Ikonografie svátku Narození Bohorodičky

Ikonografie svátku Narození Bohorodičky se vytvořila a zformovala, jak se dá předpokládat, v byzantském umění. Literárním zdrojem, jak už jsme také řekli, byl syžet z apokryfního Jakubova protoevangelia, kde jsou příběhy o početí Bohorodičky, její narození a také o její dětství. Postupem času se tato ikonografie obohatila, a to jak v byzantské, tak i ruské umělecké praxi.

Nejstarší díla, která se věnují tomuto námětu, jsou diptychy ze VI. století a uchovávají se v Petrohradě. Rovněž freska z Chrámu svaté Marie Antiqua ve Foro Romano. Všechny poukazují na kompoziční podobnost s Narozením Krista. Odlišnost spočívá v tom, že Narození Krista má v pozadí jeskyni a horu, zatímco Narození Panny Marie architektonickými prvky svého pozadí zdůrazňuje, že zobrazovaný děj se odehrává uvnitř. I když obracená perspektiva neumožňuje interiéru, symbolicky na něj poukazuje červený závoj nad průčelím budov. Avšak obě dvě zobrazení, jak Narození Krista, tak i Narození Panny Marie, mají svůj původ v pohanských obrazech, které v příležitosti nerozední důležité osobnosti ukazují porodní místnost.

Jako ikony jiných svatých, tak i ikona Narození Přesvaté Bohorodičky byla obohacena o lidové prvky. Děje se tak v neprospěch teologického smyslu výjevu, který sám o sobě má charakter scénické malby ze života. Na velké posteli leží Anna, matka, která právě přivedla na svět Marii. Ta leží v náručí dvou služek, které pro novorozence přpravují koupel. Děvčátko je někdy zabalené do plének, někdy do maforia s hvězdami, což je obvykle zobrazování Bohorodičky v dospělosti. Ikonografie nám tedy naznačuje vysvětlení: chce zdůraznit, že nejde o běžné dítě, ale o tu, která byla už od první chvíle svého života vyvolena, aby se stala Matkou Božího Syna. To je zároveň důvod, proč se celý výjev představuje v takovém vznešeném rámci: lékař v postoji toho, kdo se přibližuje k lůžku, aby podal lék, služky, které se chystají přinést pokrm a nápoje, aby se matka po porodu zotavila. Naopak sv. Jáchym je v určitém uctivém odstupu, neboť zřejmě podle všeho nemá právo asistovat při této události a jen ji pozoruje skrze jakousi bránu či okno.

Kdyby neexistovali bohoslužebné texty, ikonografii Narození Boží Matky by hrozilo, že přejde do středověkého stylu, který je sice dojímavý, ale příliš pozemský. Aby se bohoslovecký, respektive teologický význam výjevu výstižně interpretoval, je zapotřebí vykládat ho skrze tyto texty, díky kterým se před našima očima na pozadí zpívaného děje se jakoby otevírá jiná rovina nebo dimenze. Texty přípomínají především analogické případy ze Starého zákona: Sáru, matku Izáka, Annu, matku Samuela a nakonec Alžbětu, matku Jan Křtitele. Tyto ženy byly předobrazem Mariiny matky. Jejich dlouhá neplodnost také posloužila tomu, aby se odhalila milosrdná Boží péče o lidi.

Například, jak upozorňuje metropolita Hierotheos, v kondaku svátku Narození Bohorodičky se píše, že Bohorodiččin lid slaví tento den "zbaveni viny poklesků" (λυτρωθηκε "ενοχης των πταισμάτων"), tak i my slavíme každý rok tento svátek, slavíme naše zbavení se, doslova vysvobození či oproštění od viny (από την ενοχή). Takže narození Bohorodičky se i v té nejniternější dogmatiko-morální rovině ukazuje jako ta klíčová událost, protože na svět přichází (rodí se) archa Nové smlouvy. Ona je skutečně Svatyně svatých, neboť je skryt od věčnosti Ten, pro něhož nejsou žádné hranice a jenž přesahuje cokoliv myslitelného. Ona je ten dechberoucí eucharistický kalich, v němž nacházíme Bohočlověka Krista - jediciente a nejdokonalejší řešení všech existenciálních a jakýchkoliv jiných problémů.

Někteří fenomenologové tvrdí, že ukazování se, tedy zjevování se, je vyvstávání z pozadí, a proto všimněme si, jak říká ruský teolog Michail Skaballanovič, toho základního pozadí, z něhož vyvstává námi oslavovaná událost a které je tak "vkusně" podáno bohoslužbou svátku Narození Přesvaté Bohorodičky. Na tomto pozadí našemu nadšenému pohledu se ukazuje nejen její centrální moment, ale i některé dílčí části, a sice ve vší síle, kráse a plnosti se nám ukazuje, respektive odhaluje spravedlnost (праведность, δικαιοσύνη) bohorodičovského páru svatých manželů Jáchyma a Anny, vždyť tento svátek, skrze něhož Boží milost prostoupila celý svět, se stal odměnou svatým bohorodičům za jejich spravedlnost, tedy v jistém smyslu bylo to i výsledkem této spravedlnosti, jež onen zázrak vyvolala. Při bohoslužbě se zpívá, že Jáchym a Anna porodili štěstí pro všechny, protože prožili svůj život bezúhonně ("Непорочно поживши для Бога, родили счастье всех"). Veliké narození bylo ovocem jejich cudnosti, a proto není divu, že zase jeho výsledkem bylo úplné panenství. "Od této chvíle" - opět zvěstuje jeden z chvalozpěvů - cudné panenství a spolu s ním i čistota a bezúhonnost dostaly jakoby zvláštní občanská práva na zemi, neboť začaly "ve světe" bydlet (жительствовати).

