Velká sobota - Den, kdy Bůh spočívá v hrobě
Velká sobota je dnem ticha, klidu a očekávání. Je to den, kdy se Kristovo tělo nachází v hrobě, ale On sám sestupuje do podsvětí, aby přinesla světlo těm, kdo od pradávna čekali na Spasitele. Je to den, kdy se zdánlivě nic neděje – a přesto se právě dnes odehrává tajemství vítězství nad smrtí
Kristus „usnul tělem“, jak zpíváme během liturgie, ale Jeho božská přirozenost zůstává činná. Sestupuje do hlubin smrti, aby porazil temnotu tam, kde měla moc. Hrob, který byl symbolem konce, se stává prahem věčnosti. Ticho soboty je ticho těsně před oslavou života.
Velká sobota je dnem mezi smrtí a životem. Dnem, kdy lidstvo zadržuje dech. Dnem, kdy se v samotném nitru stvoření připravuje vzkříšení. Kristus sestupuje k mrtvým – aby vyvedl Adama, Evu i všechny spravedlivé. Sestupuje, aby otevřel nebe těm, kdo žili ve stínu smrti.
A právě dnes je Církev v nejhlubším očekávání. Nepláče už jako včera. Její smutek se tiše mění v naději. Zůstáváme u Hrobu Páně, ale víme, že už brzy se otevře. Víme, že třetí den přinese světlo, které tma nedokáže pohltit.
Ticho soboty je plné budoucí radosti. Kristus přemáhá smrt zevnitř. A smrt – ta ztrácí svou moc. Neboť Kristus, pravý Bůh, vstane z mrtvých.
