Obrácený svět víry: Co znamená případ metropolity Tychika podle teologa Ioannise Marka
„Musíme žít podle učení Otců zcela, i když je v rozporu s duchem doby, i když víme, že tím ztratíme přízeň tohoto světa a budeme postaveni na okraj.“
— otec Serafim Rose
Na pozadí nedávného sesazení metropolity pafského Tychika se objevují různé reakce a pohledy na současný stav Pravoslavné Církve.
Teolog Ioannis Markas, M.D.E. dogmatické teologie Aristotelovy univerzity v Soluni, ve své obsáhlé analýze upozorňuje na hluboký duchovní úpadek, který se podle něj v pravoslavném světě projevuje nejen rostoucí tolerancí vůči herezím, ale i pronásledováním těch, kteří se snaží zůstat věrní kánonům a patristickému duchu.
Markas upozorňuje, že dnes mezi mnohými pravoslavnými věřícími převládá vnímání Církve jako „něčeho dobrého, prospěšného nebo užitečného“. Takové chápání však podle něj zásadně deformuje pravou podstatu Církve. Jak píše, „Církev není jen „dobrá věc“. Ve skutečnosti, pokud chceme být přesní, Církev není vůbec „dobrá věc“! A to jednoduše proto, že Církev přesahuje vše, co definujeme jako „dobré“, jak jsme pojem „dobrého“ snížili na stvořenou úroveň a vyprázdnili jej z „Boží krásy“, která je nestvořená".
Z této pokřivené teologie pak podle Marka vyplývá i hluboké nepochopení významu svatých kánonů, které nejsou pouhou právní normou, ale vyjádřením přímé přítomnosti Ducha Svatého v životě Církve. „Kánony jsou nesmrtelné a neomylné,“ píše s odvoláním na svatého Nektaria, „protože byly vytvořeny působením Ducha Svatého a nesou pečeť absolutní pravdy.“ Jejich porušování nebo vědomé ignorování pak podle něj ohrožuje samotnou spásu člověka, neboť otevírá dveře smrtelnému hříchu rouhání proti Duchu Svatému.
V této souvislosti analyzuje Markas i samotné sesazení metropolity Tychika, které označuje za „praxi duchovní vraždy“ a „převrácení pravdy v lež“. Podle něj byl Tychikos potrestán právě za to, za co měli být potrestáni jeho žalobci – tedy za věrnost dogmatu, odmítnutí smíšených modliteb a jednoznačné vymezení vůči postpatristické teologii ( Postpatristická teologie (řecky: μεταπατερική θεολογία) je směr, který se objevil ve 20. a 21. století a tvrdí, že teologické myšlení církve by se mělo „posunout za“ období svatých Otců).
„Ve světě jeho žalobců,“ píše Markas, „byl odsouzen za přesně ty postoje, které by měly být ve zdravé Církvi oceňovány.“ Kritizuje rovněž způsob, jakým byl svolán a veden mimořádný Posvátný synod, jež metropolitu zbavila katedry – a to v rozporu s ústavním pořádkem Kyperské pravoslavné církve. Celý postup byl podle něj „účelový, překotný a založený na mediálním nátlaku a politických vlivech“.
Zvláštní pozornost věnuje Markas duchovnímu profilu těch biskupu, kteří Tychika odsoudili. „Žijí v obráceném teologickém světě světské pohody a blahobytu,“ poznamenává. „Nejenže se neznepokojují tím, že vlk přichází zničit stádo – oni ho sami zvou, otvírají mu dveře a vítají ho s poctami.“
Za hlavní příčinu tohoto duchovního selhání označuje autor ztrátu asketického ducha. V této souvislosti cituje výrok svatého Řehoře Palamy, který na adresu patriarchy Kaleka řekl: „Dělá to, co dělá, protože je neasketa.“
Naopak v osobě metropolity Tychika vidí Markas příklad hierarchy, který se nevzdal věrnosti ani za cenu pronásledování. Jeho postoj považuje za praktické naplnění slov svatého Justina Popoviće, který říká, že „skuteční a důslední pravoslavní se nebratříčkují s heretiky a nevěřícími, protože jejich cíl je nebe – nikoli pozemská pohoda“.
Svůj Text zakončuje slovy prosby:
„Kéž náš Pán Ježíš Kristus posiluje a obdarovává Jeho Vysokopřeosvícenost na cestě Vyznání víry! Amen.“
