Albánský arcibiskup Jan vzpomínal v Lefkadě na arcibiskupa Anastasia
Na mnišském setkání v Řecku popsal obnovu Albánské církve po pádu ateistického režimu. „Sem nás přivedl Bůh; musíme je milovat,“ citoval předchůdce.
Arcibiskup tiranský, dračský a celé Albánie Jan přednesl v úterý 13. října hlavní projev prvního dne 5. meziortodoxního mnišského setkání v monastýru Faneromeni na řeckém ostrově Lefkada. Setkání probíhá od 13. do 15. října na téma „Pravoslavné mnišství a misie“ a je věnováno památce zesnulého albánského arcibiskupa Anastasia. Informuje o tom albánská redakce SPN. Arcibiskup Joan v monastýru také vedl bohoslužbu při přenesení pravé ruky sv. Nektaria.
Ve svém projevu nazvaném „Blaženě zesnulý arcibiskup Anastasios a duchovní obroda Pravoslavné církve Albánie“ připomněl jedno z nejtvrdších pronásledování moderní doby. Ateistický režim podle něj nechtěl jen omezit náboženský život, ale „vymazat vzpomínku na Boha ze svědomí lidu“. Chrámy byly zbořeny nebo přeměněny na sklady, tělocvičny a stáje, duchovní byli vyhnáni a ponižováni. Režim pak hrdě prohlásil Albánii za „první ateistický stát na světě“.
Víra se však uchovala ve skrytu. Arcibiskup vyprávěl o sestrách Marice a Dhimitře Cico z Korçë, v jejichž domě se uprostřed noci, za okny zakrytými dekami, sloužila tajná liturgie. Sloužil ji otec Kozma Qirjo, „tentýž, který později tajně pokřtil i toho, kdo k vám nyní mluví“. Dvanáct lidí si rozdělilo čtyřiadvacet hodin dne, každý po dvou hodinách, a v nepřetržité modlitbě prosili Boha, aby se chrámy znovu otevřely. Čekali celých třiadvacet let.
Když jejich modlitba byla vyslyšena, přišel v červenci 1991 jako patriarší exarcha Anastasios. Jeho příchod podle arcibiskupa Joana „neměl nic triumfálního, nic okázalého. Jen prosté, ale vřelé a nadšené ‚Kristus vstal z mrtvých!‘ před několika chudými, starými a unavenými lidmi v napůl zbořeném chrámu.“ Když byl v roce 1994 jeho pobyt v zemi ohrožen, sestry Cico mu řekly: „Tolik let jsme se modlily, aby přišel někdo, kdo nás bude milovat, a teď nás opustíte?“ Anastasios zůstal a svým spolupracovníkům pak často opakoval: „Sem nás přivedl Bůh; musíme je milovat.“
Z této lásky podle arcibiskupa Jana vzešly stovky nových i obnovených chrámů, školy, mládežnická a zdravotnická centra, jídelny pro chudé a především více než 150 duchovních. Nejdůležitější však byla obnova církevního vědomí, návrat lidu k liturgii a „uzdravení ze strachu“. Péče o člověka přitom podle arcibiskupa Anastasia nebyla činností vedle Církve, ale „liturgií po Liturgii“.
„Nejlepší poctou jeho osobě není chvála, ale pokračování v jeho duchu: jednota, víra, pokora, práce, láska bez hranic, pokojné svědectví,“ zdůraznil arcibiskup Jan. Jako jeho nástupce prý dědictví vnímá „ne jako odpovědnost moci, ale jako povinnost služby“. Na závěr připomněl slova ekumenického patriarchy Bartoloměje z jeho návštěvy Albánie v roce 1999: „Nazýváme vás vpravdě blaženými, protože arcibiskup Anastasios je Božím darem pro lidstvo.“
Dříve SPN informoval o tom, že albánského arcibiskupa Jana navštívil řecký náměstek ministra vnitra.
