Historie pravoslaví ve 2 minutách: Pád Jeruzaléma a zánik starého světa
Rok 70 n. l. se stal pro osud rané církve největším zlomem. Zničení jeruzalémského chrámu římskými vojsky definitivně oddělilo křesťanství od jeho židovských kořenů.
Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé přiblížení náboženských dějin.
Kořeny katastrofy: Proč vypukla válka?
Abychom pochopili rok 70, musíme se vrátit o pár let zpět. Židé v Judeji tehdy žili pod nadvládou Římské říše. Napětí rostlo kvůli vysokým daním a náboženské neúctě římských úředníků. V roce 66 n. l. pohár přetekl – vypuklo celonárodní povstání. Římané zpočátku utrpěli ostudnou porážku, což Židy povzbudilo, ale do Svaté země vzápětí vtrhly elitní legie vedené vojevůdcem Vespasianem (a později jeho synem Titem).
Vzpoura a občanská válka: Jeruzalém proti Jeruzalému
Zatímco se Římané blížili k Jeruzalému, uvnitř hradeb se odehrávala tragédie. Židovští povstalci nebyli jednotní. Rozdělili se na několik znepřátelených frakcí (např. radikální zelóti). Místo aby se spojili proti Římu, bojovali o moc mezi sebou.
Tato „občanská válka“ zašla tak daleko, že si povstalci navzájem vypálili sklady obilí, aby toho druhého oslabili. Když pak Římané město v roce 70 skutečně obklíčili, Jeruzalém byl už předem vyhladovělý a vnitřně rozvrácený. Chrám, nejposvátnější místo Židů, se změnil v pevnost a bojiště.
Křesťané v pasti: Mezi dvěma ohni
Křesťané v Jeruzalémě to měli nejtěžší. Pro Římany to byli Židé (rebelové), pro židovské povstalce to byli zrádci, protože odmítali vzít do ruky meč a bojovat za politickou svobodu Izraele. Křesťanská komunita, kterou tehdy vedl biskup Šimon (příbuzný Ježíše), si ale pamatovala Kristovo proroctví: „Když uvidíte Jeruzalém obkličovaný vojsky, vězte, že se přiblížila jeho zkáza.“
Zatímco fanatici v chrámu věřili, že Bůh zasáhne a zázračně Římany zničí, křesťané pochopili, že starý systém založený na budově Chrámu končí. Podle historických pramenů (Eusebius) dostala obec božské vnuknutí a hromadně město opustila ještě před uzavřením obklíčení. Utekli přes Jordán do dekapolského města Pella. Tento útěk zachránil církev před fyzickou likvidací a stal se symbolem toho, že Boží království není z tohoto světa.
Zkáza Chrámu a zrod nového světa
V srpnu roku 70 n. l. Římané definitivně prolomili hradby. Chrám lehl popelem a město bylo srovnáno se zemí. Pro judaismus to byl šok – skončily krvavé oběti zvířat, protože už nebylo kde je přinášet.
Pro křesťany to byl potvrzující moment:
- Nová identita: Křesťanství už nebylo vnímáno jako „židovská sekta“, ale jako samostatná víra pro všechny národy.
- Těžiště se přesouvá: Hlavními centry se stávají Antiochie, Řím nebo Alexandrie.
- Potřeba zapsat příběh: S koncem Jeruzaléma a smrtí očitých svědků začíná éra sepisování evangelií. Církev už nemá budovu (Chrám), má ale slovo (Písmo) a společenství (Eucharistii).
SPN dříve v historické rubrice psal: První století církve.
