Narození Bohorodice: proč tímto svátkem začíná církevní rok
Dnes, 21. září podle starého kalendáře, slaví pravoslavní Narození Přesvaté Bohorodice – první velký svátek nového církevního roku. Proč právě tímto dnem rok začíná?
V tento den slaví pravoslavná církev jeden z nejdůležitějších svátků svého liturgického kalendáře: Narození Přesvaté Bohorodice a Vždy Panny Marie. Kdo si myslí, že rok začíná lednem, bude možná překvapen, církevní rok v pravoslavné tradici začíná 1. září (14. září), a hned první velký svátek, který po něm následuje, je právě tento.
Svátek, který otevírá cestu ke spáse
Svatí otcové nazývají Narození Bohorodice „počátkem naší spásy". Není to nadsázka ani zbožná fráze navíc, vyjadřuje to teologické přesvědčení, že narozením Přesvaté Panny začala bezprostřední příprava na Boží vtělení. Bez Marie, bez jejího „ano" i bez samotné existence, by se naplnění starozákonních proroctví o Spasiteli nemohlo odehrát tak, jak se odehrálo. Církevní tradice v této souvislosti připomíná slova proroka Izaiáše o panně, která počne a porodí syna, i slova z knihy Genesis o „semeni ženy", jež nakonec rozdrtí hlavu hada, tedy přemůže zlo.
Je naprosto správné, že na počátku nového církevního roku všichni věřící předstupují právě před tento nejvyšší příklad lidské svatosti, kterým Marie, Bohorodice, je. Je to den všeobecné radosti, protože slaví tu, skrze niž se naplnilo tajemství vtělení Božího Slova.
Jákobův žebřík a kořen nového rodu
Liturgické texty svátku pracují s bohatou symbolikou. Jedno z večerních čtení vypráví starozákonní příběh o Jákobově snu. Snu o žebříku, který sahal ze země až k nebi, po němž sestupovali a vystupovali andělé. Pravoslavná tradice v tomto obraze vidí předobraz samotné Marie, který je oním žebříkem, spojnicí mezi nebem a zemí, protože ve svém lůně spojila božskou a lidskou přirozenost.
Bohorodice je „novým kořenem", zasazeným do dosud neplodného, duchovně umrtveného světa, a právě z tohoto kořene mohl vzejít nejsladší plod, Spasitel Kristus. Bez tohoto nového počátku by lidský rod nebyl schopen takový plod přinést vůbec.
Příběh dvou trpělivých srdcí
Za tímto svátkem stojí i velmi lidský příběh, který se dochoval v církevní Tradici. Spravedliví Jáchym a Anna žili v galilejském Nazaretu, Jáchym pocházel z rodu krále Davida, Anna z kněžského rodu Áronova. Přes mnoho let manželství zůstávali bezdětní, což bylo v tehdejší společnosti vnímáno jako těžké utrpení, ba přímo jako boží trest. Když velekněz odmítl v jeruzalémském chrámu přijmout Jáchymovy oběti právě kvůli jeho bezdětnosti, odešel spravedlivý muž zdrcený na čtyřicet dní na poušť, aby se tam postil a modlil. Anna se mezitím modlila doma ve své zahradě.
Oběma se pak zjevil anděl s poselstvím, že se jim narodí požehnaná dcera, skrze niž bude dána spása celému světu. Na základě tohoto zaslíbení se manželé setkali u jeruzalémské Zlaté brány a společně přinesli Bohu děkovné oběti. O devět měsíců později se jim narodila dcera Marie. Jejich trpělivost, víra a vytrvalá modlitba i přes zdánlivě beznadějnou situaci se stala pro pravoslavné věřící trvalým vzorem důvěry v Boží prozřetelnost.
Proč právě tenhle svátek stojí na začátku roku
Uspořádání pravoslavného liturgického roku není náhodné. Otevírá ho Narození Bohorodice na začátku září a uzavírá ho o rok později Zesnutí Bohorodice v polovině srpna, tedy vzpomínka na její pozemský konec. Celý církevní rok je tak v jistém smyslu rámovaný právě jejím životem, a tedy od jejího narození, přes uvedení do chrámu ve třech letech a zvěstování o Kristově narození, až po její vlastní zesnutí. Věřící si tímto uspořádáním rok co rok znovu prochází celý příběh spásy. Je to příznačné, že na samém jeho počátku stojí právě tichý, pokorný a zdánlivě nenápadný začátek. Narození dítěte dvěma starým, trpělivým rodičům, kteří nikdy neztratili naději.
