Dnes se slaví Narození Páně podle gregoriánského kalendáře
Dnes, 25. prosince, slaví část pravoslavného světa velký svátek Narození Pána, Boha a Spasitele našeho Isusa Krista podle gregoriánského kalendáře.
Náš Hospodin Isus Kristus, Spasitel světa, se narodil z Přesvaté Bohorodičky v městě Betlémě. Císař Augustus tehdy nařídil sčítání lidu, a protože Josef i Marie pocházeli z rodu Davidova, museli se vydat do judského Betléma.
Zázrak v chudobě
V Betlémě pro ně nebylo místo v hostinci, a tak se Spasitel světa narodil v jeskyni určené pro dobytek. Mezi senem a slámou, v chladné noci a bez jakéhokoli pozemského pohodlí, přišel na svět Bohočlověk. Církev s úžasem opěvuje toto tajemství: „Nebe se stalo jeskyní a panenský klín cherubínským trůnem.“
Prvními lidmi, kteří tuto radostnou zvěst uslyšeli, byli prostí pastýři. Anděl Páně se jim zjevil a oznámil: „Nebojte se, zvěstuji vám velkou radost, dnes se vám v městě Davidově narodil Spasitel.“ Kromě nich přivedla ke Kristu hvězda i mudrce z Východu, kteří mu jako králi a Bohu obětovali zlato, kadidlo a myrhu.
Historie svátku
Slavení Narození Páně sahá až k apoštolským dobám. Už ve 3. století o něm píše svatý Hippolyt Římský. V roce 302, během pronásledování křesťanů, bylo dokonce 20 000 věřících v Nikomédii upáleno v chrámu přímo během vánoční bohoslužby.
V prvních staletích se v některých oblastech (Jeruzalém, Antiochie) Vánoce slavily společně se svátkem Křtu Páně (6. ledna) pod společným názvem Bohojavení. Teprve později se oba svátky oddělily, ale dodnes si v pravoslavné liturgii zachovávají téměř identickou strukturu a duchovní hloubku, včetně přísného postu v předvečer svátku (sotělník).
Narození Krista je pro církev „matkou všech svátků“, neboť je počátkem naší spásy a okamžikem, kdy se nebe spojilo se zemí.
SPN dříve psal o tom jak se slavili Vánoce ve středověku.
