Zpovědní tajemství ve Francii zůstává. Pokus o jeho omezení neuspěl
Francouzský parlament schválil zákon na ochranu nezletilých, ale vyřadil z něj sporné ustanovení, které mělo kněze nutit k porušení zpovědního tajemství.
Francouzské Národní shromáždění začátkem června 2026 jednomyslně schválilo nový zákon zaměřený na ochranu nezletilých a prevenci násilí ve vzdělávacích institucích. Během rozsáhlé parlamentní debaty však poslanci z finálního textu odstranili sporné ustanovení, které by zrušilo dosavadní právní výjimku pro duchovní a nutilo kněze pod hrozbou trestního stíhání oznamovat úřadům informace o zneužívání dětí získané během svátosti smíření. Zdrojem informací je křesťanský portál Zenit.
Tato legislativní debata se ve Francii rozvinula v reakci na masivní skandál kolem katolické školy Notre-Dame de Bétharram na jihu země, kterou spravovala Kongregace kněží Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Na tamní personál a duchovní bylo podáno přibližně 200 stížností upozorňujících na fyzické a sexuální násilí páchané na dětech od 50. let minulého století až do roku 2010.
Případ otřásl celou francouzskou veřejností na jaře roku 2025, kdy Hélène Perlantová, tehdy třiapadesátiletá dcera současného francouzského premiéra Françoise Bayroua, veřejně odhalila, že byla v 80. letech na letním táboře této školy surově zbita jedním z kněží. Sám premiér Bayrou, který v 90. letech působil jako ministr školství a školu v jeho domovském regionu navštěvovaly tři z jeho dětí, jakékoli dřívější povědomí o zneužívání odmítl a musel v této věci vypovídat před parlamentní vyšetřovací komisí. Právě snaha zamezit zamlčování podobných činů vedla k poslaneckému návrhu na prolomení zpovědního tajemství.
Katolická církev ve Francii výsledek hlasování přivítala, avšak ústy svých představitelů zdůraznila, že ochrana dětí a pomoc obětem zůstávají její jednoznačnou prioritou. Od zveřejnění zprávy Nezávislé komise pro sexuální zneužívání v církvi (CIASE) v roce 2021 zavedly francouzské diecéze a církevní školy řadu přísných preventivních a vzdělávacích programů.
Obavy církve se soustředily na teologický a právní rozměr věci. Podle církevního pojetí není zpovědní tajemství privilegiem samotných kněží, nýbrž nezadatelným náboženským právem věřících, kteří své hříchy nevyznávají člověku, ale Bohu. Duchovní vystupuje pouze jako služebník svátosti a kanonické právo mu za přímé porušení tajemství ukládá nejpřísnější tresty včetně exkomunikace, a to bez ohledu na závažnost hříchu. Zpovědní tajemství, formálně zakotvené od IV. lateránského koncilu roku 1215, tak ve Francii přečkalo i nynější politický tlak.
Biskup Matthieu Rougé z Nanterre zdůraznil, že církev neusiluje o vyjmutí z občanského práva. Mimo rámec svátosti smíření francouzské diecéze stále více spolupracují se státními orgány a institucemi na ochranu dětí. Podle představitelů církve však nelze zaměňovat povinnost chránit nezletilé se zpovědním tajemstvím, protože jde o dvě odlišné oblasti.
Zastánci zrušení výjimky argumentovali nutností absolutní ochrany zranitelných osob. Obhájci tajemství naopak poukazovali na to, že svátost smíření bývá často vůbec prvním místem, kde oběti najdou sílu o prožitém traumatu promluvit, nebo kde pachatelé poprvé začnou čelit odpovědnosti. Podle pozorovatelů sice nynější rozhodnutí parlamentu zabránilo přímému střetu mezi státem a církví, debata o roli náboženské svobody ve veřejném prostoru však ve Francii tímto rozhodnutím nekončí.
SPN dříve informoval: ČBK a spolek Někdo Ti uvěří podepsaly memorandum o podpoře obětí.
