Jak vznik Československa přinesl obnovu pravoslaví v Česku
Zdroj: Wikipedie
Vznik samostatného Československa v roce 1918 znamenal nejen politickou svobodu, ale i nový prostor pro duchovní a náboženský rozvoj. Mezi proudy, které tehdy znovu ožily, bylo i pravoslaví – víra, která v českých zemích zakořenila už v době svatých Cyrila a Metoděje, avšak v průběhu staletí byla potlačena.
Po rozpadu Rakousko-Uherska se mnoho českých věřících začalo odklánět od římskokatolické církve a hledalo návrat k původním kořenům křesťanství. Mnozí našli inspiraci právě v pravoslavné tradici. Část z nich se nejprve zapojila do nově vznikající Církve československé, která vznikla jako reformační hnutí uvnitř katolické církve. V jejím čele stáli reformní kněží, mezi nimi i Matěj Pavlík, později známý jako svatý mučedník biskup Gorazd.
Pavlíkovo křídlo však ve vnitrocírkevních sporech brzy podlehlo radikálně liberálnímu směru vedenému Karlem Farským, který směřoval k racionalistickému pojetí víry a odklonu od křesťanské tradice. Pravoslavná skupina se proto rozhodla z Církve československé vystoupit a znovu obnovit pravoslavnou církevní strukturu v českých zemích.
Tento krok se uskutečnil díky podpoře Srbské pravoslavné církve, k níž se Československá obec pravoslavná v Praze i slovenské farnosti připojily. Právě tehdy vznikla Pražská eparchie, v jejímž čele stanul biskup Gorazd (Matěj Pavlík)– muž hluboké víry, vzdělání a duchovní moudrosti.
Jedním z prvních problémů mladé československé pravoslavné církve byl nedostatek vlastních chrámů. Většina pravoslavných chrámů v zemi patřila ruským lázeňským komunitám (například v Karlových Varech, Mariánských a Františkových Lázních). Jediným chrámem ve vlastnictví českých pravoslavných byl tehdy chrám v Chudobíně u Litovle, postavený roku 1923, o který se však dlouho vedl spor s církví husitskou.
Postupně se však začaly budovat nové pravoslavné chrámy. Výstavba probíhala systematicky – dokončil se jeden chrám, než se začal stavět další. Archimandrita Andrej (Kolomacký), architekt a duchovní, se stal hlavním organizátorem a duší těchto projektů. Každý nový chrám byl nejen architektonickou, ale i duchovní událostí, symbolem návratu pravoslaví do české krajiny.
Vznik první republiky tak umožnil znovuzrození pravoslaví jako živé části českého náboženského života. Po staletích útlaku a cizí nadvlády se otevřel prostor pro svobodné vyznávání víry, která byla součástí národní identity už od dob svatých Cyrila a Metoděje.
Přečtěte si také
Narození Bohorodice: proč tímto svátkem začíná církevní rok
Dnes, 21. září podle starého kalendáře, slaví pravoslavní Narození Přesvaté Bohorodice – první velký svátek nového církevního roku. Proč právě tímto dnem rok začíná?
Čestný a životodárný Kříž: znamení smrti, které se stalo znamením života
Povýšení čestného a životodárného Kříže patří k velkým svátkům pravoslavného církevního roku. Církev jej slaví 14. září, tedy 27. září podle občanského kalendáře tam, kde se liturgický život stále řídí juliánským kalendářem.
Rozhovor s biskupem Izaiášem: "Sv. mučedník Gorazd je vzorem oběti"
Olomoucko-brněnský biskup Izaiáš v rozhovoru pro SPN hovoří o pouti do Hrubé Vrbky, odkazu sv. Gorazda II. a významu oběti, pravdy a české pravoslavné tradice.
Kdo byl svatý Gorazd II., které ho si dnes připomínáme
Biskup Gorazd II. byl roku 1942 popraven nacisty za ukrytí parašutistů, kteří zabili Heydricha, a stal se jedním z novomučedníků pravoslavné církve.
Církevní nový rok: proč pravoslavný rok začíná 1. září
Podle nového (gregoriánského) kalendáře dnes pravoslavná církev vstupuje do nového církevního roku. Proč právě 1. září a co má toto datum společného s římskými daněmi?
Proces s pravoslavnou církví 1942: cesta ke Kobyliské střelnici
4 a 5. září si připomeneme den, kdy nacisté na Kobyliské střelnici zastřelili představitele české pravoslavné církve. Co všechno předcházelo popravě a jak vypadal samotný proces?