Historie pravoslaví: Císařovna Theodora a bitva o ikony
Foto SPN
Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé přiblížení náboženských dějin.
Doba obrazoborců (730–843)
Více než století otřásal Byzantskou říší tzv. ikonoklasmus neboli obrazoborectví. Toto hnutí oficiálně zahájil císař Leon III. v letech 726–730, kdy nařídil odstranění obrazu Krista z brány paláce. Odpůrci ikon věřili, že uctívání obrazů porušuje biblické přikázání a je formou modloslužby. Drasticky ničili mozaiky, pálili deskové malby a pronásledovali mnichy. První vlna skončila roku 787, ale druhá (814–842) byla neméně krutá. Jedním z nejtvrdších zastánců hnutí byl císař Theofilos (vládl 829–842).
Tajná víra v paláci
Theofilosova manželka, císařovna Theodora, pocházela z aristokratické arménské rodiny a byla tajnou zastánkyní uctívání ikon (ikonodulkou). Zatímco její manžel prosazoval tvrdé zákazy, ona své soukromé ikony skrývala. Situace se změnila v roce 842, kdy císař zemřel a Theodora se ujala vlády jako regentka za jejich nezletilého syna Michala III.
Teologie „Okna do nebe“
Zastánci ikon, v čele se svatým Janem Damašským, tehdy vypracovali klíčovou obhajobu: uctívání se nevztahuje k barvám či dřevu (hmotě), ale k osobě, která je na nich vyobrazena. Jelikož se neviditelný Bůh stal v Ježíši Kristu viditelným člověkem, je možné a správné jej zobrazovat. Ikona se tak stala prostředkem, který věřícího přibližuje k Bohu.
Vítězství zastánců ikon (843)
Krátce po převzetí moci svolala Theodora v březnu roku 843 do Konstantinopole církevní sněm, kterého se zúčastnili zastánci ikon, mniši i nový patriarcha Metoděj I. Tato synoda potvrdila závěry 7. ekumenického koncilu v Nikaie, definitivně odsoudila obrazoborectví a prohlásila uctívání ikon za legitimní součást víry.
Na znamení konce sporů prošel první neděli velkého postu (11. března 843) městem velkolepý průvod, který slavnostně vrátil ikony do chrámů. Tato událost se dodnes slaví jako „Neděle Pravoslaví“ a je vnímána jako vítězství církevního učení nad bludy.
Odkaz svaté císařovny
Theodora vládla patnáct let, stabilizovala říši i státní pokladnu. Svůj život dožila v monastýru, kde se věnovala asketickému životu. Pravoslavná církev ji uctívá jako světici (její svátek připadá na 11. února). Díky ní se pravoslaví nestalo náboženstvím pouhého textu, ale vírou plnou krásy a duchovního umění, které skrze barvy vypráví o věčnosti.
SPN minule psal o Svatém Sávovi a zrodu srbské církve.
Zdroje:
- https://orthodoxwiki.org/Theodora,_the_Empress
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Obrazoborectv%C3%AD
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Theodora_II.
- https://en.wikipedia.org/wiki/Theodora_(wife_of_Theophilos)
Přečtěte si také
Pravoslavná ikonografie: proč se ikony nemalují, ale píší
Ikonopisci ikony nemalují, ale píší – vysvětlujeme, proč a jak pravoslavná tradice čte jejich symbolický jazyk barev, zlata a obrácené perspektivy.
Památkář o obnově chrámu sv. Michaela na Petříně
Národní památkový ústav dohlíží na obnovu chrámu sv. Michaela na Petříně. Architekt Ondřej Šefců popsal, čím je stavba unikátní a jak probíhala záchrana trámů.
Architekt Československého pravoslaví: příběh archimandrity Andreje
Legionář, dvakrát ženatý vdovec, malíř i stavitel téměř devadesáti chrámů – to všechno byl archimandrita Andrej. Jeho ostatky byly po čtyřiceti letech v hrobě nalezeny netlející.
Čtvrť čtyř vyznání: vratislavský prostor vzájemné úcty
Ve Vratislavi stojí čtyři chrámy čtyř různých vyznání pár set metrů od sebe. Jak vznikla Čtvrť čtyř vyznání, zvaná také Čtvrť vzájemné úcty, a proč dodnes funguje?
Znamenný zpěv a byzantská tradice liturgického zpěvu
Pravoslavná liturgie se v drtivé většině chrámů zpívá bez varhan i jiných nástrojů a bez vícehlasu, jak ho zná katolická mše. Odkud tato tradice pochází a proč se od západní tak liší?
Monastýr Dochiar: Athoský domov divotvorné ikony Rychleslyšící
Do Prahy míří věrná kopie ikony Rychleslyšící. Objevte bohatou historii monastýru Dochiar, jeho zázraky i slavný dokument Kde jsi, Adame?, který oslovil věřící napříč Českem.