Dnes je Den znakových jazyků: Jak církev slouží neslyšícím?

Bohoslužba překládaná do znakové řeči v Rumunsku. Zdroj: Basilica.ro

Dnešní den je součástí celosvětového Týdne neslyšících a nese v sobě hned dvojí připomínku, Mezinárodní den znakových jazyků i Mezinárodní den neslyšících. Pro pravoslavné křesťany představuje toto datum příležitost nahlédnout do pastorační praxe a připomenout si, jak církevní společenství napříč světem otevírají své chrámy lidem žijícím ve světě ticha. 

Jak svátek vznikl

Kořeny dnešního data sahají do roku 1958, kdy se z iniciativy italského tlumočníka a tehdejšího tajemníka Světové federace neslyšících (WFD) Vittoria Ierally poprvé slavil Mezinárodní den neslyšících. Samotná Světová federace neslyšících vznikla v září 1951 a od té doby hájí lidská práva i ochranu znakových jazyků po celém světě. Postupem času se z jednodenní připomínky vyvinul celý Mezinárodní týden neslyšících, který se koná vždy v posledním plném týdnu v září.

Samotný Mezinárodní den znakových jazyků je mladšího data. Valné shromáždění OSN jej vyhlásilo v roce 2017 a poprvé se slavil v roce 2018, přičemž datum 23. září bylo zvoleno právě na památku založení WFD. Cílem je zvýšit povědomí veřejnosti o svébytnosti znakových jazyků a přispět k naplňování práv sluchově postižených.

Na světě dnes existuje více než dvě stě samostatných národních znakových jazyků. Nejde tak o univerzální dorozumívací kód, každá národní komunita si vytvořila svůj vlastní přirozený jazyk s unikátní gramatikou a slovní zásobou, ačkoliv pro mezinárodní setkání existuje pomocný Mezinárodní znakový systém.

Liturgie, katecheze i zpověď bez bariér

Přístup pravoslavné církve k neslyšícím nestojí pouze na vnější sociální pomoci, ale především na plnohodnotném zapojení do svátostného života. V první řadě jde o tlumočení bohoslužeb, kde stále více eparchií po světě spolupracuje s profesionálními tlumočníky znakového jazyka stojícími v blízkosti ambonu či ikonostasu. V některých případech si základy znakové komunikace osvojují i sami sloužící duchovní, aby dokázali farníky přímo oslovit.

Mimořádnou pastorační citlivost vyžaduje svátost smíření. V chrámech se v praxi osvědčila písemná forma zpovědi, případně asistence prověřeného tlumočníka, který je vázán stejně přísným zpovědním tajemstvím jako kněz. Nedílnou součástí služby je rovněž tvorba specializovaných materiálů. Vznikají modlitební knihy uzpůsobené pro neslyšící, ilustrované výklady bohoslužebných obřadů a v posledních letech především video-katecheze, které věřícím umožňují hlubší samostudium pravoslavné věrouky.

Osvědčené iniciativy ze světa

Příkladem je činnost organizace Orthodox Christian Deaf Association (OCDA) ve Spojených státech amerických, jež propojuje farnosti napříč jurisdikcemi včetně Pravoslavné církve v Americe, řecké, srbské či antiochijské eparchie. Jejím klíčovým přínosem zůstává tvorba jednotného liturgického znakového slovníku pro texty Božské liturgie a zajišťování záznamů bohoslužeb pro věřící ze vzdálených oblastí.

V tradičně pravoslavných zemích jihovýchodní Evropy, jako jsou Řecko a Rumunsko, je péče o neslyšící často koordinována přímo na synodální úrovni. Působí zde kněží oficiálně pověření touto misijní službou a vznikají specializovaná eparchiální centra i bratrstva neslyšících. Ta vedle tlumočených liturgií pravidelně organizují poutní cesty, vzdělávací přednášky a všestrannou materiální výpomoc rodinám.

Kdo je patronem neslyšících v pravoslaví?

V pravoslavném světě, zejména v tradici balkánských a slovanských církví, například v Rumunsku či na Ukrajině, se za nebeského přímluvce neslyšících a znakové komunikace často považuje svatý Meletios, arcibiskup antiochijský ze 4. století (svátek 12. února).

Když byl vladyka Meletios během teologických sporů vyzván k vyznání víry v Nejsvětější Trojici, učinil tak beze slov. Nejprve pozvedl tři prsty symbolizující tři božské Osoby, následně prsty spojil k sobě na znamení jediné Boží podstaty a podle církevní tradice jeho ruku v té chvíli ozářilo nestvořené světlo. 

Církevní kalendář uchovává také památku svatého Marka Hluchého (2. ledna), starobylého byzantského askety, který byl podle synaxarionu od narození neslyšící a svůj život prožil v tiché modlitbě. Unikátní chrám zasvěcený právě tomuto světci stojí na Krétě v areálu monastýru svatého Jiří Arsanského.

Víte o podobných pastoračních iniciativách, tlumočených bohoslužbách nebo duchovních, kteří se neslyšícím věnují v rámci Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku? Napište nám své zkušenosti a postřehy do komentářů, každé takové pastorační dílo si zaslouží pozornost i společnou podporu.

SPN dříve psal o Avatonu: proč ženy nesmí na Athos a co to vlastně znamená

Přečtěte si také