Církev není „demogracie": Vladyka Juraj kritizuje honbu za lajky a selfíčky
Arcibiskup Juraj se v příspěvku na sociálních sítích ohradil proti posuzování duchovních na základě jejich mediální popularity.
Vladyka Juraj, arcibiskup michalovsko-košický, zveřejnil na oficiálním facebookovém profilu Michalovsko- košické eparchie obsáhlé vyjádření, v němž ostře kritizuje současné trendy v církevním prostředí. V textu nadepsaném „O kněžské službě, Církvi, médiích a 'demogracii'“ upozorňuje na nebezpečí, kdy je hodnota kněze či biskupa měřena pouze jeho digitální stopou.
Arcibiskup v úvodu poukazuje na fenomén, který označuje za „nešvar“ – posuzování kleriků podle „vychytaných“ momentů. „
Diakoni, kněží a biskupové jsou posuzováni a porovnáváni, přičemž jediným reálným kritériem takového soudu je často přítomnost na sociálních médiích a 'vychytané' momenty: drnkání na kytaru, pískání penalt při fotbale, potřeba neustále se ke všemu vyjadřovat, 'povedené' selfíčko...“
Zároveň zdůrazňuje, že církevní služba má zůstat v tichosti a pokoře, mimo světla reflektorů. V příspěvku vyzdvihuje duchovní, kteří slouží věrně a bez publicity v odlehlých oblastech. „Znám hromadu kleriků, kteří v tichosti, bez světel 'ájfounů' nesou kříž své služby, každý den, v tichosti, ale věrně, trpělivě, s modlitbou a s láskou. V zapadlých místech, kde lišky dávají dobrou noc,“ píše arcibiskup s tím, že tito lidé nepotřebují veřejné uznání.
Přiznává přitom, že sociální sítě sám využívá, ale odmítá, aby se Evangelium měnilo v nástroj marketingu. Vladyka se ironicky vyjádřil k tomu, jak snadné je vytvořit o sobě na internetu falešný obraz svatosti.
Když budu chtít, můžu a jsem schopen odprezentovat takový program a momentky, že už mi skoro můžete dát psát ikonu. Soucitně hledím do tváře ubožáka, citlivě vnímajíc se sladkobolným úsměvem potřeby každého. Jásající davy, moudrá slova.......
Ale pro Pána, Církev a poselství Evangelia přece není o sebeprezentaci“
Dává to do kontrastu se skrytou službou mnoha duchovních v terénu, kteří v zapadlých místech věrně nesou svůj kříž bez světel „ájfounů“ a potřeby publicity.
V závěru svého vyjádření se arcibiskup dotýká i samotné podstaty správy církve, přičemž používá ironický odkaz na nechvalně známý projev Milouše Jakeše. „Církev není 'demogracie', jak říkal soudruh Milouš Jakeš, ani nepatří 'lidu' ani kléru,“ píše vladyka.Podle něj se misie církve neměří počtem „lajků“, ale lidskými osudy proměněnými vírou. „A už vůbec ne [Církev] patří rádoby revolucionářům typu 'has been and wannabe' ('kdysi byl' a 'chtěl by být, ale nevyšlo'),“ uzavírá vladyka. Ačkoliv je text velmi adresný, není zcela zřejmé, na jakou konkrétní událost či osobu arcibiskup Juraj reaguje, ani co bylo bezprostředním podnětem k sepsání tohoto kritického zamyšlení.
SPN dříve informoval: Košickí veriaci sa modlili na najväčšom slovenskom cintoríne
