Řecký teolog o PCU: „Tomos nečiní z laiků biskupy“
Touloumtzis: Skupina lidí má tomos, ale není Církví
Na teologické konferenci v řeckém Pireu vystoupil řecký teolog a doktorand dogmatické teologie Vasilios Touloumtzis s přednáškou, v níž ostře zkritizoval rozhodnutí Konstantinopolského patriarchátu udělit autokefalii tzv. Pravoslavné církvi Ukrajiny (PCU). Jeho vystoupení neslo název „Církevní hodnocení nepřijetí ne opakovaného rukopoložení podle VII. Všeobecného sněmu a ukrajinská krize“.
Podle řeckého teologa skupina, která nakonec v lednu 2019 obdržela tomos o autokefalii, sestávala ze tří různých kategorií: bývalých kanonických biskupů, kteří se odtrhli od UPC, představitelů rozkolnických struktur a také samozvaných „biskupů“, u nichž je podle něj velmi pravděpodobné, že nikdy nepřijali skutečné svěcení.
„Ačkoliv tyto tři skupiny mají odlišné eklesiologické charakteristiky, všichni bez výjimky byli uznáni stejným způsobem a bez jakékoli výjimky přijati jako pravoslavní biskupové,“ upozornil Touloumtzis.
Autokefalie není svátost, ale administrativní akt
Touloumtzis ve svém vystoupení zdůraznil zásadní rozdíl mezi udělením autokefalie a svátostí kněžství:
„Není možné, aby administrativní akt, jakým je autokefalie, zázračně udělil kněžství těm, kteří ho nikdy nepřijali – a možná nikdy nepatřili k Tělu Církve,“ prohlásil.
Takový přístup podle něj vytváří „bezprecedentní paradox“, v němž má určitá skupina sice tomos, ale chybí jí základní znaky církevnosti.
„Církev se může stát autokefální jen tehdy, pokud je již předtím skutečnou Církví – tedy tam, kde působí platné svátosti, posvěcující milost a apoštolská posloupnost,“ připomněl teolog.
Zneužití VII. Všeobecného sněmu
Řecký teolog obvinil konstantinopolské kruhy a jejich teologické podporovatele ze záměrného překrucování učení VII. ekumenického koncilu:
„Argumenty, které měly teologicky ospravedlnit přijetí ukrajinských rozkolníků, jsou výsledkem spekulativních konstrukcí, které mají sloužit jako záplata na rozhodnutí, jež je eklesiologicky neudržitelné,“ konstatoval Touloumtzis.
Podle něj se zastánci tohoto přístupu odvolávají na historický precedens přijetí bývalých ikonoborců do Církve bez opakovaného svěcení, ačkoliv v jejich případě šlo o biskupy, kteří své svěcení přijali ještě v době, kdy byli v plném společenství s Církví. V případě PCU tomu tak není.
Vstříc „eklesiologii větví“
Podle Touloumtzise aplikovaná praxe fakticky směřuje k přijetí tzv. „eklesiologie větví“, známé z katolického prostředí po II. vatikánském koncilu, která uznává svátosti i mimo tělo Církve:
„Nepotvrzení nového rukopoložení předpokládá existenci předchozího platného kněžství. Pokud však není stanoveno, kde leží hranice Církve, pak už v podstatě neexistují heretici ani rozkolníci,“ varoval Touloumtzis.
Závěr
„Praxe přijetí a uznání ukrajinských rozkolníků nemá žádnou souvislost s VII. ekumenickým koncilem a není slučitelná s pravoslavnou eklesiologií, pro niž neexistují platné svátosti mimo Církev,“ shrnul Touloumtzis.
Závěrem dodal, že ukrajinská krize zůstane nevyřešena, dokud bude ortodoxní eklesiologie vytlačována do pozadí a řešení se bude hledat spíše v geopolitických centrech moci:
„Tato centra nesvětí, neuzdravují, pouze rozkazují,“ uzavřel teolog.
Dříve SPN uvedl, že na konferenci v Pireu metropolita Serafim prohlásil, že rehabilitace Filareta a Makaria jsou neplatná.
