Korfský metropolita Nektarios vydal prohlášení obhajující návštěvu Ruska
Podle metropolity proběhla celá návštěva s písemným souhlasem a požehnáním Posvátného synodu Řecké církve podepsaným arcibiskupem athénským Jeronýmem.
Metropolita Korfský, Paxoský a Diapontinských ostrovů Nektarios vydal po návratu z Ruska podrobné prohlášení vysvětlující okolnosti převozu pravé ruky sv. Spiridona Trimyfuntského do Ruska a spoluslužby s patriarchou moskevským Kirillem. Podle informací portálu Orthodoxia News Agency metropolita zdůraznil, že celá návštěva proběhla s písemným souhlasem a požehnáním Posvátného synodu Řecké pravoslavné církve podepsaným arcibiskupem athénským Jeronýmem – a to na základě pozvání Ruské pravoslavné církve z 10. ledna 2026, přičemž souhlas byl udělen 1. července 2026.
Metropolita Nektarios vysvětlil, že Řecká pravoslavná církev nikdy nepřerušila společenství s Ruskou pravoslavnou církví – na rozdíl od Ekumenického patriarchátu. „Nejsme kompetentní řešit neshody, ani je považovat za dostatečný důvod, aby se lid nemohl poklonit sv. Spiridonovi," uvedl. Spoluslužbu s patriarchou Kirillem obhajuje slovy: „Ať jsou rozdíly jakékoli, všichni jsme pravoslavní a hlásáme slovo Pravdy." K samotnému poutnímu zájezdu dodal: „Tisíce lidí s neuvěřitelnou trpělivostí čekaly hodiny, aby se poklonily posvátným ostatkům. Nepovažujeme za správné, aby tito lidé byli zbaveni požehnání světce z geopolitických důvodů, které se dotýky náboženské víry."
Metropolita Nektarios závěrem zdůraznil hloubku historických pout mezi řeckým a ruským pravoslavím: „Tato pouta národů, vycházející z pravoslavné víry a identity, nelze smazat z geopolitických důvodů, které nebudou trvat věčně. Církev byla, je a zůstane základem společné cesty a jednoty."
Dříve SPN informoval o tom, že řecký metropolita Nektarios sloužil s patriarchou Kirillem liturgii.
Celé prohlášení
Shrnutí probíhající posvátné poutě pravé ruky sv. Spiridona v Rusku
Jeho Přeosvícenost metropolita Korfský, Paxský a Diapontiijských ostrovů Nektarios
Jelikož jsme se vrátili do Řecka, přepravivše do Ruska posvátné ostatky pravé ruky Svatého a Divotvůrce Spiridona k uctívání zbožným ruským lidem, považujeme za nezbytné zaznamenat, jako první shrnutí, některé naše myšlenky a dojmy, ale také podat nezbytná, podle našeho soudu, vysvětlení k tomu, o čem jsme se dozvěděli, že se v předchozích dnech říkalo a zveřejňovalo, někdy z dobré vůle, někdy z nevědomosti, někdy ze zlé víry a zaujaté nálady, kterou jako bishop Pravoslavné církve odpouštíme i přecházíme.
1. Pozvání, které jsme obdrželi od Ruské církve dne 10. ledna 2026, bylo původně k poutnickému převozu posvátného ostatku pro Metropolii Astány a Kazachstánu od 14. do 30. září 2026. Z tohoto důvodu jsme zaslali příslušný dokument naší nadřízené autoritě, Posvátnému synodu Řecké církve, dne 24. března 2026. Přeprava byla schválena dokumentem Posvátného synodu Řecké církve dne 5. května 2026.
Dne 22. června 2026 byl zaslán Ruskou církví nový dopis, jímž byl, po předchozí ústní komunikaci, požadován a schválen Jeho Blažeností patriarchou Moskvy a celé Rusi Kyrillem přeprav posvátného ostatku od 17. srpna do 17. září 2026 do Moskvy i do dalších oblastí Ruska. Z tohoto důvodu jsme podali Posvátnému synodu Řecké církve dne 26. června 2026 novou žádost, žádajíce o povolení a schválení naší nadřízené autority, které nám bylo uděleno dokumentem dne 1. července 2026.
Přeprava a pouť se tedy konají s požehnáním a schválením Posvátného synodu Církve, příslušných dokumentů podepsaných Jeho Předsedou, Jeho Blažeností arcibiskupem athénským a celého Řecka Jeronýmem.
2. Tato cesta navazuje na analogické cesty v minulosti do Spojených států amerických (2017), na Kypr, do Ruska, Ukrajiny, Srbska, Rumunska, Polska, Běloruska, Gruzie a jinam, ale i do Posvátných metropolií Řecké církve. Všechny cesty se uskutečnily na pozvání příslušných církevních autorit, se souhlasem, požehnáním a písemným povolením Posvátného synodu Řecké církve.
