Historie pravoslaví: Císařovna Theodora a bitva o ikony

Foto SPN

Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé přiblížení náboženských dějin.

Doba obrazoborců (730–843)

Více než století otřásal Byzantskou říší tzv. ikonoklasmus neboli obrazoborectví. Toto hnutí oficiálně zahájil císař Leon III. v letech 726–730, kdy nařídil odstranění obrazu Krista z brány paláce. Odpůrci ikon věřili, že uctívání obrazů porušuje biblické přikázání a je formou modloslužby. Drasticky ničili mozaiky, pálili deskové malby a pronásledovali mnichy. První vlna skončila roku 787, ale druhá (814–842) byla neméně krutá. Jedním z nejtvrdších zastánců hnutí byl císař Theofilos (vládl 829–842).

Tajná víra v paláci

Theofilosova manželka, císařovna Theodora, pocházela z aristokratické arménské rodiny a byla tajnou zastánkyní uctívání ikon (ikonodulkou). Zatímco její manžel prosazoval tvrdé zákazy, ona své soukromé ikony skrývala. Situace se změnila v roce 842, kdy císař zemřel a Theodora se ujala vlády jako regentka za jejich nezletilého syna Michala III.

Teologie „Okna do nebe“

Zastánci ikon, v čele se svatým Janem Damašským, tehdy vypracovali klíčovou obhajobu: uctívání se nevztahuje k barvám či dřevu (hmotě), ale k osobě, která je na nich vyobrazena. Jelikož se neviditelný Bůh stal v Ježíši Kristu viditelným člověkem, je možné a správné jej zobrazovat. Ikona se tak stala prostředkem, který věřícího přibližuje k Bohu.

Vítězství zastánců ikon (843)

Krátce po převzetí moci svolala Theodora v březnu roku 843 do Konstantinopole církevní sněm, kterého se zúčastnili zastánci ikon, mniši i nový patriarcha Metoděj I. Tato synoda potvrdila závěry 7. ekumenického koncilu v Nikaie, definitivně odsoudila obrazoborectví a prohlásila uctívání ikon za legitimní součást víry.

Na znamení konce sporů prošel první neděli velkého postu (11. března 843) městem velkolepý průvod, který slavnostně vrátil ikony do chrámů. Tato událost se dodnes slaví jako „Neděle Pravoslaví“ a je vnímána jako vítězství církevního učení nad bludy.

Odkaz svaté císařovny

Theodora vládla patnáct let, stabilizovala říši i státní pokladnu. Svůj život dožila v monastýru, kde se věnovala asketickému životu. Pravoslavná církev ji uctívá jako světici (její svátek připadá na 11. února). Díky ní se pravoslaví nestalo náboženstvím pouhého textu, ale vírou plnou krásy a duchovního umění, které skrze barvy vypráví o věčnosti.

SPN minule psal o Svatém Sávovi a zrodu srbské církve.


Zdroje: 

Přečtěte si také

Blahodatný oheň: Největší zázrak pravoslavného křesťanství

Každý rok na Bílou sobotu sestupuje v jeruzalémském chrámu Božího hrobu tajemný oheň. Co o něm říkají prameny a tradice?

Velký pátek: Den, kdy svět zabil svého Vykupitele

Dnes pravoslavní věřící prožívají Velký pátek — den utrpení, nespravedlivého soudu a smrti Ježíše Krista na kříži.

Pomlázka: Lidový zvyk omlazení, nebo přežitek vyžadující diskuzi?

Velikonoční pondělí v českých zemích provází tradice pomlázky. Zatímco historie hovoří o symbolice zdraví, moderní průzkumy i anketa SPN ukazují, že vnímání zvyku se mění.

Vjezd Páně do Jeruzaléma: Král na oslíkovi

V neděli 5. dubna slaví pravoslavní věřící jeden z největších svátků církevního roku — Vjezd Páně do Jeruzaléma, známý také jako Květná neděle. Co se tehdy vlastně stalo a co nám tento den říká dnes?

Lazarova sobota: Přítel Kristův a předzvěst Vzkříšení

Dnes slavíme Lazarovu sobotu — den, který stojí na prahu Svatého týdne a připomíná největší Kristův zázrak před Jeho utrpením.

Pravoslaví jednoduše: Proč mniši nosí černou a co mají na hlavě?

Černé roucho a vysoký klobouk bez krempy jsou nejvýraznějšími znaky pravoslavného mnišství. Černá barva je spojená se smutkem, ale v tomto případě jde o hlubokou duchovní symboliku.