Záře Kristovy lásky v životě starce Georgia z Grigoriatu
O zesnulém igumenovi monastýru Grigoriat na Svaté hoře Athos, starci Georgiovi Kapsanisovi, napsal jeden z vážených biskupů eparchie Kastoria, že byl „ozdoben ctnostnou šlechetností“.
Jak dále uvedl, „tato šlechetnost, kterou byl starec ozdoben a která vycházela z prostoru jeho duše, nebyla pouze projevem dobrého chování..., ale mnohem spíše plodem Ducha Svatého. Byl to vnitřní stav, za nějž vděčil přítomnosti Parakléta čili Utěšitele (Ducha Svatého), jenž byl usídlen v prostorách jeho duše... Ušlechtilý je ten..., jehož duše hledá způsoby a příležitosti k tomu, aby prokázal úctu a projevil lásku ve vztahu k druhé osobě, neboť ve tváři druhého člověka se setkává s Kristem... A vězme, že tato úcta není pokrytecká, nýbrž spontánní a pravdivá.“
Biskup kastorijský Serafim také starce Georgia popsal jako člověka, „který dokázal ctít, respektovat a milovat i toho nejmenšího, nejnuznějšího a nejchudšího (spolubratra)“.
Ti, kteří měli požehnání žít pod jeho vedením, dosvědčují jeho otevřenost a lásku. Rozdával ji velkoryse nejen mnichům, ale všem lidem – ať už šlo o významné osobnosti nebo o ty zcela prosté. Často říkával: „Jsme slabí a hříšní. Nemůžeme nic udělat. Projevme proto alespoň nepatrnou lásku vůči našim bratrům.“ Jednou, když jeho žák během rozhovoru splétal komboskini, ho starec upozornil: „To, co děláš, není správné. Věnuješ svou pozornost svému dílu, a nikoli Božímu obrazu, tedy člověku, s nímž hovoříš.“
Tato upřímná láska k Bohu i k lidem byla přítomná ve všech jeho činnostech.
Už v 19 letech, jako student teologie, se otec Georgios pustil do budování katechetického centra pro mládež, známého jako „Pantokrator“. Vznikl zde nejen chrám zasvěcený Nanebevstoupení Páně, ale i prostor pro duchovní i společenský rozvoj mládeže. Otec Georgios přijímal mladé s otevřeným srdcem, vedl je k Bohu a často jim pomáhal i v hmotné nouzi.
Své duchovní postoje vyjadřoval i ve svých spisech. V roce 1989 napsal o společenské roli mnišství: „Před světem skrytý život mnicha neznamená nějakou anti-sociální tendenci, podobně jako ani světskost neznamená nutně společenskost (či družnost)... Mniši vyjadřují tajemně svou lásku k bližním prostřednictvím svých modliteb...“ a připomněl příklad svaté Filothey Athénské, která za osmanské nadvlády projevovala lásku i konkrétními činy.
Svědectvím jeho neohrožené lásky byla i situace z roku 1973, kdy některé z jeho duchovních dětí byly zadrženy. Otec Georgios, tehdy mladý duchovní, se navzdory riziku snažil navštívit své blízké, přestože mu to úřady nedovolily a navíc jej před nimi pomluvily. Na jejich slova „Ani váš duchovní (otec) za vámi nepřišel“ reagoval: „Život je jako kolo. Dnes jste nahoře. Zítra dole. A pak budete chtít, aby vás navštívil váš duchovní, ale (oni) ho nenechají.“
Citlivost jeho duše se naplno projevila během Velkého půstu roku 1986, kdy řecký parlament projednával zákon o legalizaci potratů. Starec napsal: „(Potraty) jsou nyní ‚zákonné‘ podle lidského práva. Podle Božího práva jsou však protiprávné a odporné... Hřích, kterým opětovně ukřižováváme Syna Božího.“ Tato bolest jej vedla k rozhodnutí nepřijímat k církevním obřadům politiky, kteří zákon podpořili.
Život starce Georgia byl naplněn láskou, šlechetností a svědectvím o přítomnosti Ducha Svatého – a to nejen v jeho slovech, ale především ve skutcích.
Zdroj: Orthodoxia.cz
