Jak maska přirůstá k obličeji a co z toho vyplývá
Lidé, kteří se k Církvi dříve stavěli pozitivně, nasazují masku pronásledovatelů a již ji nemohou sundat.
Vztah k nepřátelům UPC (Ukrajinské pravoslavné církve) vykazuje jednu společnou zákonitost, která je v psychologii popsána formulí „maska přirůstá k obličeji“. Jak k tomu dochází?
Úžasné metamorfózy
Když se díváme na nepřátele UPC a posloucháme jejich stále více provokativní výroky, vytváří se dojem, že sami již věří tomu, co říkají. Vezměme si například poslední výroky Jurije Černomorce, teologa PCU (Pravoslavné církve Ukrajiny), experta na GESS, profesora a doktora věd. Ve své nenávisti k UPC a jejím věřícím již klesl až k vulgárním nadávkám.
„Pacienti z blázince a stoupenci totalitní sekty – jedna věc. S*ky a bl*di, kteří se prodali za peníze orků – dvě věci. Já nejsem stát. Já bych se s vámi nemazlil, s*ky,“ napsal J. Černomorec jako odpověď na komentář igumeně Serafimy (Ševčik) o tom, že UPC statečně odolává během pronásledování církve ze strany státní moci.
Také z úst tohoto „teologa“ pravidelně zaznívají výzvy k pomstě nad zástupci UPC. A přitom před několika lety byl J. Černomorec velmi zbožným členem UPC, pravidelně se účastnil svatého přijímání, napsal doktorskou disertaci o dílech svatého Grigorije Palamy a tak dále. Jak to, že prošel cestou od upřímné víry k pravděpodobně stejně upřímné nenávisti k Církvi?
Další příklad. Současný prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj. Všichni si pamatují, jak se jako komik z „95. kvartalu“ posmíval náboženské politice Petra Porošenka. Všichni si pamatují, jak během své volební kampaně tuto politiku kritizoval na vážnější úrovni. Všichni si pamatují, jak se po zvolení prezidentem setkal s Blaženějším Onufriem a slíbil chránit práva věřících UPC. Jak se setkal s pronásledovanými obcemi UPC ve městě Rivne a slíbil, že se bude zabývat jejich problémy. A ještě tvrdil, že se nebude zasahovat do náboženské sféry a nebude upřednostňovat žádnou církev. Nyní však říká, že UPC je ruská agentura na Ukrajině, vedl proti ní skutečné pronásledování, přijal zákon o jejím zákazu a tak dále.
Další příklad. Starosta Čerkas A. Bondarenko, který prošel cestou od návštěvy metropolity Onufria pro požehnání k účasti ve volbách až po výzvy k násilnému zabavení katedrálního chrámu UPC v Čerkasech. Jak k tomu došlo?
Popírání faktů
Je třeba poznamenat, že obvinění UPC z připojení k FSB RF, šíření ruských narativů, kolaborace a podobně – to vše je iracionální v samotné podstatě. Množství faktů jednoznačně dokazuje opak.
Za prvé, UPC na úrovni církevního vedení a vedení vyjádřila nesouhlas s postojem Ruské pravoslavné církve k válce, odsoudila ruskou agresi a vyzvala své věřící, aby se postavili na obranu Ukrajiny. Za druhé, mnoho těchto věřících skutečně slouží ve vojenských silách Ukrajiny a bojují za naši suverenitu. Duchovenstvo se modlí za ukrajinské vojáky, pohřbívá padlé, pomáhá raněným. Za třetí, UPC zorganizovala rozsáhlou pomoc ukrajinským vojákům, sbírky peněz na jejich potřeby, pomoc uprchlíkům a tak dále. Prakticky každá farnost nebo monastýr udělali něco pro ochranu Ukrajiny. Mnozí arcibiskupové a kněží mají děkovné listy od velení ukrajinské armády za poskytnutou pomoc. Za čtvrté, SBU a další bezpečnostní složky od konce roku 2022 provádějí pravidelné prohlídky u zástupců UPC, vyslýchají je a tak dále, ale nemohou představit žádné přesvědčivé důkazy svých obvinění.
V roce 2023 předseda SBU Maljuk uvedl, že jeho úřad zahájil více než 60 trestních řízení proti kněžím UPC z obvinění z protistátní činnosti. Přitom soudní verdikty v těchto případech byly k tomu datu pouze v sedmi případech. A pouze za první půlrok rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu bylo zahájeno více než 650 řízení o státní zradě představitelů ukrajinských silových složek.
