105 let od biskupského svěcení sv. vladyky Gorazda II.

Foto: archivní snímek biskupa Gorazda (Matěje Pavlíka)

Tento okamžik stál na počátku cesty, která o dvacet let později vyvrcholila jeho mučednickou smrtí a dodnes je pro pravoslavné věřící v Čechách a na Slovensku živým duchovním odkazem.

Cesta k oltáři: kanonická volba a příprava na chirotonii

Cestu k bělehradskému svěcení otevřela kanonická volba kandidátů na biskupy pro tehdejší Církev československou, kterou provedla srbská pravoslavná církev. Synod jednomyslně potvrdil všechny tři navržené kandidáty – Karla Farského, Pařáka i Matěje Pavlíka – přičemž v Pavlíkově případě bylo jako datum svěcení stanoveno 25. září 1921.

Dva dny před samotnou chirotonií, 21. a 22. září, musel Matěj Pavlík splnit další nezbytné kroky předepsané pravoslavnou tradicí. Nejprve se spolu s vladykou Dositejem a titulárním sremskomitrovickým vladykou Maksimilijanem (Hajdinem, 1879–1936) vydal do monastýru v Krušedolu, kde byl postřižen na mnicha a přijal jméno Gorazd – jméno, které si zvolil na památku staroslověnského učedníka svatých Cyrila a Metoděje, biskupa Gorazda I. Následujícího dne pokračovala cesta do monastýru v Grgetegu a Hopovu, kde byl nově postřižený mnich Gorazd povýšen na igumena a archimandritu. Cestu uzavřela zastávka v sirotčinci v Kamenici před návratem do Sremských Karlovců.

Bělehradský víkend: parastas za krále a slavnostní narečenije

Vyvrcholení celého procesu se odehrálo o víkendu 24. a 25. září 1921 v Bělehradě. V sobotu se výprava nejprve zúčastnila parastasu – zádušní bohoslužby – za nedávno zesnulého srbského krále Petra I. Karadjordjeviće (1844–1921), sjednotitele země. Večer pak v katedrálním chrámu následoval obřad „narečenija", tedy slavnostního prohlášení a jmenování Gorazda biskupem.

Chrám byl při tomto obřadu symbolicky uspořádán jako Poslední večeře Páně: na místa apoštolů zasedli ke stolu vladykové srbské pravoslavné církve v čele s patriarchou. Po vyhlášení Gorazdovy volby biskupem následovalo lámání chleba, při němž nový hierarcha přednesl nicejsko-cařihradské vyznání víry a složil slib věrnosti církvi. Biskupové poté společně jedli chléb a pili víno. Agapé (bratrská hostina lásky) uzavřelo večerní bohoslužby, jež pokračovaly celonočním bděním vedeným samotným vladykou Gorazdem.

Neděle 25. září: samotné svěcení

Nedělní obřady svěcení začaly v chrámu svatého Michala v 8 hodin ráno. Chirotonii při svaté liturgii vykonal sbor světitelů v čele se srbským patriarchou Dimitrijem (Pavlovićem). Spolu s ním vladyku Gorazda světili metropolita (kyjevský) Ruské pravoslavné církve v zahraničí Antonij (Chrapovickij, 1863–1936), metropolita skopský Varnava (Rosić, 1880–1937), nišský vladyka Dositej (Vasić) a vladyka Josif (Cvijović, 1878–1957) z Bitolje.

Nově vysvěcený biskup převzal z rukou patriarchy žezlo jako symbol apoštolské moci a celou slavnost zakončil projevem díků adresovaným srbské pravoslavné církvi a srbskému národu. Následoval slavnostní oběd a večer banket pořádaný městem Bělehrad. Poslední tečku za celým programem představovalo pondělní přijetí u předsedy vlády Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Nikoly Pašiće (1848–1926), který podle dochovaných zpráv nepřímo přislíbil finanční dotaci na výstavbu sídla biskupství v Olomouci, a rovněž setkání s ministry kultu a vnitra.

Význam pro tehdejší dobu

Svěcení prvního biskupa bylo pro Církev československou, bez ohledu na všechny další okolnosti, nesporným úspěchem, který přispěl ke standardizaci jejího tehdejšího postavení. Tato skutečnost se odrážela jak v dobovém tisku, tak v diplomatické a soukromé korespondenci osob, jež stály na straně nově vznikajícího uspořádání. Bělehradské vyslanectví Československé republiky sledovalo Pavlíkův pobyt v Království SHS pečlivě a pravidelně informovalo pražský Černínský palác o jeho pohybu – přijetí, které se mu v zemi dostalo, hodnotilo jako na jihoslovanské poměry velmi slavnostní. Sám Gorazd při této příležitosti obdržel srbské státní vyznamenání, Řád svatého Sávy druhého stupně.

Odkaz, který trvá

Bělehradské svěcení z 25. září 1921 znamenalo pro vladyku Gorazda počátek biskupské služby, kterou později zasvětil budování pravoslavné církevní obce v českých zemích. Jeho cesta, jež před 105 lety začala v srbských monastýrech a katedrále svatého Michala, vyvrcholila o dvacet let později tragicky – v roce 1942, kdy byl po atentátu na Reinharda Heydricha popraven nacisty za to, že poskytl úkryt parašutistům v pražském chrámu svatých Cyrila a Metoděje. 

Dnešní výročí tak není pouze připomínkou historické události, ale i příležitostí vzpomenout na osobnost, jejíž oběť a služba zůstávají pro pravoslavné věřící v Čechách a na Slovensku trvalým duchovním svědectvím.

Zdroj: Marek, Pavel: Biskup Gorazd (Pavlík). ISBN: 978-80-244-5413-9

Zdroj: Wikipedia

Přečtěte si také