Historie pravoslaví: Když se Řím a Konstantinopol začaly vzdalovat

Foto SPN

Zatímco Konstantinopol, Alexandria, Antiochie a Jeruzalém žily v politickém i kulturním světě Byzantské říše, Řím se ocitl v úplně jiné realitě. Po pádu Západořímské říše (476) zůstal papež v Itálii fakticky jediným pevným bodem mezi barbarskými kmeny. Tato izolace od zbytku Pentarchie začala psát nové dějiny.

Ztráta společného jazyka

Historie není jen o teologii, ale i o praktických věcech. Do 6. století se vzdělanci v Římě i Konstantinopoli domluvili řecky. Postupně se ale znalost řečtiny na Západě vytratila a Východ přestal rozumět latině. Patriarchové si přestávali rozumět nejen v jemných odstínech víry, ale i v dopisech. Vznikly dva světy, které sice sdílely stejnou liturgii, ale začaly o ní přemýšlet jiným způsobem.

Vzestup nové velmoci a spor o císaře

Zlomový historický moment nastal o Vánocích roku 800. Papež korunoval franckého krále Karla Velikého na císaře Římanů. Pro Konstantinopol to byl šok a urážka – císař mohl být podle tradice jen jeden a ten sídlil na Bosporu.

Na Západě se papež spojil s novou barbarskou velmocí, aby přežil. Na Východě to vnímali jako zradu původního systému Pentarchie a jednotné říše. Tento politický tah definitivně narušil rovnováhu „prvního mezi rovnými“. Západní císařství začalo prosazovat své vlastní teologické novinky (např. zmíněné Filioque), které východní patriarcháty nikdy neschválily.

Dědictví rozděleného světa

Pentarchie se začala měnit v „Tetrarchii“ (čtyřvládí) na Východě a osamocenou mocenskou pyramidu na Západě. Spory o to, kdo má komu velet, nebyly jen o egu biskupů, ale o dvou různých civilizacích, které se od sebe čím dál víc vzdalovaly. Cesta k roku 1054 a definitivnímu rozkolu byla vydlážděna staletími nedorozumění a odlišného politického vývoje.

Historické ponaučení: Pravoslaví si díky tomuto vývoji zachovalo původní konciliární model, zatímco na Západě izolace vedla k vytvoření centralizované monarchie, kterou dnes známe jako Vatikán.

V minulém díle jsme se věnovali, a vysvětlili jsme si, proč v pravoslaví neexistuje jeden univerzální vládce církve.

Přečtěte si také

Životy svatých: Sv. Tichon, pekařův syn, jenž zázračně sytil chudé

Církev si připomíná památku svatého Tichona Amatuntského, kyperského biskupa a divotvůrce, který proslul svou štědrostí a bojoval proti pohanství.

PCČZS slaví svátek všech pravoslavných svatých české a slovenské země

Tento svátek připomíná bohaté duchovní dědictví pravoslaví na území Čech, Moravy a Slovenska sahající až do doby Velké Moravy.

Životy svatých: Velikomučedník Teodor Stratilat, vojevůdce a svědek

Včera, 8. června, slavila pravoslavná církev památku velikomučedníka Teodora Stratilata, vojevůdce z Herakleje, který zemřel pro Krista roku 319.

Dnes začíná Petropavlovský půst – co o něm potřebujete vědět?

Apoštolský půst před svátkem svatých Petra a Pavla trvá letos 34 dní dle starého kalendáře a 21 dní dle nového.

Životy svatých: Císař Konstantin a jeho matka Helena, apoštolům rovní

Dnes si pravoslavná církev (podle juliánského kalendáře) připomíná císaře Konstantina Velikého a jeho matku Helenu. Oba jsou uctíváni s titulem „apoštolům rovní".

Den Svatého Ducha: pondělí po Padesátnici

Pravoslavní křesťané dnes slaví Den Svatého Ducha – den bezprostředně navazující na včerejší svátek Padesátnice. Jde o jeden z duchovně nejhlubších dnů celého církevního roku.