Historie pravoslaví: Císařovna Theodora a bitva o ikony
Foto SPN
Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé přiblížení náboženských dějin.
Doba obrazoborců (730–843)
Více než století otřásal Byzantskou říší tzv. ikonoklasmus neboli obrazoborectví. Toto hnutí oficiálně zahájil císař Leon III. v letech 726–730, kdy nařídil odstranění obrazu Krista z brány paláce. Odpůrci ikon věřili, že uctívání obrazů porušuje biblické přikázání a je formou modloslužby. Drasticky ničili mozaiky, pálili deskové malby a pronásledovali mnichy. První vlna skončila roku 787, ale druhá (814–842) byla neméně krutá. Jedním z nejtvrdších zastánců hnutí byl císař Theofilos (vládl 829–842).
Tajná víra v paláci
Theofilosova manželka, císařovna Theodora, pocházela z aristokratické arménské rodiny a byla tajnou zastánkyní uctívání ikon (ikonodulkou). Zatímco její manžel prosazoval tvrdé zákazy, ona své soukromé ikony skrývala. Situace se změnila v roce 842, kdy císař zemřel a Theodora se ujala vlády jako regentka za jejich nezletilého syna Michala III.
Teologie „Okna do nebe“
Zastánci ikon, v čele se svatým Janem Damašským, tehdy vypracovali klíčovou obhajobu: uctívání se nevztahuje k barvám či dřevu (hmotě), ale k osobě, která je na nich vyobrazena. Jelikož se neviditelný Bůh stal v Ježíši Kristu viditelným člověkem, je možné a správné jej zobrazovat. Ikona se tak stala prostředkem, který věřícího přibližuje k Bohu.
Vítězství zastánců ikon (843)
Krátce po převzetí moci svolala Theodora v březnu roku 843 do Konstantinopole církevní sněm, kterého se zúčastnili zastánci ikon, mniši i nový patriarcha Metoděj I. Tato synoda potvrdila závěry 7. ekumenického koncilu v Nikaie, definitivně odsoudila obrazoborectví a prohlásila uctívání ikon za legitimní součást víry.
Na znamení konce sporů prošel první neděli velkého postu (11. března 843) městem velkolepý průvod, který slavnostně vrátil ikony do chrámů. Tato událost se dodnes slaví jako „Neděle Pravoslaví“ a je vnímána jako vítězství církevního učení nad bludy.
Odkaz svaté císařovny
Theodora vládla patnáct let, stabilizovala říši i státní pokladnu. Svůj život dožila v monastýru, kde se věnovala asketickému životu. Pravoslavná církev ji uctívá jako světici (její svátek připadá na 11. února). Díky ní se pravoslaví nestalo náboženstvím pouhého textu, ale vírou plnou krásy a duchovního umění, které skrze barvy vypráví o věčnosti.
SPN minule psal o Svatém Sávovi a zrodu srbské církve.
Zdroje:
- https://orthodoxwiki.org/Theodora,_the_Empress
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Obrazoborectv%C3%AD
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Theodora_II.
- https://en.wikipedia.org/wiki/Theodora_(wife_of_Theophilos)
Přečtěte si také
Životy svatých: Glykéria – dívka, které se kameny nedotkly
Druhé století, Thrákia. Sedmnáctiletá dívka vstoupí do pohanského chrámu, zničí sochu Dia a odmítne se klanět komukoliv jinému než Kristu.
Třikrát ztracená: Příběh hlavy sv. Jana Křtitele
Jak může být jedna hlava nalezena třikrát? Příběh nejputovnější relikvie křesťanského světa. Od Olivové hory přes Konstantinopol až po Jihlavu.
Přenesení ostatků sv. Mikuláše do Bari: krádež, která se stala svátkem
Dnes si pravoslavní křesťané připomínají přenesení ostatků sv. Mikuláše z Myr Lykejských do italského Bari roku 1087. Příběh plný paradoxů a zázraků.
Kdo je novou světicí v srbské církvi? Příběh blažené Stojny z Deviče
Mezi nově kanonizované osobnosti srbské církve byla zařazena mniška Jefimija Devičská. Její asketický život provázela proroctví o zkáze srbského národa i hluboké pokání.
Sto let od tylavského schizmatu: Návrat Lemků k pravoslaví
Letos uplyne sto let od událostí zvaných „tylavské schizma". Masový návrat Lemků k pravoslaví v roce 1926 patří k nejpozoruhodnějším kapitolám církevních dějin střední Evropy.
Pravoslaví jednoduše: Tajemství a význam Jeruzalémského kříže
Jeden velký kříž obklopený čtyřmi menšími – to je Jeruzalémský kříž neboli pětikříž. Co tento symbol znamená, odkud pochází a kde ho dnes najdeme?