„Měřítko pro všechno – Kristus“ – schiarchimandrita Justýn (Rauer)

Schiarchimandrita Justyn (Rauer). Foto: SPŽ

Mnozí v Německu a daleko za jeho hranicemi znají schiarchimandrity Vasila (Grolimunda). Pochází ze Švýcarska, byl postřižen na mnicha svatým Justinem (Popovičem) a strávil 11 let na Athosu, kde byl duchovním dítětem svatého Paisije Athonského. Po jeho požehnání se otec Vasilij vydal do Německa, kde založil klášter svatého Spiridona. Po mnoha letech byl v malém městečku Unter-Ufhusen nedaleko Aiterfeldu založen další klášter na počest svatého Justina Čelijského. Opatem tohoto kláštera a duchovním dítětem otce Vasila je náš dnešní host, teolog, překladatel a schiarchimandr Srbské pravoslavné církve v Německu Justin (Rauer).

– Otče Justine, prosím, povězte nám, kdy jste přišel k pravoslaví.

– Narodil jsem se v Mnichově v katolické rodině. Podle toho jsem byl pokřtěn v katolické víře, ve 23 letech jsem se stal pravoslavným a ve 26 letech jsem přišel k otci Vasilii.

– Přicházelo tehdy mnoho lidí do pravoslavné církve, a jak se to změnilo ve srovnání s dneškem?

– Tehdy samozřejmě také byli Němci, kteří se stávali pravoslavnými, ale většina z nich – kvůli manželství. Oženili se s pravoslavnými manželkami a sami se stali pravoslavnými. Ale to, že lidé hledají pravoslavnou víru přímo, se dnes samozřejmě děje mnohem častěji.

– Děláme tento rozhovor v posledních dnech před začátkem Velkého postu. Jak byste vysvětlil nečlenským lidem, proč je post potřebný a proč je tak přísný a dlouhý?

– První otázka: odkud se vzal čtyřicetidenní post? Samozřejmě pochází od Mojžíše, Eliáše a samotného Krista. Proč je třeba se postit? Protože Adam a Eva se nepostili. Adam a Eva měli pouze jedno přikázání, a to bylo přikázání postu – nejíst z jednoho stromu, a nic víc. A Adam a Eva toto přikázání nedodrželi, a proto museli přijmout vyhnanství z ráje, což si připomínáme v neděli. Post nám připomíná, že bychom měli dodržovat Boží přikázání.

Abychom dodržovali Boží přikázání, potřebujeme odpovídající vůli. A protože církev ví, že vůle lidí je slabá, dává nám nejjednodušší úkol, jak to udělal Bůh – postit se. Každý, kdo chce, může dodržovat pravidla postu, neboť nejsou tak složitá, a nemocní, staří a děti jsou od těchto pravidel osvobozeni. Mohou se účastnit těchto pravidel, jak jen mohou, ale pro zdravého dospělého člověka pravidla vůbec nejsou problém, pokud to opravdu chce. Problém je ve vůli.

Církev jako dobrý pedagog ví, že pokud chce přiblížit lidi k dalším Božím přikázáním, musí povzbudit člověka, aby rozvinul potřebnou sílu vůle. Proto církev považuje post za nižší stupeň posílení síly vůle. Pokud i na této úrovni člověk už nechce trénovat svou vůli, není divu, že se neposouvá v duchovním životě. Proto církev přikládá takový význam postu.

Post má také význam pro očištění těla. Proč by se ho nemělo očistit alespoň jednou za rok? Na severní polokouli, kde křesťanství poprvé zakořenilo, je začátek jara nejlepším časem pro to, když stejně nic není. Tehdy nebyly ledničky, ani konzervy, zásoby z minulého roku byly prakticky vyčerpány, nová úroda ještě nebyla, a to je samozřejmě čas, kdy je toto očištění nejlépe proveditelné.

Otázka také je, proč byla zavedena právě ta pravidla, která existují. Je třeba je chápat historicky, protože církev byla původně umístěna kolem Středozemního moře, a tam byly během postu povoleny potraviny, které nám dnes už těžko nazvat postními. Například mořské plody byly v určité dny postu povoleny, avšak dnes patří k delikatesám.

Důležité je, že bychom měli být poslušní církvi. Adam a Eva byli neposlušní, zatímco Kristus byl poslušný. Říká o sobě: „Přišel jsem splnit vůli Otce.“ Svatý apoštol Pavel píše o Kristu: „Byl poslušný, poslušný až k smrti na kříži.“ Poslušný může být jen tehdy, když dělá to, co říká někdo jiný, a ne to, co říká sám sobě.

Někteří lidé například říkají: „Stačí, když nebudu jíst čokoládu během postu.“ To je také dobrý nápad, ale to jsem si vymyslel sám, a pak nejsem poslušný. Možná jsem omezil svůj egoismus, ale znovu jsem ho stanovil ze svého ega. A to mi pak moc nepomáhá, to neposiluje mou vůli. Pokud dělám to, co stejně chci, to mě neposune vpřed. Posune mě vpřed, když dělám to, co mi říká někdo jiný.

Tak se učím poslušnosti, i když na nejnižší úrovni, v oblasti postu. Samozřejmě, že bychom mohli mít i zcela jiná pravidla postu, ale ta se takto utvořila, a víme díky moderní vědě o výživě, že asketové, kteří se velmi podrobně zabývali postem, empiricky zjistili, co nejvíce zatěžuje žaludek. Když je váš žaludek zaměstnán trávením, potřebuje kyslík, a ten může získat nejrychleji z mozku. Tak žaludek vytahuje kyslík z mozku, a proto je člověk vždy unavený po jídle. A asketové se zabývali otázkou – co mám jíst, abych co nejdříve po jídle mohl znovu s plným nasazením a pozorností modlit se. Tak vznikla pravidla postu, která máme.

Například v některé dny Velkého postu je povolena ryba, a to konkrétně na Květnou neděli a svátek Zvěstování, ale ne mléčné výrobky nebo vejce. A moderní věda o výživě ví, že na trávení ryby je potřeba mnohem méně energie než na trávení těchto mléčných výrobků.

Lidé samozřejmě mohou říci: ryba musí zemřít, ale mléko a vejce ne. Ale to nebyl původní argument při stanovení pravidel postu, ale něco jiného – kdy budu moci pozorně se modlit? To zjistili empiricky. A my víme díky vědě. Proto to nejsou bezvýznamná pravidla. Mnoho z toho nechápeme, ale učíme se chápat, když děláme toto cvičení. Ale co znamená cvičení v starořečtině? To je askéze, asketové – to jsou cvičící. Všichni se cvičíme v tom, abychom byli poslušní Bohu, a začínáme od toho nejjednoduššího, a to – od post

Přečtěte si také