Pomáhá práce vězeňského kaplana ochránit před recidivou?
Část z připravovaného rozhovoru s otcem Petrem Novákem, pravoslavným knězem a kaplanem ve věznici Oráčov.
Bolestné téma návratů za mříže
„Téma recidivy je velmi bolestné,“ říká otec Petr Novák. „Podle všech průzkumů se do výkonu trestu vrací zhruba sedmdesát, někdy i pětasedmdesát procent klientů. To je obrovské číslo – a nikoho nepřekvapí, když poznáte osobní poměry těch lidí.“
Podle něj velkou roli hraje nedostatek postpenitenciální péče – tedy podpory po propuštění. „Mnozí vyjdou ven a jsou dezorientovaní už jen tím, jak se svět změnil. Přetržené vazby se už nedají snadno obnovit. Existují sice tzv. domy na půl cesty, které mají lidem pomoct vrátit se do společnosti, ale je jich zoufale málo, vysvětluje kaplan.
Na celou vězeňskou službu připadá dvacet, možná třicet míst, kde se s těmi lidmi dál pracuje. To je prostě zoufale málo.
Příprava na návrat do světa
Součástí vězeňského systému je podle otce Petra i tzv. propouštěcí oddělení – volnější prostředí, kde se vězni na návrat připravují.
Mají tam pračky, mohou si něco uvařit, učí se základní samostatnosti. Ale pořád je to málo. Mnozí ani nevědí, na co mají nárok, kde žádat o dávky nebo jak si vyřídit základní věci.
Kaplan připomíná, že i přes veškerou snahu zůstává návrat do běžného života velmi těžký:
Nedávno jsme měli seminář právě k recidivě – pro kaplany. Abychom nebyli překvapeni, že i lidé, kteří s námi spolupracovali, se často vrátí zpět do vězení.
Víra jako proces, ne zázrak
Otec Petr vnímá, že víra může být pro mnohé klíčovým záchytným bodem – ale ne jednoduchým řešením.
Z teologického hlediska my, pravoslavní, chápeme obrácení člověka ne jako jeden definitivní moment, ale jako celoživotní cestu. Není to magické, jednorázové obrácení. Člověk se musí celý život znovu a znovu obracet od zlého k dobrému – tedy k Bohu samotnému.
Na otázku, zda někdy měl pocit, že s někým „má splněno“, odpovídá:
To asi není možné. Splněno budeme mít až před Boží tváří.
Když je vězení milosrdnější než ulice
„Někdy se doporučuje, aby duchovní po propuštění s těmi lidmi příliš neudržovali vztahy – není to vždy v naší moci,“ dodává otec Petr.
Přesto se snaží, aby věřící, kteří prošli vězením, našli přijetí ve své církevní obci.
Víra není soukromá věc. Člověk má žít ve společenství. Ale i tady narážíme na předsudky – ‚to byl kriminálník, s tím nic radši neměj‘ – a sociální vyloučení funguje přesně tímto způsobem.
Otec Petr popisuje, že někteří se do vězení vrací, protože tam paradoxně našli jistotu:
Pro některé lidi je to způsob života. Venku už žít neumějí. A někdy je to vězení opravdu milosrdnější než ulice...
Celý rozhovor s otcem Petrem Novákem zveřejníme už brzy. Dozvíte se v něm víc o tom, co obnáší práce vězeňského kaplana, jak víra proměňuje lidské příběhy a proč ne každý návrat za mříže znamená prohru.
SPN nedávno psal o tom, že v Polsku oslavili 20 let pravoslavné Akademie Supraské.
