Mýty o pravoslaví: Pravoslavní odmítají moderní svět a vědu
Spouštíme novou rubriku „Mýty o pravoslaví“, ve které se budeme věnovat nejčastějším omylům, stereotypům a nepochopením spojeným s pravoslavnou vírou. Dnes se zaměříme na chybné tvrzení, že pravoslavní odmítají moderní svět a vědu.
Myšlenka, že pravoslavní věřící odmítají moderní svět, vzniká často z toho, že tradice církve působí starobyle a konzervativně. Pravoslaví si skutečně zachovává kontinuitu se starokřesťanskou praxí, to však neznamená uzavřenost vůči současnosti.
Pravoslavná církev nevystupuje proti vědeckému poznání. Naopak: mnozí pravoslavní věřící i duchovní působí jako lékaři, vědci, inženýři či univerzitní profesoři. Samotná církev opakovaně zdůrazňuje, že věda a víra nejsou v rozporu, ale mohou se vzájemně doplňovat. Věda zkoumá svět, víra hledá jeho smysl.
Představa odloučenosti pravoslaví od moderní společnosti také neodpovídá realitě. Pravoslavné komunity po celém světě využívají technologie, sociální sítě, moderní léčbu, vědecký výzkum i současné komunikační nástroje. Mnoho farností pořádá webináře, online katecheze či přenosy bohoslužeb, zvlášť po zkušenosti pandemie.
To, co pravoslaví skutečně odmítá, není věda ani moderní svět jako takový, ale způsob života, který vede k odcizení, povrchnosti nebo sobectví. Kritický postoj se týká spíše duchovního chaosu doby než technického pokroku.
Právě oblast umělé inteligence ukazuje, že pravoslaví moderní svět neodmítá – naopak jej aktivně promýšlí. SPN nedávno informoval o srbském monastýrském chatbotu Tumanko i o řeckém projektu LOGOS, který spojuje víru a digitální technologie. Zároveň hierarchové z Gruzie, Bulharska či Rumunska upozorňují, že technologie musí člověku sloužit, nikoli jej nahrazovat. Nejde tedy o strach z vědy, ale o odpovědné zacházení s ní.
Mýtus o odmítání moderního světa tedy neodpovídá tomu, jak pravoslaví skutečně funguje. Tradice a současnost se v něm nevylučují, naopak mohou stát vedle sebe a vzájemně se obohacovat.
SPN přeložilo článek ukrajinské redakce, ve které autor zkoumá, zda se AI může stát zdrojem závislosti?
