobození a obětavá služba

Marie pocházela ze starobylého městečka Magdala na západním břehu Genazaretského jezera v Galilei. V Novém zákoně se s její postavou poprvé setkáváme v momentě, kdy ji Ježíš Kristus vysvobodil z těžkého trýznění a vyhnal z ní „sedm démonů“.

V dobovém biblickém jazyce však označení pro sužování démony neznamenalo mravní úpadek nebo vědomý tělesný hřích. Popisovalo nesmírné fyzické i duševní utrpení, těžkou nemoc a bezmocnost, jež člověka svíraly bez jeho vlastního zavinění. Ježíšovo uzdravení tak znamenalo pro Marii nejen fyzickou i duševní úlevu, ale především počátek nového duchovního života.

Z vděčnosti se stala nedílnou součástí Kristova doprovodu. Společně s dalšími zbožnými ženami například Johannou, manželkou Herodova správce Chuzy, či Zuzanou — doprovázela Spasitele a Jeho apoštoly na cestách po Judsku a Galilei. Jako finančně nezávislá a majetná žena podporovala apoštolskou komunitu ze svých vlastních zdrojů a starala se o její každodenní zázemí.

Odvaha pod Křížem: Když muži podlehli strachu

Skutečná velkolepost ducha Marie Magdalény se naplno vyjevila během temných hodin Kristova zatčení, soudu a popravy. Když byl Spasitel v noci zajat, vyvolení apoštolové podlehli lidskému strachu a v obavách o vlastní život se rozprchli. Z Dvanácti zůstal pod Křížem na obávané Golgotě jediný — nejmladší Jan.

Být v těsné blízkosti popraviště a hlásit se k veřejně odsouzenému „rebelovi“ přitom představovalo obrovské osobní riziko ze strany římských vojáků i nepřátelsky naladěného davu. Zatímco apoštolům se zhroutily jejich lidské představy o vítězném Mesiáši a uzavřeli se v síňce, ženy u Kříže zůstaly.

Nespoutávaly je politické kalkulace, ale čistá, nezištná láska. Svatý Jan Zlatoústý zdůrazňoval, že právě v této chvíli ženské srdce osvědčilo větší odvahu než muži. A ve všech evangelijních seznamech svědků u Kříže i u pohřbu v zahradě Josefa Arimattejského je jméno Marie Magdalény uváděno na prvním místě.

První svědkyně Vzkříšení a titul „Rovná apoštolům“

Právo tehdejší doby nepřijímalo svědectví žen jako právně platný důkaz. Pokud by si rané křesťanské společenství chtělo událost Vzkříšení lidsky vymyslet a učinit ji pro okolní svět co nejsnadněji přijatelnou, za hlavního svědka by si zaručeně zvolilo významného muže.

Křesťanská zvěst však zůstala věrná skutečnosti. Za nedělního svítání — ještě za tmy — spěchala Marie Magdaléna s drahocennými vonnými mastmi k zapečetěnému Hrobu, aby ošetřila Tělo svého Učitele. Výsledkem její obětavosti bylo, že se stala vůbec prvním člověkem, kterému se Vzkříšený Spasitel zjevil.

Právě jí Kristus svěřil výsadu jít a oznámit zprávu o překonání smrti zdrceným apoštolům. Z jejích úst poprvé zazněla radostná zvěst „Viděla jsem Pána!“, pročež ji Církev ctí výjimečným titulem Rovná apoštolům (Isapostolos).

Zázrak s červeným vejcem a apoštolská misie

Po Nanebevstoupení Páně a Seslání Svatého Ducha Marie Magdaléna neustala ve své službě a vydala se hlásat evangelium za hranice Judska. Podle starobylé církevní tradice dospěla až do Říma, kde předstoupila před samotného císaře Tiberia.

Vyprávěla mu o nespravedlivém odsouzení Ježíše i o Jeho Vzkříšení a věnovala mu skromný dar — obyčejné bílé vejce jako symbol nového života — se slovy: „Kristus vstal z mrtvých!“ Císař pochybovačně namítl, že vstzkříšení člověka je stejně nemožné, jako aby toto bílé vejce zčervenalo. V tu chvíli však skořápka v jeho rukou podle tradice zázračně zrudla. Tento moment dal základ krásnému křesťanskému zvyku darovat o Velikonocích červená vajíčka.

Konec svého pozemského života strávila v Efezu v Malé Aii, kde pomáhala v apoštolské misii svatému Janu Evangelistovi a kde také pokorně zesnula. Její svaté ostatky byly později uctívány v Konstantinopoli a dodnes jsou jejich vzácné části přechovávány v chrámech po celém světě — mimo jiné na Svaté Hoře Athos v monastýrech Dochiar, Simonopetra či Esfigmenu.

Východ versus Západ: Proč byla v historii zaměněna za hříšnici?

Při pohledu na západní výtvarné umění, na plátnech Caravaggia, Titiana či v moderních filmech, vidíme Marii Magdalénu téměř výhradně zobrazovanou jako plačící nevěstku s rozpouštěnými vlasy, alabastrovou nádobkou a lidskou lebkou. Jak k této proměně došlo, když o ní Evangelia mlčí?

Kořeny tohoto výkladu sahají do roku 591, kdy papež Řehoř I. Veliký ve svém kázání organicky sloučil tři různé novozákonní postavy do jediného působivého příběhu. Propojil tak Marii Magdalénu, z níž Ježíš vyhnal sedm démonů, Marii z Betánie jako sestru Lazara a Marty, a také bezjmennou hříšnici, která slzami omyla a mirem pomazala Kristovy nohy v domě Šimona Farizeje. Motiv této interpretace byl čistě kázatelský a duchovní — nabídnout věřícím silný a dramatický příklad hlubokého lidského pádu a o to slavnějšího Božího odpuštění skrze pokání. V západní křesťanské kultuře tento obraz zdomácněl na celá staletí.

Křesťanský Východ však toto sjednocování postav nikdy neosvojil. Pravoslavní teologové i svatí Otcové, například svatý Jan Zlatoústý, svatý Kliment Alexandrijský či svatý Dimitrij Rostovský, vždy pevně zdůrazňovali, že se v Evangeliu jedná o tři odlišné osobnosti. Poukazovali mimo jiné na dobové souvislosti: pokud by v těsné blízkosti Spasitele otevřeně působila žena s pověstí veřejné hříšnice, Jeho nesmiřitelní odpůrci z řad farizejů by si takovou příležitost k veřejnému očernění Učitele zaručeně nenechali ujít. Sama Římskokatolická církev pak toto výkladové spojení citlivě upravila při své liturgické reformě v roce 1969.

Pro pravoslavné křesťany tak svatá Marie Magdaléna zůstává věrným vzorem odvážné učednice, jejíž čistá láska k Bohu přemohla strach a přinesla lidstvu první zprávu o Vzkříšení.

SPN dříve psal: Historie pravoslaví: Kdo byly ženy myronosice a proč na ně nezapomínáme

Přečtěte si také