Znesvěcení svatyně v evropské zemi? Chmelnyckyj ukazuje temnou tvář „duchovní nezávislosti“.

Je neuvěřitelné, že ve státě, který se statečně brání ruské agresi a zároveň usiluje o vstup do Evropské unie a Severoatlantické aliance – tedy do společenství, které se opírá o principy právního státu, ochrany náboženské svobody a lidské důstojnosti – se v roce 2025 odehrávají scény, které připomínají spíše středověký lynč než evropskou civilizovanost.
Právě v takových časech by přitom mělo být prioritou, aby bylo obyvatelstvo jednotné, aby vnitřní spory ustoupily stranou a aby vše, co rozděluje, bylo řešeno až po dosažení míru.
V ukrajinském Chmelnycku dnes byl chrám sv. Mikuláše UPC obklíčen popelářskými vozy a fekálními cisternami, jakoby šlo o skládku. Symbolika je zřejmá – posvátné místo bylo doslova obklopeno tím, co je ve společnosti považováno za odpad. Je těžké věřit, že šlo o náhodu. Bez souhlasu nebo alespoň mlčenlivé podpory místní správy by něco takového nebylo možné.


Ale skutečný šok přišel, když někteří „aktivisté“ polili bránu chrámu a Čestný Kříž vepřovou krví. Tímto činem neodhalili sílu své víry, ale pravou tvář svého ducha. Ukázali, komu doopravdy slouží, protože kdo se dokáže dotknout kříže s nenávistí a výsměchem, sám se zříká Krista. Mluví-li o „správné církvi“ a „duchovní obnově“, ale přitom sahají po krvi a urážce, nejednají tedy v rozporu s tím co o sobě tvrdí ?
Tohle není jen znesvěcení prostoru. To je znesvěcení vlastního svědomí. Ukazuje se, že některým nejde o Boha, ale o moc, pomstu a nenávist. A právě v tom je to největší duchovní tragédie.
A co dělá místní samospráva? Podporuje. Nechrání ani chrám, ani věřící, ani veřejný klid. Touto podporou legitimizuje to, co se stalo. Jako by říkala: „Tohle je v pořádku.“ Ale ono není. Nikdy nebylo. A nikdy nebude.
Pokud někdo tvrdí, že stojí na straně Krista, a přitom ničí, znesvěcuje, uráží a pokořuje, pak je třeba se ptát: Kterému Kristu slouží?
Chmelnyckyj má být městem pokoje, ne nenávisti. A chrám – jakýkoli chrám – má být místem, kde se Bůh ctí, ne uráží.

