Pravoslaví jednoduše: Tajemství a význam Jeruzalémského kříže
Jeden velký kříž obklopený čtyřmi menšími – to je Jeruzalémský kříž neboli pětikříž. Co tento symbol znamená, odkud pochází a kde ho dnes najdeme?
Určitě jste ho viděli v chrámech, na rouchu kněze, na stránkach učebnice dějepisu, Jeden větší kříž uprostřed, kolem něj čtyři menší, jeden v každém rohu. Tento symbol se nazývá Jeruzalémský kříž nebo také pětikříž, kříž pěti ran, kříž poutníka. Jeho podoba je prostá, ale jeho význam je neobyčejně hluboký a jeho dějiny sahají daleko dál, než se většina lidí domnívá.
Jeruzalémský kříž tvoří pět křížů uspořádaných do čtverce: jeden velký uprostřed a čtyři menší v každém z jeho rohů. Nejčastěji jde o kříže rovnoramenné, nebo li řecké. V latinské heraldické tradici má centrální kříž charakteristická písmenovitá zakončení ramen ve tvaru písmene T, tzv. kříž potentní. V pravoslavné tradici jsou ramena zpravidla rovná, bez těchto zakončení, a symbol má čistší, symetričtější podobu.
Celá kompozice v sobě nese více vrstev symbolického čtení najednou. A to je na ní možná nejzajímavější. Každá vrstva odkazuje k jinému aspektu křesťanské víry.
Pět ran Kristových
Nejrozšířenější symbolická interpretace (katolická) je přímočará. Pět křížů odpovídá pěti ranám, které Kristus přijal při ukřižování. Dvě rány od hřebů v dlaních, dvě od hřebů v nohách a rána kopím v boku. Tento výklad je blízký zejména západnímu zbožnému uvažování.
Pět křížů tak není jen dekorativní motiv, je to výzva k rozjímání. Kdo se zastaví před tímto symbolem, je pozván uvažovat nad tím, co Kristus podstoupil, a vděčností odpovědět na jeho oběť.
Kristus a čtyři evangelisté
Druhá vrstva výkladu vidí v centrálním kříži samotného Krista a ve čtyřech menších křížích čtyři evangelisty: Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Toto čtení navazuje na starokřesťanskou tradici, v níž každý z evangelistů odpovídá jednomu ze čtyř bytostí z Ezechielova vidění a z Apokalypsy: člověk, lev, býk a orel. Kristus je středem evangelia, evangelisté ho nesou do světa.
Šíření evangelia do čtyř světových stran
Třetí interpretace, možná nejuniverzálnější, říká: čtyři menší kříže představují čtyři světové strany – sever, jih, východ, západ – a tím i celý svět, celé lidstvo. Kristův kříž stojí ve středu a vyzařuje do všech stran. Je to vizuální ztvárnění Kristova příkazu: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Mt 28,19).
Obraz jednoty pravoslavné církve
Existuje ještě jeden výklad, méně známý na Západě. Ruská historička umění Oksana Gubareva v odborné studii o Jeruzalémském kříži ve východokřesťanské tradici poukazuje na to, že pět křížů symbolizuje pět kanonických patriarchálních stolic pravoslaví sjednocených v obrazu církevního sněmu: „Pět křížů shromážděných dohromady poukazuje na pět kanonických stolic pravoslaví, spojených dohromady v obraz církevního sněmu."
Kompozice pětikříže tak může být chápána jako obraz kolektivní jednoty pravoslavné církve, kdy různé národy a tradice jsou sjednoceny kolem jednoho středu, jímž je Kristus sám.
Původ: ne křižáci, ale Konstantinův kříž
Zde se dostáváme k jedné z nejzajímavějších a nejméně známých skutečností o tomto symbolu. Panuje obecné přesvědčení, že Jeruzalémský kříž vznikl s křižáckými výpravami v 11. století a stal se erbem Gotfrida z Bouillonu, dobyvatele Jeruzaléma v roce 1099.
Pětisložkové kříže tohoto typu se vyskytovaly ve východokřesťanské církvi již v 6.–7. století, tedy staletí před prvním křižáckým tažením. Jejich forma vychází z rovnoramenného Konstantinova kříže. Kříže, který se podle tradice zjevil císaři Konstantinu Velikému před bitvou na Milvijském mostě v roce 312 s výzvou „V tomto znamení zvítězíš." Konstantinův kříž byl symbolem vítězství, ne utrpení, a jeho rovnoramenná forma se lišila od latinského kříže s delším spodním ramenem.
Rané příklady pětikříže najdeme na reliéfech gruzínského chrámu Bolnisi Sioni z let 478–493 a v jeskyních Kapadokie z 10.–11. století.
