Nejhlubší kořeny koptského křesťanství
Koptové jsou jednou z nejstarších křesťanských komunit světa.
Jejich kořeny prorůstají až do fascinujících časů starověkého Egypta. Přijali křesťanství už v prvních desetiletích po jeho vzniku a dodnes si uchovávají svůj unikátní jazyk i liturgii.
Pojem Koptové původně označoval všechny Egypťany – vždyť samotné slovo „Kopt“ znamená „Egypťan“– avšak po úspěšné islamizaci a arabizaci této severoafrické země od 7. století je to označení výhradně pro egyptské křesťany. Koptové obývají v drtivé většině Egypt, menší skupiny se však vyskytují i v Libyi či Súdánu (a vzdálených diasporách). I dnes zůstávají významnou menšinou egyptské populace – odhady o jejich počtu se liší, nejčastěji se však uvádí přibližně 10 %, což odpovídá asi 10 milionům osob. Ti se dnes většinově hlásí ke Koptské pravoslavné církvi, menší část z nich ke Koptské katolické církvi a minoritně i k dalším východním církvím. Liturgickým jazykem Koptů zůstává až do dnešních dnů koptština.
Koptština je výslednicí velmi dlouhého vývoje starobylé egyptštiny. Jedná se o severní afroasijský jazyk, kterým se hovořilo v Egyptě až do 17. století. V průběhu 1. století byla egyptština doplněna o řeckou alfabetu, kterou rozšířily některé znaky démotického písma vyjadřující egyptské fenomény nepřítomné v řečtině. Koptština se dále rozvětvila do několika unikátních dialektů, z nichž nejvýznamnější jsou sahidský a zejména bohairský dialekt. Ten je dodnes liturgickým jazykem Koptské pravoslavné církve. Přestože je dnes koptština pro běžné mluvčí mrtvým jazykem, její litugické užívání drží tento krásný starobylý jazyk těsně nad hladinou zapomnění, o niž se od 7. století usilovně snaží Arabové.
Arabština v Egyptě definitivně převládla asi v 10. století. Podle Bible psal Bůh v dějinách spásy pouze dvakrát – jednou na kamenné desky na Sinaji a podruhé do písku rukou vtěleného Logu. Co tam asi stálo? V kameni… a v písku? Pokud se zamyslíme nad tím, jakým jazykem mohly být desky zákona napsány, tedy po mém soukromém soudu klasickou egyptštinou, můžeme bez nadsázky říci, že Koptové ve své liturgii užívají doslova „Božský jazyk“ – a stáhneme-li myšlenku z nebe na zem, tak alespoň jazyk prastarý, ba jeden z nejstarších, který se pyšnil písmem.
Zdroj: Medium.seznam.cz Autor: ONDŘEJ HAVELKA
