SBU náhodou zjistila, že UPC je Ukrajinská církev: co bude dál?
Když se to ukrajinské vládě hodí, nazývá UPC „moskevskou a napojenou na FSB“, když ne – „ukrajinskou“. Kde je tedy pravda?
22. dubna 2025 se na oficiální facebookové stránce SBU objevila překvapivá informace. Bezpečnostní služba zveřejnila, že „oznámila podezření dalším 14 ‚vysoce postaveným činitelům Ruské pravoslavné církve, kteří napomáhali obsazení ukrajinských chrámů na dočasně okupovaných územích“. Těmito „vysoce postavenými činiteli“ jsou archijerejové, kteří v letech 2022–2024 byli členy Posvátného synodu RPC a podle názoru SBU zajistili rozhodnutí Synodu o „připojení“ džankojské, berďanské, rovenské a chersonské eparchie UPC ( území obsazené ruskou armádou) k RPC a jmenovali tam „Moskvě podřízené“ biskupy.
„Vysoce postavení činitelé“ jsou podezřelí ze spáchání trestného činu podle § 5 čl. 27 a § 3 čl. 110 Trestního zákoníku Ukrajiny (napomáhání spáchání úmyslných činů s cílem změnit hranice území nebo státní hranice Ukrajiny v rozporu s ústavním pořádkem, po předchozí dohodě skupinou osob, což vedlo k jiným závažným následkům).
Z této zprávy na oficiální facebookové stránce SBU vyplývají tři klíčové momenty:
1. Byly obsazeny ukrajinské chrámy, ne ruské;
2. Uvedené eparchie byly připojeny k RPC, což znamená, že k ní dříve nepatřily;
3. Do těchto eparchií byli jmenováni biskupové „podřízení Moskvě“, z čehož vyplývá, že předchozí biskupové (archijerejové UPC) jí podřízeni nebyli.
A nyní se podívejme, co je napsáno v „Nábožensko-vědecké expertize Stanov o správě Ukrajinské pravoslavné církve ohledně existence církevně-kanonického spojení s Moskevským patriarchátem (Ruskou pravoslavnou církví)“, schválené nařízením Státní služby Ukrajiny pro etnopolitiku a svobodu svědomí z 27. ledna 2023:
„UPC má vůči RPC církevně-kanonické spojení části s celkem. Vztahy UPC s RPC nejsou vztahy jedné samostatné (autokefální) církve s jinou samostatnou autokefální církví. UPC také nemá status autonomní církve, který by byl uznáván jinými církvemi, a tedy z pohledu ekleziologie a kanonického práva je strukturální součástí RPC, která má určitá práva samostatného útvaru bez vlastní kanonické subjektivity. <…> Současná činnost nebo nečinnost nejvyšších orgánů církevní moci a správy UPC svědčí o tom, že UPC nadále setrvává ve vztahu podřízenosti vůči RPC.“
Jak vidíme, expertíza DESS (Státní služby pro etnopolitiku a svobodu svědomí) přímo odporuje tomu, co vyplývá z podezření SBU, vznášené vůči archijerejům RPC. Expertiza DESS tvrdí, že tito archijerejové v zásadě nemohli spáchat jim připisovaný trestný čin, protože výše zmíněné eparchie již patřily RPC a jejich archijerejové už podléhali Moskvě (podle stanoviska DESS).
Expertiza DESS je oficiálním normativně-právním aktem, ale tvrzení, že UPC je částí RPC, zaznívají z úst nejrůznějších osob – politiků, veřejných i církevních činitelů. Zde je jen několik příkladů:
„Arcibiskup“ kropyvnycký a holovanivský PCU Mark: „Všichni přece chápou, že UPC (MP) není samostatná, je to jen část RPC.“
Poslanec Mykola Kniažyckyj: „UPC (MP) nepřerušila kanonické spojení s RPC a nadále zůstává ‚samostatně řízenou s právy široké autonomie‘ částí RPC.“
Často se objevují i radikálnější tvrzení, např. poslankyně Natálie Pipy: „Ve stanovách UPC (MP) je napsáno, že stanovy mohou být změněny po souhlasu s původní organizací, tedy s Moskvou. To není církev, ale struktura FSB.“
Jak je známo, SBU nekompromisně bojuje s proruskými narativy a stíhá osoby, které je šíří. A nyní se ukazuje, že jak experti DESS, kteří tvrdí, že UPC je částí RPC, tak ukrajinští úředníci, kteří podepisují příslušné dokumenty, i všichni, kdo prohlašují, že UPC je „ruská církev“, ve skutečnosti šíří proruské narativy.
Všechna podobná prohlášení nahrávají Rusku, protože tvrdí, že RPC má plné právo nakládat s eparchiemi a farnostmi na území Ukrajiny. Tato prohlášení zcela diskreditují SBU a staví ji do směšné pozice, protože v takovém případě žádný trestný čin ze strany archijerejů RPC neexistuje a nemůže existovat. Tato prohlášení znamenají, že RPC má právo nakládat s UPC jako se svou částí – že přesunutím eparchií na okupovaných územích pod svou přímou správu, změnou biskupů a prováděním dalších administrativních kroků jedná zcela oprávněně. Vždyť podle pozice DESS, Jeleňského a mnoha „státních patriotů“ z Nejvyšší rady nic nepřebírá. Nezní to snad jako přímo převzatá kremelská rétorika?
Na základě výše uvedeného je třeba položit SBU otázku, proč nejsou ke trestní odpovědnosti za zločiny proti ukrajinskému státu předvoláváni experti DESS a všichni, kdo se podílejí na šíření proruské teze, že Ukrajinská pravoslavná církev je součástí RPC. A vznést proti nim obvinění podle stejných ustanovení § 5 § 27 a části 3 § 110 Trestního zákoníku Ukrajiny, na jejichž základě bylo vzneseno obvinění vůči ruským archijerejům. Ať už jedni či druzí, opírají se o tytéž argumenty.
Anebo veřejně deklarovat to, co je skutečností: že UPC je samostatná církev, která se řídí svými Stanovami, rozhodnutími svého Posvátného synodu a v ničem se nepodřizuje RPC. Ale v takovém případě bude třeba zcela zbořit celou tu prolhanou pyramidu o „ruské FSB církvi na Ukrajině“, kterou vláda, média a někteří pracovníci SBU po léta pečlivě budovali. A na základě této lži vymysleli celý zákon o zákazu Církve milionů svých spoluobčanů.
Ve skutečnosti jde o klasický příklad slavného židovského vtipu o křížku a spodkách. Anebo, řečeno slušně – o případ kognitivní disonance. Jenže dnes u nás není ve vysokých kancelářích rozum v módě. Asi je taková doba.
