Velký pátek - Den smutku i počátku radosti
Dnes je Velký pátek – den ticha, smutku a hlubokého rozjímání. Den, kdy se naplňuje to, co Kristus ohlásil svým učedníkům. Den, kdy Beránek Boží je veden na porážku.
Velký pátek je nejbolestnějším dnem křesťanského roku. Je to den, kdy si připomínáme utrpení a ukřižování našeho Pána Ježíše Krista. V tichu chrámů i srdcí stojíme pod křížem. Kristus, který byl bez hříchu, přijímá trest určený hříšníkům. Bůh se nechává zabít lidskýma rukama, aby otevřel člověku cestu zpět k životu.
Podle Evangelního čtení se v tento den odehrály poslední hodiny Kristova pozemského života. Po nočním výslechu u velekněží Annáše a Kaifáše byl Ježíš časně ráno předveden před římského místodržícího Pontia Piláta. Ačkoliv Pilát na Něm neshledal žádnou vinu, pod tlakem velekněží a rozvášněného davu Ježíše odsoudil k smrti ukřižováním.
Kristus byl zbičován a veřejně zneuctěn – nasadili Mu trnovou korunu, oblékli ho do rudého pláště, bili Ho a posmívali se Mu slovy: „Buď zdráv, králi židovský!“ Poté byl donucen nést svůj kříž na horu Golgotu, kde byl ukřižován mezi dvěma zločinci.
V poledne, kdy už visel na kříži, nastala podle evangelia tma po celé zemi, která trvala až do třetí hodiny odpolední. Tehdy Ježíš zvolal mocným hlasem: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ A naposled řekl: „Dokonáno jest!“ a „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Nato sklonil hlavu a vydechl naposled.
V ten samý okamžik došlo k zemětřesení, chrámová opona se roztrhla odshora dolů a mnoho spravedlivých bylo vzkříšeno z mrtvých. Večer téhož dne přišel Josef z Arimatie, tajný Ježíšův učedník, požádat Piláta o Kristovo tělo. Spolu s Nikodémem Kristovo tělo z kříže sňali, pomazali vonnými mastmi, zavinuli do plátna a uložili do nového hrobu vytesaného ve skále.
Velký pátek však není jen historickým okamžikem. Je výzvou – abychom nenechali Krista trpět o samotě. Abychom s Ním sdíleli kříž v našich vlastních zápasech, bolestech a obětech. Abychom s vírou pohlédli na Kříž ne jako na konec, ale jako na bránu k Vzkříšení.
Dnes svatá Církev neslouží svatou liturgii. Je to jediný den v roce, kdy oltář zůstává prázdný – protože Ženich církve je odňat, zavražděn, pohřben. A přesto právě dnes proniká světlem naděje: vždyť smrt už nemá poslední slovo.
Velký pátek je dnem bolesti – ale i začátkem vítězství. Kříž, nástroj hanby a popravčí nástroj, se stává znamením spásy. A ten, kdo byl ukřižován, bude třetího dne oslaven.