Proč J. Černomorec neuráží silové složky, proč V. Zelenskyj je nepostihuje příslušnými zákony? Vždyť v těchto orgánech bylo desetkrát více zrádců státu než v UPC. Kde je logika? Logika není. Zato je tu psychologie, a ta říká následující.
Sebeobelhání, nebo maska na úrovni osobnosti
Na úrovni osobní psychologie se děje to, že člověk, který zná pravdu (v našem případě že UPC není žádná „moskevská církev“) najednou tvrdí opak (nasazuje masku). To je první fáze, kdy člověk ví, že mluví nepravdu, ale z nějakého důvodu (ochrana reputace, touha po výhodě, vyhýbání se odpovědnosti atd.) ji začíná šířit.
Poté, v druhé fázi, vzniká v jeho psychice vnitřní konflikt, disonance mezi tím, co šíří do společnosti, a objektivními fakty, která si je vědom. Jak napsal Jean-Paul Sartre v knize „Bytí a nicota“: „Sebeobelhání je, když člověk současně ví a neví pravdu“. Autor teorie kognitivní disonance, americký psycholog Leon Festinger píše: „Když fakta a přesvědčení neodpovídají, člověk zažívá napětí (disonanci) a snaží se jej snížit změnou buď přesvědčení, nebo vnímání faktů“. Tímto způsobem se člověk dostává do dilema: přijmout nepříjemnou pravdu nebo zvolit pohodlnou lež.
Pokud si zvolí druhé, přichází třetí fáze. V jeho vědomí dochází k kognitivnímu procesu, při němž si člověk vědomě nebo podvědomě zkresluje realitu, aby se vyhnul vnitřnímu konfliktu. To znamená, že se začíná přesvědčovat, že skutečné jsou ne fakta, ale jeho vlastní vymyšlenky, které vytvořil za účelem dosažení svých cílů, a věnuje se sebeobelhání. Také může změnit vnímání významu faktů ve své mysli. V našem případě to znamená nafouknutí významu těch 60 trestních řízení proti zástupcům UPC a naopak zlehčování nebo úplné ignorování faktů, které svědčí o proukrajinském postoji UPC. V psychologii se tomu říká „potlačení“.
Čtvrtá fáze: maska přirůstá k obličeji. Lež se stává součástí osobnostní identity člověka a on začne upřímně věřit, že jeho přesvědčení jsou pravdivá – v tomto případě, že UPC jsou skutečně „kolaboranti“ a „agenti FSB“. Takto, když vytěsní realitu ze své mysli, zůstává se svými přesvědčeními. Americký antropolog a psycholog Ernest Becker v knize „Popření smrti“ (Pulitzerova cena) píše: „Nejen že lžeme ostatním; lžeme si sami, abychom mohli žít se sebou“.
Když maska přirůstá k obličeji, člověk nejen že vyřeší svůj kognitivní konflikt ve prospěch falešných úvah, což mu psychologicky usnadní život, ale navíc se stává přesvědčivějším pro ostatní. Americký psycholog a socio-biolog Robert Trivers v knize „Blbost hlupáků: logika podvodu a sebeobelhání v lidském životě“ píše: „Sebeobelhání se vyvinulo jako nástroj podvodu: podvádíme sami sebe, abychom mohli lépe podvádět ostatní“.
Politická maska
Když člověk lže sám sobě, přináší to problémy pro něj a jeho bezprostřední okolí. Když to dělá politik, který ovlivňuje osudy lidí, mohou negativní důsledky postihnout miliony lidských životů. Nasazení masky na politické úrovni má své zvláštnosti. Politik, který se věnuje sebeobelhání, prochází stejnými fázemi, ale s přídavnými nuancemi.
V první fázi, když začne vědomě šířit nepravdu společnosti, se politici snaží splnit očekávání té společenské skupiny, na kterou se spoléhají, a získat její sympatie. Tyto skupiny se mohou měnit, a tím se mění i maska. Pod tlakem očekávání určitých skupin politici začnou říkat to, co se této skupině líbí, ačkoli sami vědí, že je to nepravda. Cíle, které sledují, jsou jednoduché: zůstat u moci nebo ji upevnit. Proto od začátku vědomě lžou kvůli manipulaci masami a vytvoření potřebné image.
Druhá fáze probíhá zpravidla velmi rychle. Volba mezi pravdou a maskou je učiněna okamžitě. Sázky v politické hře jsou příliš vysoké. Volba pravdy často vede k ztrátě moci, vlivu, materiálních výhod, někdy i k ztrátě svobody a života.
Ve třetí fázi začnou politici sami sebe přesvědčovat o oprávněnosti své lži. V psychologii se tomu říká „racionalizace lži“. Do hry jdou následující argumenty:
- tato lež je potřebná pro dobro země a národa;
- nemám na výběr, jinak to nejde;
- nepřítel je u bran;
- zachraňuji zemi před katastrofou.
