Krátká historie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku, dnes autokefální církev, má své kořeny hluboko v historii, sahající až do časů raného křesťanství na Velké Moravě a následně prošla složitým vývojem až do současnosti.
Počátky: Cyrilometodějská tradice (9. století)
Základy východního křesťanství a slovanské bohoslužby na našem území položil příchod svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v roce 863. Tito bratři, vyslaní z Byzance, přinesli křesťanství v jazyce srozumitelném pro místní obyvatelstvo, vytvořili slovanskou abecedu (hlaholici) a přeložili do staroslověnštiny Bibli a bohoslužebné knihy. Jejich mise se setkala s velkým úspěchem, avšak také s odporem německého duchovenstva, které se obávalo ztráty vlivu.
Po smrti svatého Metoděje v roce 885 byli jeho žáci z Velké Moravy vyhnáni, a tím došlo k oslabení slovanské liturgie. Nicméně, v některých oblastech, zejména na východním Slovensku, se pravoslavná tradice udržela déle, a v Čechách se slovanské bohoslužby konaly až do 12. století. Dokonce i v době Karla IV. byl v roce 1347 založen klášter Na Slovanech (Emauzy) v Praze, kde se sloužilo východním obřadem, což ukazuje na přetrvávající zájem o byzantskou tradici.
Obnova v 19. a 20. století
Skutečné obnovení pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku spadá do druhé poloviny 19. století. S rozvojem slovanského hnutí a zvýšeným zájmem o pravoslaví se objevily snahy o jeho znovuzavedení. V té době přicházeli do českých zemí i ruští emigranti, což přispělo k posílení pravoslavné komunity.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se pravoslaví začalo formovat výrazněji. K pravoslaví konvertovalo mnoho bývalých řeckokatolíků, zejména z Podkarpatské Rusi (dnešní Zakarpatská oblast Ukrajiny), která byla tehdy součástí Československa. V počátcích spadala pravoslavná komunita pod jurisdikci Srbské pravoslavné církve, která v té době poskytovala mateřskou pomoc a ochranu.
Biskup Gorazd a válečné období
Klíčovou postavou pro moderní dějiny Pravoslavné církve v českých zemích se stal Matěj Pavlík, pozdější biskup Gorazd II. (přijal jméno po svatém Gorazdovi I., žákovi Metoděje). Původně římskokatolický kněz, byl v roce 1921 vysvěcen Srbskou pravoslavnou církvi v Bělehradě na biskupa. Biskup Gorazd položil právní a kanonický základ pro pravoslavnou církev v Československu a zavedl liturgický řád v národním jazyce.
Tragické období pro církev nastalo za druhé světové války. V roce 1942 poskytli duchovní a věřící pravoslavné katedrály svatých Cyrila a Metoděje v Praze útočiště parašutistům po atentátu na Reinharda Heydricha. Následovaly brutální represe. Biskup Gorazd, duchovní chrámu Václav Čikl, duchovní Vladimír Petřek a předseda sboru starších Jan Sonnevend byli popraveni. Církev byla zakázána a její majetek konfiskován. Biskup Gorazd a jeho druhové jsou dnes uctíváni jako svatý mučedníci.
Poválečné období a autokefalie
Po druhé světové válce se pravoslavná církev v Československu těšila značné popularitě. Vzhledem k tomu, že Srbská pravoslavná církev neměla po válce dosah na dění v Československu, začaly se vyvíjet snahy o autokefalii (plnou samostatnost). Dne 10. října 1952 Moskevský patriarchát vyhověl žádosti Pravoslavné církve v Československu a udělil jí autokefalitu. Tím se stala rovnoprávnou cirkvi s ostatními pravoslavnými církvemi. Autokefalie byla později potvrzena i Konstantinopolským patriarchátem v roce 1998.
Rozdělení Československa a současnost
Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstala Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku jednotná. Přijala pouze nový název a pokračuje ve své činnosti v obou nástupnických republikách. V České republice funguje jako Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku jako Pravoslavná církev na Slovensku, přičemž obě jsou právnickými osobami, ale tvoří jednu církevní entitu.
Dnes se církev skládá ze čtyř eparchií: pražské a olomoucko-brněnské v České republice a prešovské a michalovské na Slovensku. Historie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku je tak příběhem o vytrvalosti, obětech a snaze udržet a rozvíjet východní křesťanskou tradici navzdory historickým turbulencím.
