Životy svatých: Svatý Silvestr I.
31. prosince (15. ledna - jul.kal.) si pravoslavná církev připomíná památku svatého Silvestra I., římského papeže, jehož jméno se stalo celosvětovým symbolem pro zakončení kalendářního roku.
Zatímco sekulární svět vnímá tento den především skrze bujaré oslavy, pro křesťany je svatý Silvestr († 335) jednou z klíčových postav rané církve. Žil v přelomové době, kdy křesťanství po staletích pronásledování získalo díky císaři Konstantinu Velikému svobodu.
Služba v časech pronásledování
Svatý Silvestr se narodil v Římě křesťanským rodičům Rufinovi a Pustě. Už jako mladý muž zasvětil svůj život pomoci bližním. Jeho dům byl útočištěm pro poutníky i v dobách nejkrutějšího pronásledování.
Poskytl azyl svatému biskupu Timotejovi, a poté, co byl Timotej popraven, Silvestr tajně a s úctou pohřbil jeho tělo. Tento čin vedl k jeho zatčení a soudu před městským prefektem. Silvestr však navzdory hrozbám zůstal ve víře pevný a po náhlé smrti prefekta byl propuštěn na svobodu.
Obhajoba víry před učenci
V roce 314 byl zvolen římským biskupem. Jako vynikající znalec Písma svatého se zúčastnil slavné učené disputace, která měla před císařem Konstantinem a jeho matkou, svatou Helenou, určit pravost víry.
Silvestr v tomto dialogu čelil skupině židovských učenců. Na základě starozákonních proroctví přesvědčivě dokázal, že narození Isusa Krista z Panny, Jeho utrpení, smrt i slavné Vzkříšení bylo předpovězeno proroky. Svou moudrostí a silou modlitby nakonec přesvědčil své oponenty, kteří následně přijali svatý křest.
Odkaz pokorného pastýře
Svatý Silvestr spravoval římskou církev přes dvacet let. Jeho působení symbolizuje přechod církve z katakomb k veřejnému uznání. Pro věřící zůstává vzorem pastýře, který i v době nabyté svobody dbal na čistotu života duchovenstva a neochvějnou obhajobu evangelia.
Minule jsme psali o životě svatého Štěpána, prvomučedníka a archidiakona.