Gotfrid z Bouillonu pravděpodobně žádný erb v moderním smyslu neměl – heraldika jako systém se v Evropě kodifikovala až ve 13. století. Pětikříž se stal jeho „erbem" zpětně, přinejdříve ve 13.–14. století, pod vlivem rozvíjející se středověké symboliky a heraldiky Jeruzalémského království. Na raných vyobrazeních křižáckých tažení žádný Jeruzalémský kříž na zbrojích křižáků nenajdeme.
„Kříž křižáků"? 
V pravoslavném prostředí se někdy objevuje pochybnost: "není Jeruzalémský kříž vlastně katolický symbol, cizí pravoslavné tradici?" Tato přesvědčení je podle Gubarevy „zcela nesprávné a objevilo se teprve na konci 20. století jako reakce na prozelytismus katolické církve ve Svaté zemi." Na internetu totiž kolují převážně západní články, které historii pětikříže vyprávějí jednostranně, a východokřesťanské kořeny kříže zamlčují.
Pouze konkrétní červený kříž latinské heraldické formy s charakteristickými T-zakončeními, který je oficiálním erbem rytířského Řádu Božího hrobu, nemůže být považován za pravoslavný symbol. Jeruzalémský kříž jakékoli jiné formy – a zejména rovnoramenný řecký – pravoslavný je.
Gruzínský prapor: živá tradice
Nejznámějším a nejviditelnějším příkladem Jeruzalémského kříže ve světě je dnes státní vlajka Gruzie – bílý štít s jedním červeným velkým křížem a čtyřmi menšími v rozích. Tato vlajka má svůj původ ve středověku: kartografové 14. století zaznamenávali Gruzii právě pod tímto symbolem. Gruzínská tradice váže pětikříž k bojovému praporu krále Kartlije Vachtanga I. Gorgasala z 5. století.
Moderní podoba vlajky byla obnovena v roce 2004. Pro mnohé Gruzínce tento symbol není pouhou heraldickou volbou, je to výraz živé identity národa, jehož pravoslavná víra a státnost jsou od neoddělitelně propojeny.
Kde ho vidíme v pravoslavné tradici
V pravoslavném liturgickém a sakrálním prostoru se Jeruzalémský kříž vyskytuje na mnoha místech: Na omoforu a jiných liturgických rouchách biskupů. Může být na antiminsiích, posvěcené látce, bez níž nelze sloužit liturgii. Na náhrobních kamenech, epitafech nebo jako součást ozdoby rámů ikon, ikonostasů a chrámových fresek. Nejčastěji se ale objevuje na osobních křížích a špercích - poutníci do Jeruzaléma si odedávna přiváželi kříže tohoto tvaru jako připomínku pouti k Božímu hrobu. Odtud pochází i populární název "kříž poutníka".
Jeruzalémský kříž v jiných církvích
Jeruzalémský kříž přesahuje hranice jedné konfese. V římskokatolické tradici je ústředním symbolem Řádu Božího hrobu – Equestrian Order of the Holy Sepulchre of Jerusalem – jednoho z papežských rytířských řádů, jehož posláním je podpora křesťanské přítomnosti ve Svaté zemi. Je to také symbol Kustodii Svaté země, spravované františkány.
Anglikánská církev používá odvozenou podobu jako Episcopal Church Service Cross od první světové války. Evangelická tradice ho přijala jako symbol Německého evangelického kirchentagu od 50. let 20. století. Etiopská pravoslavná církev ho zahrnula do svých symbolů, kde splynul s místní křesťanskou ikonografií.
Jeden symbol, mnoho vrstev
Jeruzalémský kříž je symbolem, který odolal věkům. Přežil pád Byzance, reformaci, koloniální období i moderní sekularizaci. Je přítomen na gruzínské vlajce, na prstech poutníků vracejících se z Jeruzaléma, na liturgických rouchách biskupů i na středověkých reliéfech v horách Kapadokie.
Jeho tajemství nespočívá v složitosti, spočívá v hloubce. Pět křížů říká najednou: Kristus trpěl za nás. Evangelium je určeno všem. Církev je jedna. A všechno toto centrum je v Jeruzalému, v místě kříže, prázdného hrobu a Vzkříšení.
Kdo si tento symbol příště všimne – na rouchu kněze, na dveřích chrámu nebo na gruzínské vlajce – nechť se na okamžik zastaví. Za těmi pěti kříži se skrývá celé vyznání víry.
SPN dříve v rubrice: Řeč rukou na ikonách (1. část). Všimli jste si někdy, že svatí na ikonách drží ruce v konkrétních pozicích? Není to umělecká náhoda, ale tichá řeč gest, která nám předává důležité poselství.
