Svatý Jan Milostivý: patriarcha, který nazýval chudé svými pány

Když se svatý Jan Milostivý stal alexandrijským patriarchou, požádal správce církevního majetku, aby ve městě vyhledali všechny chudé a potřebné. Přikázal jim však, aby je nenazývali žebráky. Mluvili o nich jako o svých pánech.

Správci údajně napočítali více než sedm tisíc lidí. Patriarcha nařídil, aby jim církev každý den poskytovala to, co potřebovali k životu. Nešlo pouze o jednorázové gesto. Péče o chudé, nemocné, zajatce a lidi bez domova se stala jednou z hlavních součástí jeho služby. [1] [3]

Patriarcha, který otevřel dveře potřebným

Svatý Jan se narodil v šestém století v Amathúntu na Kypru. Pocházel z významné rodiny a jeho otec Epifanios zastával vysoký úřad. Na přání rodičů se Jan oženil a měl děti. Po smrti manželky a dětí se však plně obrátil k duchovnímu životu, modlitbě a službě druhým.

Na začátku sedmého století byl povolán na alexandrijský patriarchální stolec. O tuto hodnost sám neusiloval, ale přijal ji jako službu, která mu byla svěřena. Jako patriarcha se věnoval ochraně pravoslavné víry, správě církve i pomoci lidem v nouzi. [1] [2]

Podle tématu Svatý Nektarios Eginský: biskup, kterého odmítli lidé

Dvakrát týdně, ve středu a v pátek, usedal před patriarchálním chrámem a přijímal každého, kdo za ním přišel. Vyslechl stížnosti, pomáhal ukřivděným, urovnával spory a rozdával almužny. Několikrát týdně také navštěvoval nemocnice a osobně se zajímal o nemocné. [1]

Podle životopisné tradice jej jednou cestou na bohoslužbu zastavila chudá vdova, která si stěžovala na bezpráví ze strany svého zetě. Patriarchův doprovod jej vybízel, aby rozhovor odložil a pospíšil si do chrámu. Jan to odmítl se slovy, že nemůže očekávat, že Bůh vyslyší jeho modlitbu, pokud on sám nejprve nevyslechne trpící ženu. Zůstal proto na místě, dokud mu nevypověděla všechno, co měla na srdci. [5]

V jeho jednání nebyla chudoba pouze společenským problémem, který měl řešit někdo jiný. Potřebný člověk pro něj představoval samotného Krista. Proto chudé označoval za své pány: věřil, že právě oni mu mohou svou modlitbou otevřít cestu k Božímu království.

Podle dochovaného životopisu se jednou setkal s žebrákem a nechal mu dát šest stříbrných mincí. Muž se převlékl, předběhl patriarchu a požádal jej o pomoc znovu. Jan mu dal dalších šest mincí. Když se objevil potřetí, služebníci jej poznali a chtěli ho odehnat. Patriarcha je však zastavil a přikázal, aby mu dali dvanáct mincí. Řekl, že by to mohl být Kristus, který jej zkouší. [1]

Jindy opakovaně pomohl obchodníkovi, který přišel o majetek při ztroskotání lodi. Když mu předchozí pomoc nestačila, patriarcha mu nakonec poskytl loď patřící církvi a náklad obilí. Obchodník mohl znovu začít a splatit své závazky. [1] [3]

Tyto příběhy neukazují pouze Janovu štědrost. Odhalují také jeho rozhodnutí neriskovat, že odmítne člověka, který pomoc skutečně potřebuje. Raději připustil možnost, že někdo jeho dobroty využije, než aby kvůli podezřívavosti zavřel dveře před trpícím.

Milosrdenství spojené s odpuštěním

Janova milosrdnost se neprojevovala jen penězi. Týkala se také vztahů mezi lidmi, řešení sporů a schopnosti odpouštět.

Jednou musel dočasně potrestat dva duchovní. Jeden z nich své provinění uznal, druhý se však na patriarchu rozhněval. Jan ho chtěl pozvat k rozhovoru, ale v množství povinností na to zapomněl. Později si na něj vzpomněl během Božské liturgie při Kristových slovech, že se člověk má nejprve smířit se svým bratrem a teprve potom přinést dar k oltáři.

Patriarcha vyšel z oltářního prostoru, nechal duchovního zavolat a před shromážděnými věřícími jej požádal o odpuštění. Jeho pokora se dotkla i druhého člověka a vedla k jejich smíření. [1]

Podobně postupoval, když jeden obyvatel Alexandrie urazil jeho synovce Jiřího. Ten žádal, aby patriarcha viníka potrestal. Jan mu slíbil takovou odplatu, nad níž bude žasnout celé město. Když zjistil, že dotyčný bydlí v domě patřícím církvi, odpustil mu na jeden rok placení nájemného.

