Jak vznik Československa přinesl obnovu pravoslaví v Česku

Zdroj: Wikipedie

Vznik samostatného Československa v roce 1918 znamenal nejen politickou svobodu, ale i nový prostor pro duchovní a náboženský rozvoj. Mezi proudy, které tehdy znovu ožily, bylo i pravoslaví – víra, která v českých zemích zakořenila už v době svatých Cyrila a Metoděje, avšak v průběhu staletí byla potlačena.

Po rozpadu Rakousko-Uherska se mnoho českých věřících začalo odklánět od římskokatolické církve a hledalo návrat k původním kořenům křesťanství. Mnozí našli inspiraci právě v pravoslavné tradici. Část z nich se nejprve zapojila do nově vznikající Církve československé, která vznikla jako reformační hnutí uvnitř katolické církve. V jejím čele stáli reformní kněží, mezi nimi i Matěj Pavlík, později známý jako svatý mučedník biskup Gorazd.

Pavlíkovo křídlo však ve vnitrocírkevních sporech brzy podlehlo radikálně liberálnímu směru vedenému Karlem Farským, který směřoval k racionalistickému pojetí víry a odklonu od křesťanské tradice. Pravoslavná skupina se proto rozhodla z Církve československé vystoupit a znovu obnovit pravoslavnou církevní strukturu v českých zemích.

Tento krok se uskutečnil díky podpoře Srbské pravoslavné církve, k níž se Československá obec pravoslavná v Praze i slovenské farnosti připojily. Právě tehdy vznikla Pražská eparchie, v jejímž čele stanul biskup Gorazd (Matěj Pavlík)– muž hluboké víry, vzdělání a duchovní moudrosti.

Jedním z prvních problémů mladé československé pravoslavné církve byl nedostatek vlastních chrámů. Většina pravoslavných chrámů v zemi patřila ruským lázeňským komunitám (například v Karlových Varech, Mariánských a Františkových Lázních). Jediným chrámem ve vlastnictví českých pravoslavných byl tehdy chrám v Chudobíně u Litovle, postavený roku 1923, o který se však dlouho vedl spor s církví husitskou.

Postupně se však začaly budovat nové pravoslavné chrámy. Výstavba probíhala systematicky – dokončil se jeden chrám, než se začal stavět další. Archimandrita Andrej (Kolomacký), architekt a duchovní, se stal hlavním organizátorem a duší těchto projektů. Každý nový chrám byl nejen architektonickou, ale i duchovní událostí, symbolem návratu pravoslaví do české krajiny.

Vznik první republiky tak umožnil znovuzrození pravoslaví jako živé části českého náboženského života. Po staletích útlaku a cizí nadvlády se otevřel prostor pro svobodné vyznávání víry, která byla součástí národní identity už od dob svatých Cyrila a Metoděje.

Přečtěte si také

Historie pravoslaví ve 2 minutách: Pád Jeruzaléma a zánik starého světa

Rok 70 n. l. se stal pro osud rané církve největším zlomem. Zničení jeruzalémského chrámu římskými vojsky definitivně oddělilo křesťanství od jeho židovských kořenů.

Pravoslaví jednoduše: Co je to „Svatá Hora Athos“ a proč tam nesmí ženy?

Poloostrov Athos v Řecku je jediným místem na světě, kde se zastavil čas před tisíci lety. Tato autonomní mnišská republika pod správou konstantinopolského patriarchátu je domovem dvaceti velkých monastýrů a tisíců mnichů.

Životy svatých: Svatý apoštol Petr – od rybářské sítě k „bránám pekelným“

Vracíme se k postavě galilejského rybáře Šimona, kterému Kristus dal jméno Petr (Skála). Stal se prvním z dvanácti apoštolů a základním kamenem, na němž byla vybudována Církev.

Historie pravoslaví ve 2 minutách: První století církve

Raná církev se po Jeruzalémském sněmu rozrostla do sítě komunit. Z Jeruzaléma se těžiště víry přesunulo do syrské Antiochie, kde učedníci poprvé získali jméno, které dnes zná celý svět.

Historie pravoslaví: Prvních 20 let církve a rozptýlení apoštolů

První dvě desetiletí po Nanebevstoupení Páně bývají vnímána jako mlhavé období. Církev tehdy tvořila hrstka věřících v nepřátelském prostředí. Přesto právě tato doba určila tvář církve na další tisíciletí.

Historie pravoslaví ve 2 minutách: Apoštol Pavel a cesta k národům

Církev už nebyla jen skupinou ustrašených učedníků v Jeruzalémě. Díky dramatickému obrácení jednoho z největších pronásledovatelů křesťanů se evangelium vydalo za hranice Izraele.