Historie pravoslaví: Když se Řím a Konstantinopol začaly vzdalovat

Foto SPN

Zatímco Konstantinopol, Alexandria, Antiochie a Jeruzalém žily v politickém i kulturním světě Byzantské říše, Řím se ocitl v úplně jiné realitě. Po pádu Západořímské říše (476) zůstal papež v Itálii fakticky jediným pevným bodem mezi barbarskými kmeny. Tato izolace od zbytku Pentarchie začala psát nové dějiny.

Ztráta společného jazyka

Historie není jen o teologii, ale i o praktických věcech. Do 6. století se vzdělanci v Římě i Konstantinopoli domluvili řecky. Postupně se ale znalost řečtiny na Západě vytratila a Východ přestal rozumět latině. Patriarchové si přestávali rozumět nejen v jemných odstínech víry, ale i v dopisech. Vznikly dva světy, které sice sdílely stejnou liturgii, ale začaly o ní přemýšlet jiným způsobem.

Vzestup nové velmoci a spor o císaře

Zlomový historický moment nastal o Vánocích roku 800. Papež korunoval franckého krále Karla Velikého na císaře Římanů. Pro Konstantinopol to byl šok a urážka – císař mohl být podle tradice jen jeden a ten sídlil na Bosporu.

Na Západě se papež spojil s novou barbarskou velmocí, aby přežil. Na Východě to vnímali jako zradu původního systému Pentarchie a jednotné říše. Tento politický tah definitivně narušil rovnováhu „prvního mezi rovnými“. Západní císařství začalo prosazovat své vlastní teologické novinky (např. zmíněné Filioque), které východní patriarcháty nikdy neschválily.

Dědictví rozděleného světa

Pentarchie se začala měnit v „Tetrarchii“ (čtyřvládí) na Východě a osamocenou mocenskou pyramidu na Západě. Spory o to, kdo má komu velet, nebyly jen o egu biskupů, ale o dvou různých civilizacích, které se od sebe čím dál víc vzdalovaly. Cesta k roku 1054 a definitivnímu rozkolu byla vydlážděna staletími nedorozumění a odlišného politického vývoje.

Historické ponaučení: Pravoslaví si díky tomuto vývoji zachovalo původní konciliární model, zatímco na Západě izolace vedla k vytvoření centralizované monarchie, kterou dnes známe jako Vatikán.

V minulém díle jsme se věnovali, a vysvětlili jsme si, proč v pravoslaví neexistuje jeden univerzální vládce církve.

Přečtěte si také

Historie pravoslaví: Věk apoštolských otců

Po odchodu generace přímých Kristových učedníků přebrali pochodeň víry ti, kteří je osobně znali. Jak církev přežila pronásledování a uchovala neporušenou tradici?

Neděle chromého: uzdravení a naděje v pravoslavné tradici

Čtvrtá neděle po Pasše připomíná Kristův zázrak uzdravení muže ochrnutého osmatřicet let. Příběh o trpělivosti, milosrdenství a moci víry.

Historie pravoslaví: Kdo byly ženy myronosice a proč na ně nezapomínáme

Zatímco apoštolové se skrývali, ony přišly ke hrobu s vonnými mastmi. Kdo byly ženy-myronosice a co o nich víme?

Životy svatých: Ctihodný starec Josef Hesychasta – poustevník Svaté Hory

František Kottis z ostrova Paros se vzdal všeho a odešel na Athos. Stal se jedním z největších asketů 20. století a jeho duchovní odkaz žije dodnes.

Historie pravoslaví: Tomášova neděle – příběh pochybnosti, která se stala vírou

V první neděli po Pasše se apoštol Tomáš setkal se Vzkříšeným Kristem. 

Pravoslavná církev slaví Antipaschu

Svátek Antipaschy slouží jako završení Světlého týdne a zároveň jako obnovení velikonoční radosti.