Zde se projevuje další zvláštnost, která není vlastní osobní úrovni. To se nazývá „kolektivní potvrzení“ (groupthink).
Čtvrtá fáze: politici začínají ztrácet schopnost vidět pravdu, protože je příliš nebezpečná pro jejich ego (sebeuvědomění) a jejich moc. Stávají se zajatci vlastní lži, upřímně v ní věří. I když jsou postaveni před nezpochybnitelné důkazy, nadále neochvějně hájí svá falešná přesvědčení, protože se nemohou přiznat ani ostatním, ani sobě k vlastním omylům, slabostem a neschopnosti. Navíc, v „zrcadlové místnosti“, jak se tento jev nazývá, si rychle vytvoří přesvědčení o vlastní neomylnosti, nebo dokonce mesiášství.
Maska se stává součástí jejich osobní identity a nakonec i součástí národní identity. To se nazývá „introjekce ideologie“. Je to proces, kdy člověk přijímá ideologická přesvědčení z vnějšího prostředí (společnosti, státu atd.) jako vlastní, aniž si uvědomuje jejich původ. U pronásledování UPC je to obzvláště viditelné. Politici, a za nimi média a lídři veřejného mínění, promítli do naší společnosti své vlastní sebeobelhání. A tak vidíme, jak lidé, kteří se k Církvi dříve stavěli pozitivně nebo neutrálně, začínají ji nenávidět, podporovat její zákaz, ospravedlňovat nezákonnost a krutosti vůči věřícím. Při tom se vůbec neobtěžují prověřit základní fakta nebo kriticky analyzovat vnucované narativy.
Masa, jak je obvyklé, snadno podléhá takovému vtloukání, protože ji to zbavuje potřeby činit vlastní rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. Jak napsal německý sociolog, filozof, sociální psycholog a psychoanalytik Erich Fromm ve své knize „Únik ze svobody“: „Masy dávají přednost sebeobelhání, pokud je to zbavuje úzkosti a volby“.
Vše toto často vede k katastrofám národního rozsahu, a dokonce i k širším důsledkům. Pokud se podíváme na historii lidstva, najdeme mnoho podobných příkladů. Nejjasnějšími jsou případy z poloviny 20. století.
Maska na náboženské úrovni
Pokud lež, která byla původně vědomá, se nakonec stane pro člověka „pravdou“ a přirůstá k jeho obličeji, a tato lež je namířena proti Bohu a Jeho Církvi, pak následky jsou ještě ničivější. Důvodem je, že začínají působit nejen psychologické mechanismy a zákonitosti, ale i duchovní. Pronásledování Církve vždycky obracelo protivníky proti nim samým a přinášelo neštěstí těm národům a státům, které se této činnosti věnovaly. „Nedávejte se klamat: Bůh není posmíván. Co člověk zaseje, to také sklidí...“ (Gal. 6:7)
Pojďme otevřít Evangelium a podívat se, jak tam je popsán vývoj sebeobelhání a jeho důsledky.
Náboženští vůdci izraelského národa, farizeové, jasně viděli, že Ježíš z Nazareta káže zcela v souladu s knihami Starého Zákona. Viděli velké zázraky, které konal. Viděli, jak otevřel oči slepému narozenému (Evangelium podle Jana, kapitola 9), jak vzkřísil čtyřdenního Lazara, jehož tělo už smrdělo a rozkládalo se (Evangelium podle Jana, kapitola 11), a mnohé další zázraky, které nikdo před Ním neudělal. Farizeové si byli plně vědomi, že před nimi stojí Člověk, který přišel od Boha. O tom píše přímo evangelista Jan: „Mezi farizeji byl někdo, jménem Nikodém, jeden z předních mužů Židovských. Přišel v noci k Ježíšovi a řekl Mu: Rabbi, víme, že Ty jsi učitel, který přišel od Boha; neboť nikdo nemůže činit takové zázraky, jaké činíš Ty, pokud není s ním Bůh“ (Jan 3:1–2).
Poznamenejme si tuto skutečnost: Nikodém neříká „já vím“, ale „my víme“, tedy farizeové a přední mužové židovští. Farizeové a učitelé Zákona byli vynikajícími znalci Písem Starého Zákona, studovali každé písmeno, a věděli, že všechna proroctví o Kristu se naplňují v Ježíši z Nazareta.