3. Jak při probíhající posvátné pouti v Ruské církvi, tak kdekoli jinde, výhradním účelem převozu pravé ruky sv. Spiridona je, aby pravoslavní křesťané po celém světě, kteří nemají možnost přijet na Korfu, mohli obdržet požehnání Světce, byla posílena jejich víra, byl posilněn jejich zápas v době sekularizace, odluky od posvátna, proměny hodnot, zmatení všeho, jak to prožíváme i v naší vlasti. Snímky, kamkoli jsme šli, jako i při cestě do Ruska, byly a jsou nesmírně dojemné a nadějeplné. Sv. Spiridon je ekumenickým světcem prostoty, pokory, lásky k Bohu a člověku, světcem, který nám připomíná hodnotu Božské liturgie a modlitby, ale i neměnné víry, neboť obhajoval naše svaté dogmaty na Prvním ekumenickém sněmu, od jehož konání teprve loni uplynulo 1600 let.
Prožíváme požehnání Světce, nepřetržitě předchutnáváme zkušenost Zmrtvýchvstání, které jeho neporušené ostatky nesou, v sídle naší Posvátné metropolie, na Korfu. Vidouce zblízka lásku, zbožnost, úctu, víru lidí při dosavadních poutnických cestách s přepravou pravé ruky našeho Světce, pomyslel jsem ještě jednou, že nakonec Boží vůle je právě tato — aby lidé po celém světě mohli přijímat i prostřednictvím uctívání tohoto nejmenšího dílu posvátného ostatku Boží milost prostřednictvím přímluv Světce. Kdo se zúčastnil čtyř každoročních průvodů neporušených ostatků Světce na Korfu, které nikdy jinak neopouštějí Posvátný chrám, kromě průvodů a na krátký čas, vidí pravou ruku kráčet před posvátnými ostatky, přičemž při obřadu „Basmáton" kněz, který ji nese, žehná ní lidem ještě před biskupem, jak korfský pořádek a tradice stanoví.
4. To, co jsme prožili tyto dny v Rusku, skutečně překonává veškerá očekávání. Tisíce lidí, s neuvěřitelnou lidskou trpělivostí, v pořádku a řadě, čekaly hodiny, kamkoli jsme šli, aby uctily posvátný ostatek a přijaly požehnání Světce. Zvolali jsme a voláme: „Živ je Pán Bůh!" Radovali jsme se! Dojalo nás to! Nepovažujeme za správné, aby tito lidé byli zbaveni požehnání Světce z důvodů, které se netýkají náboženské víry, ale jsou geopolitické. Tyto důvody pominou, doufáme a modlíme se, jednou. Požehnání Světce však přesahuje věci přechodné a přítomné.
5. Pokud jde o naši účast na Božské liturgii, níž předsedal Jeho Blaženost patriarcha Moskvy a celé Rusi Kyrill, přeji si připomenout všem, těm, kdo vědí, i těm, kdo nevědí, že Řecká církev, k níž náležím, nikdy nepřerušila společenství s Ruskou církví (jako to neučinil ani náš Ekumenický patriarchát, ani Alexandrijský patriarchát). Z tohoto důvodu Posvátný synod Řecké církve dovolil konání poutě. Nejsme oprávněni řešit neshody, ani je považovat za dostatečné důvody, aby lid nemohl uctít sv. Spiridona. Modlíme se „za sjednocení všech" a „za mír celého světa" a cítili jsme tyto dny, že existuje naděje i možnost, opřeni o lásku a přímluvy našich Světců, společně čelit jakýmkoli neshodám a odlišným přístupům, které jsou někdy vyjadřovány i činy, které by nikdo nechtěl, aby se staly, ale dějí se v celověké historii Církve. Přítomnost Světce je pro nás znamením, že bez ohledu na neshody jsme všichni pravoslavní a správně vedeme slovo Pravdy, která je naší společnou vírou v Trojičního Boha a naším životem v Jedné, Svaté, Obecné a Apoštolské Církvi, Pravoslavné.
6. Konečně musím připomenout, že na Korfu přijíždějí jakíkoli biskupové, kněží a věřící, kteří si přejí, a splňujíce kritérium církevní kanonicity, slouží a přijímají u sv. Spiridona a sdílejí s biskupem Korfským, posvátným klérem a plností místní Církve radost přijímat požehnání našeho patrona sv. Spiridona a přenášet je do místních církví, které pasou a kterým slouží, ale také jsou jejich aktivními členy. „Zadarmo jsme přijali, zadarmo dáváme!" Kristamilující a světcemilovný korfský lid to vidí a ví, jako také neustále vnímá díla lásky, filantropie, misie a podpory, která mu jeho Církev oplácí.
Vrátili jsme se, první výprava, s díkůvzdáním Všedobrému Bohu. Byla posílena i naše vlastní víra. Děkujeme Posvátnému synodu Řecké církve, naší nadřízené autoritě, neboť nám dala kanonické povolení a požehnání sdílet velký dar, který Bůh dovolil mít na Korfu — našeho sv. Spiridona — se zbožným lidem, jakým je ruský lid, s nímž nás pojí staletá pouta, ta, která začala, když Ekumenický patriarchát a Řecký byzantský stát přinesly křesťanskou víru do Kyjeva roku 988 n.l. Tato pouta národů, vycházející z pravoslavné víry a identity, nemohou být vymazána z geopolitických důvodů, které nepotrvají navždy. Církev byla, je a zůstane základem společné cesty a jednoty. Počínání lidí je a bude posuzováno podle myšlenek, strategií a podmínek každé epochy. Víru však nemůžeme a nesmíme zpochybňovat.
