„Mlčení tváří v tvář rouhání na Ukrajině je spoluvina“: pohled z Bulharska
Bulharský teolog poskytl portálu SPN obsáhlý rozhovor, ve kterém nabídl nekompromisní pohled na problémy, kterým čelí pravoslaví – jak na Ukrajině, tak i ve světě.
Bulharský advokát a magistr teologie Alexandr Todorov v rozhovoru pro SPN v Bulharsku uvedl, že skutečná prvotní příčina rouhání proti Kyjevskopečerské lávře není politická, ale spočívá v neznalosti Boha a nepřátelství vůči následovníkům Krista, tedy vůči Církvi. Pronásledovatelé se podle něj prostě ztratili a zvolili si stranu temnoty. Upozorňuje, že rouhání ze strany vlády při zabírání jeskyní a svatých ostatků v Lávře se děje za tichého souhlasu PCU, což je podle něj dalším důkazem (vedle svatých kánonů), že tato struktura není součástí Kristovy Církve. Teolog rovněž upozorňuje na mlčení patriarchy Bartoloměje. Zdůrazňuje, že jsme neslyšeli, že by se konstantinopolský patriarcha postavil proti odstraňování svatých ostatků a vyhánění mnichů z Lávry.
– Přibližně před měsícem provedly úřady v Kyjevě nový zásah v Kyjevskopečerské lávře s cílem provést „vědecký výzkum“ ostatků uložených v jeskyních pod Lavrou. Především jde nepochybně o rouhavý čin, a za druhé – je to v rozporu se všemi církevněprávními a kanonickými normami. Jak byste tuto událost komentoval jako právník a magistr teologie?
Každý křesťan ví, že k Bohu se lze přiblížit vírou a láskou, nikoli vědeckým zkoumáním. Kdyby tomu bylo naopak, svatými by se stali největší vědci, a ne pokorní mniši, kteří byli vyznamenáni právě vírou a láskou. Vidíme, že Bůh oslavuje neporušenost a zázraky (dokonce i po smrti) ne na tělech velkých vědců, ale svatých – tak, jak slíbil: „Oslavím ty, kdo Mě oslavují“ (1 Sam 2,30). Myrotočí hlavy mnoha kyjevskopečerských svatých, ne hlavy vědců. Když někdo trpí a potřebuje Boží milosrdenství v nějakém konkrétním problému, obrací se za přímluvou a modlitební pomocí právě ke svatým – ne k vědcům.
Ti, kdo vyhánějí mnichy z Lávry a odebírají ostatky svatých pod záminkou jejich „vědeckého zkoumání“, tímto rouháním nad svatyněmi ukazují, že prostě nejsou křesťany.
„Po jejich ovoci je poznáte“ (Mt 7,20).
Neusilují o Boží království ani o připodobnění se Kristu, ale sledují své pozemské zájmy. A tak světské, politické opět pronásleduje duchovní, křesťanské. Není to nic nového. Ve všech obdobích pronásledování Církve – ať už římských, osmanských, nebo komunistických – to bylo totéž. A opět: jedni hynou, druzí se skrze pronásledování zachraňují, a tím každý ukazuje svou pravou podstatu, aby nakonec obdržel podle svých činů a vztahu ke Spasiteli.
Od roku 2023, kdy stát oznámil „vrácení“ Kyjevskopečerské lávry, úřady zabraly několik budov, kde žili mniši, ale jeskyní s ostatky se nedotkly. Nyní se zmocňují i těchto svatyní. Ano, formálně lze tento čin opřít o nějaký dočasný světský zákon – stejně jako za bolševického pronásledování po roce 1917. Bezbožná moc tehdy vraždila a zatýkala pravoslavný klérus a mnichy v SSSR (a po roce 1944 i v dalších komunistických státech) s falešnými obviněními z „kontrarevoluční činnosti“ podle bolševického zákona – ne proto, že byli křesťané.
Pro služebníky zlého je přirozené jednat záludně.
Poté, co se komunisté násilně chopili moci, neříkali: „Jsme nepřátelé Krista s ideologií judeo-zednářskou, financovanou některými americkými bankéři, a proto pronásledujeme křesťany – protože nenávidíme Krista a chceme víru v Boha nahradit vírou v naši stranu. Chceme nahradit Kristův kříž zednářskou pěticípou hvězdou a aby se masy podřizovaly nám místo Kristu. Proto se budeme tvářit jako lidová moc, aby nás přijali za své.“
Totéž platí pro dnešní pronásledovatele Kristovy Církve na Ukrajině – ti samozřejmě neřeknou nahlas:
„Vedeme válku proti pravoslaví“ (vždyť jsou „demokraté“ a údajně respektují svobodu vyznání jako základní lidské právo), ale budou si vymýšlet všelijaké formálně „legální“ důvody k pronásledování, zabavení majetku, „vědeckého výzkumu“, věznění apod.
Nakonec je to zcela přirozené, protože jsou to duchovní potomci těch, kteří „číhali na Něj a snažili se chytit Jeho slovo, aby Ho mohli obvinit“ (Lk 11,54) a „hledali falešná svědectví proti Ježíši“ (Mt 26,59), a křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj Ho“ (Jan 19,6).
Pronásledovaní mniši z Lávry jsou duchovními potomky Toho,
na něhož plivali, bili Ho, jiní Ho tloukli po tváři (Mt 26,67),
a světská moc Ho „dala zbičovat a vydala k ukřižování“ (Mt 27,26).
Jak řekl Pán:„Není učedník nad svého mistra“ (Mt 10,24)
a „Jestliže Mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás“ (Jan 15,20) –
to se právě nyní děje na Ukrajině s Ukrajinskou pravoslavnou církví, konkrétně v Lávře.
Ale pronásledovaným a bitým našim pravoslavným bratřím a sestrám říká Spasitel:
„Radujte se v ten den a jásejte, neboť hojná je vaše odměna v nebi. Tak jednali jejich otcové s proroky“ (Lk 6,23).
Někteří se domnívají, že zabírání Kyjevskopečerské lávry a svatých ostatků je čistě politickou otázkou a projevem politických rozporů – ale tak to úplně není.
Kdyby totiž pronásledovatelé znali Spasitele a kdyby opravdu hledali – jak říká On – „především Boží království a Jeho spravedlnost“.