Byla to skutečně pomsta, jakou okolí nečekalo. Patriarcha však tímto jednáním ukázal, že křesťanskou odpovědí na urážku nemusí být další ponížení. Člověk může zastavit řetězec nepřátelství tím, že na zlo neodpoví stejným způsobem. [1]

Jan zároveň nepovažoval církevní majetek za něco, co má sloužit pohodlí jejích představitelů. Chápal jej jako prostředek pomoci lidem. Když Peršané dobyli Jeruzalém, ničili chrámy a odváděli obyvatele do zajetí, věnoval velkou část prostředků Alexandrijského patriarchátu na pomoc uprchlíkům, raněným a zajatcům. [1] [3]

Životopis svatého Jana, který sepsal jeho krajan Leontios z Neapole na Kypru, zachycuje patriarchu jako člověka, jenž se snažil udržovat přímý kontakt s obyčejnými obyvateli města. Prostředky bohatého alexandrijského stolce používal především na podporu chudých, nemocných a lidí bez domova. [3]

Svatý Jan si zároveň připomínal vlastní smrt. Nechal pro sebe zhotovit rakev, ale přikázal řemeslníkům, aby ji nedokončili. O významných svátcích se jej měli ptát, zda již nastal čas práci dokončit. Patriarcha tak ani uprostřed úcty, moci a velkého majetku nezapomínal, že jeho pozemská služba jednou skončí. [1]

Když později opouštěl Alexandrii a cestoval směrem ke Konstantinopoli, měl ve snu spatřit zářícího muže, který mu oznámil, že jej volá Král králů. Jan proto zamířil na rodný Kypr, kde kolem roku 619 pokojně zemřel. Pravoslavná církev si jeho památku připomíná 12. listopadu. [1] [2] [4]

Jeho ostatky jsou uloženy v Bratislavě

Ostatky svatého Jana Milostivého byly podle historických zpráv přeneseny do Konstantinopole. Roku 1483 je osmanský sultán Bajazid II. věnoval uherskému králi Matyáši Korvínovi, který je nechal uložit v Budíně. Po porážce uherského vojska u Moháče se dostaly do Bratislavy a roku 1632 byly přeneseny do tamního Dómu svatého Martina. [6]

V první polovině 18. století pro ně byla v katedrále vybudována zvláštní kaple svatého Jana Almužníka. Světcovy ostatky jsou dodnes uloženy v prosklené schránce nad jejím oltářem. Část relikvií byla v novější době věnována také pravoslavným církvím, včetně církve na jeho rodném Kypru. [6]

Roku 2010 převzal v Bratislavě část ostatků svatého Jana také michalovsko-košický pravoslavný arcibiskup Juraj. Bratislavský arcibiskup při této příležitosti připomněl světcův charitativní odkaz a jeho význam pro křesťany Východu i Západu. [7]

Přítomnost jeho ostatků v Bratislavě připomíná, že svatý Jan není vzdálenou postavou starověkých dějin. Jeho památka zůstává přítomná také ve středoevropském prostoru a spojuje křesťanské tradice Východu a Západu.

Co znamená nazývat chudé svými pány

Označení chudých za pány obrací běžný pohled na dobročinnost. Člověk, který dává, se může cítit jako někdo významnější, kdo se sklání k příjemci své pomoci. Svatý Jan však tento vztah chápal opačně. Potřebný člověk mu poskytoval příležitost setkat se s Kristem, učit se lásce a zbavovat se sobectví.

Pomoc proto nebyla projevem patriarchovy převahy. Byla službou, za niž měl být vděčný také ten, kdo dává. Chudý nebyl předmětem dobročinnosti, ale lidskou osobou, která má před Bohem stejnou důstojnost.

Bohoslužebné texty oslavují svatého Jana jako člověka, který miloval chudé a poskytoval jim vše potřebné. Připomínají také, že rozdal pozemské bohatství, aby získal bohatství nebeské. [4]

Jeho život klade otázku také dnešnímu křesťanovi. Ne každý může spravovat prostředky velkého patriarchátu nebo každodenně živit tisíce lidí. Každý se však může rozhodnout, zda v člověku žádajícím o pomoc uvidí obtíž, nebo bližního.

Milosrdenství nemusí začínat velkým darem. Může mít podobu času věnovaného osamělému člověku, návštěvy nemocného, jídla pro potřebného nebo ochoty vyslechnout někoho, koho ostatní přehlížejí.

Svatý Jan připomíná, že vztah k nejslabším není okrajovou částí křesťanského života. Právě v něm se ukazuje, zda dokážeme vidět Krista v člověku před námi.

Prameny a literatura

[1] Orthodox Church in America. Saint John the Merciful, Patriarch of Alexandria. Život světce, památka 12. listopadu. www.oca.org

[2] Greek Orthodox Patriarchate of Antioch and All the East. John the Merciful, Patriarch of Alexandria. antiochpatriarchate.org

[3] Leontios z Neapole. The Life of Saint John the Almsgiver. Anglický překlad Elizabeth Dawesové v publikaci Three Byzantine Saints. Londýn, 1948. sourcebooks.web.fordham.edu

[4] Orthodox Church in America. Troparion and Kontakion for Saint John the Merciful. Bohoslužebné texty k 12. listopadu. www.oca.org

[5] Pravoslavná církevní obec Kralupy nad Vltavou. Svatý Jan Milosrdný, patriarcha alexandrijský. Facebook, 11. listopadu 2026.

[6] Katedrála svatého Martina v Bratislavě. Svätý Ján Almužník. Historie světce a jeho ostatků. dom.fara.sk

[7] Bratislavská arcidiecéze. Odovzdanie relikvie svätého Jána Almužníka. 9. července 2010. abuba.sk