Ale farizeové nechtěli uznat Ježíše za Mesiáše, protože se báli ztráty moci a také se obávali, že vypukne povstání, které bude římskými vojáky tvrdě potlačeno. „Tu se shromáždili velekněží a farizeové a řekli: Co nám dělat? Tento Člověk činí mnoho zázraků. Pokud Ho necháme tak, všichni v Něho uvěří a přijdou Římané a uchvátí místo naše i národ. A jeden z nich, jménem Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem, jim řekl: Vy nic nevíte, ani nepřemýšlíte, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za národ, než aby celý národ zahynul. A to řekl ne ze své vůle, ale protože byl veleknězem v tom roce, předpověděl, že Ježíš zemře za národ, a nejen za národ, ale aby shromáždil i rozptýlené Boží děti. Od toho dne rozhodli, že Ho zabijí“ (Jan 11:47–53).
V mysli farizeů vznikl onen kognitivní konflikt, o kterém jsme mluvili výše. Na jedné straně viděli zázraky a znali proroctví, na druhé straně nechtěli ztratit moc a privilegium.
Tento vnitřní konflikt, dvojí pohled, nesoulad tvrzení farizeů s fakty a Písmem jim ukázal sám Kristus. „Kdybych svědčil sám o sobě, svědectví mé není pravdivé. Je jiný, kdo svědčí o Mně; a já vím, že to svědectví, kterým o Mně svědčí, je pravdivé. Vy jste poslali k Janu a on svědčil o pravdě. Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale říkám to, abyste byli spaseni. On byl lampou hořící a svítící; a vy jste chtěli jen krátký čas se radovat ve světle jeho. Já mám svědectví větší než Janovo: neboť skutky, které Otec dal, abych je vykonal, samotné tyto skutky, které činím, svědčí o Mně, že Mě Otec poslal. A poslal Mě Otec, který o Mně také svědčil. A vy nikdy nezaslechli Jeho hlas ani Jeho tvář neviděli; a nemáte Jeho slovo, které zůstává ve vás, protože nevěříte tomu, koho On poslal. Prozkoumejte Písma, neboť si myslíte, že skrze ně máte věčný život; a ona svědčí o Mně“ (Jan 5:31–39).
A tak farizeové a přední mužové židovští neudělali jen výběr podle třetí fáze „přirůstání masky“, ale začali to přenášet na národ. A tak masa lidí, kteří šli za Kristem a uznávali Ho za Mesiáše, jen o několik dní později volají po Jeho smrti, a to pod vlivem farizejské propagandy: „Ale velekněží a starší pobouřili lid, aby žádal Varáva, a Ježíše zahubili. Tu se vláda ptala: Koho z těchto dvou chcete, abych vám pustil? Řekli: Varávu. Pilát jim řekl: Co tedy udělám s Ježíšem, kterého nazývají Kristem? Všichni odpověděli: Nechť je ukřižován! Vláda řekla: Jaké zlo učinil? Ale oni křičeli ještě hlasitěji: Nechť je ukřižován!“ (Matouš 27:20–23).
Kdyby lidé vážně přemýšleli nad Pilátovou otázkou: „Jaké zlo učinil?“, viděli by, že Kristus neudělal žádné zlo a neřekl nic špatného. Ale raději se rozhodli nad tím vůbec nepřemýšlet, zavřeli oči před nepříjemnou pravdou. Maska přirůstá k obličeji, začali upřímně věřit lži, ačkoli pravda byla před nimi, a v této víře došli až k šílenství.
„Pilát, viděv, že nic nepomáhá, ale že zmatek roste, vzal vodu, umyl si ruce před lidem a řekl: Nejsem vinen na krvi tohoto Spravedlivého. Podívejte se vy. A celý lid odpověděl: Jeho krev na nás a na našich dětech“ (Matouš 27:24–25).
Co se stalo s izraelským národem, to všichni dobře víme: nejtvrdší zničení Jeruzaléma a vyhlazení jeho obyvatel římskými vojsky pod vedením budoucího císaře Tita v roce 70, rozptýlení židovského národa na téměř 2000 let a vše, co následovalo.
Závěr
Co dělat, abychom se nepoddali sebeobelhání, osobnímu nebo masovému psychóze? Z vědeckého hlediska je třeba objektivně se dívat na fakta, analyzovat je a kritizovat tvrzení, která nám někdo vnucuje, nebát se pravdy, ať už je jakkoli nepohodlná nebo nevýhodná.
Z duchovního hlediska je každá realita poznávána ve světle Evangelia. Čtením Svatého Písma, osvojováním si patristického porozumění, můžeme vidět fakta a správně je hodnotit. Bez tohoto jsme bezbranní vůči propagandě a sebeobelhání. Pouze následování Kristovy nauky nás může zbavit katastrofální degradace osobnosti, kdy maska přirůstá k obličeji.