Ostatně mluví o tom i veliký byzantský teolog (nejspíše laik) Nikolaos Kabasilas, když ve svém slově na svátek Narození Přesvaté Bohorodičky vyjadřuje domněnku, že je na čase a k věci důstojně a se vší pozorností vzpomenout si na ty blažené lidi, kteří dodali, respektive zprostředkovali světu společné blaho. Sv. Nikolaos Kabasila říká, že bychom měli nejen jim vzdát chválu, která jim přísluší podle zákon (ve smyslu starozákonní zbožnosti), ale vzdát jim největší možnou úctu před tím, než přistoupíme k oslavě samotné Panny.

Narození Panny Marie je však více než jen obraz, neboť Anna byla osvobozena od neplodnosti, aby porodila Pannu, která přinese na svět vtěleného Boha. V ni se projevuje i naše lidská přirozenost, která přestává být neplodná a začíná přinášet ovoce milosti. Jak upozorňuje známý ruský odborník v oblasti sakrálního umění Sergej Averincev, ikona Narození Bohorodičky patří ke skupině těch mariánských obrazů, které oslavuje Pannu Marii jako Dům a Chrám Velemoudrosti. Obraz Matky - Panny, v niž "Stvořitel zjevil obnovené stvoření, byl křesťanským vědomím vnímán jako "příbytek Boží Velemoudrosti" (вместилище Премудрости Божией).

Zároveň podivuhodné narození Přesvaté Bohorodičky není jen lehkovážným počinem Boží vůle, která by narušila přirozený chod dějin, ale je třeba ho vidět jeden z kroků Boží lásky k lidem s cílem darovat jim spásu. Je to tajemství otevené ještě většímu tajemství, v němž toto předurčené bytí souhlasí stát se "Božím stánkem, příbytkem Krále". Jelikož jméno Boží Matky obsahuje celé dějiny božského života ve světě, mohou být předkové Panny Marie ctěni jako bohorodiče, tedy Boží rodiče, nebo rodiče Boha. Takže spolu s tím skrze svátek Narození Panny Marie, jak opět upozorňuje metropolita Hierotheos, ctíme ženy, které přijímají všechny události (respektive účastní se jich), které jsou spojené s početím, adopcí a nerozením dítěte, navzdory bolesti, kterou cítí, protože tak se stávají matkami, které přinášejí život, podobně jak nám všem přinesla Přesvatá Bohorodičky život věčný v osobě jedinečného Božího Syna.

Zároveň metropolita Hierotheos mluví o důležitosti vnímání onoho svátku, a sice že si musíme uvědomit jeho všeobecné, ekumenické - chceme-li, měřítko. Je to totiž globální radost (παγκοσμια χαρα). Pravoslavná církev, když slaví svátek Narození Přesv. Bohorodičky, svědčí svými hymny o tom, že Mariino narození způsobilo radost celému světu, a proto je to svátek všeobecný, ekumenický a kosmický. To jsou právě úvodní slova svátečního hymnu, tzv. troparu: "Narození Tvé, Bohorodičko, zvěstoval radost celému světu!" (Ἡ Γέννησίς σου, Θεοτόκε, χαρὰ ἐμήνυσεν πάσῃ τῇ οἰκουμένῃ).

Vždyť skutečně se raduje úplně celé stvoření: nebe a země, andělé a lidé. Celé epochy musely uplynout, abychom se dočkali narození Přesvaté Bohorodičky. Čekali na Přečistou Pannu proroci, praotci a všichni spravedliví Starého zákona. Všichni žili pod tíhou smrti a pocházeli z rodu smrtelného (δυναστεια του θανατου) a očekávali osvobození, očekávali "včlověčení se" beztělesného Slova (ενανθρώпиση του Άσαρκου Λόγου), Anděla Slávy, aby se zbavili moci smrti a porušitelnosti.

Samozřejmě obraz Narození Bohorodičky je prezentován v různých podobách. Někdy je Bohorodička zobrazována jako dítě, koupané dvěma ženami ve vodě, což konvenuje s ikonou Narození Bohočlověka. Jindy zase je Přečistá Panna zobrazena jako dítě, které podle zvykůté doby leží obvité v kolébce. Anna obvykle odpočívá v lůžku a služebnice, které jí slouží, drží tzv. ripidy nebo nesou pokrmy.

A svatý Nikolas Kabasilas také charakterizuje den Narození Bohorodičky jako svátek celé Boží oikonomie. Mluví o slepém lidstvu, respektive slepé lidské přirozenosti, která pro svou hříšnost je slepá, aby viděla Boha. Toto oko k vidění Boha získává lidstvo právě v osobě Bohorodičky. A právě jejíma očima vidíme vtěleného Boha, který je v ni už přítomen, jak říká Egon Sendler, a sice, že v tajemství, zahaleném pod závojem jednoduchého výjevu ze života všech lid, se ve světle Písma a liturgie zjevuje bohatství této ikony. Stává se pro nás jasnou a zářivou radostí, protože v Marii je už přítomný Ježíš Kristus, kterého ona bude nosit ve svém lůně.