Tajemství athoských kostnic. Co barva kostí prozradí o svatosti?

Otec Jeroným v monastýru Xenofontos. Zdroj: Mauricio Lima pro The New York Times

Na Athosu je pohled na smrt a tělo odlišný od běžné praxe. Zdejší mniši věří, že skutečným znamením Boží přízně je úplné odevzdání těla zemi. Když mnich zemře, jeho tělo není uloženo do rakve. Podle tradice se tělo nemyje, ale je zašito do mnišské mantie (schémy), která slouží jako schránka pro uložení do země. Na hruď je položena ikona Matky Boží, která je na Athosu považována za ochránkyni duší zesnulých.

Důvod dočasného pohřbívání je i praktický. Athos je tvořen převážně skalami a orná půda je zde vzácná. Hřbitovy jsou malé a slouží pro rotaci ostatků. Mnich je pohřben obvykle na dobu tří až pěti let. Po celou tuto dobu je mnich denně připomínán během bohoslužeb.

Zkouška po třech letech

Po uplynutí stanovené doby je hrob otevřen. Pokud jsou kosti čisté, bez zbytků tkání, je to považováno za znamení, že země tělo přijala a duše našla pokoj. Pokud tkáň zůstává, tělo se znovu pohřbí a komunita se za zesnulého modlí ještě intenzivněji. Věří se, že to může značit nečisté svědomí nebo nevyznané hříchy.

Barva kostí jako ukazatel

Očištěné ostatky jsou omyty vodou a vínem a přeneseny do osária (kostnice). Podle odstínu ostatků se pak pozná jak mnich žil:

Lebky jsou v kostnicích řazeny na policích a často nesou jméno mnicha a datum úmrtí. Ostatní kosti jsou skládány podél zdí. Tento prostor zůstává pro mnichy otevřený jako místo k rozjímání o pomíjivosti života. Častým nápisem v kostnicích je memento: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“

SPN dříve psal - Sýropustný týden: Historická odpověď na hereze i duchovní příprava na půst.


Zdroje: 

Přečtěte si také

Tajemství athoských kostnic. Co barva kostí prozradí o svatosti?

Na Svaté Hoře Athos nenajdete rozlehlé hřbitovy s náhrobky. Kvůli nedostatku půdy a staleté tradici zde mniši praktikují dočasné pohřbívání, po kterém jsou ostatky přeneseny do společných kostnic.

Pravoslavná církev v době války: Mučednictví, zákaz a poválečná obnova

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku prošla ve 20. století těžkou cestou. Od skromných počátků přes nacistický zákaz a popravy až po poválečnou obnovu

Historie pravoslaví: Co se stalo po ukřižování Ježíše?

Smrtí Ježíše Krista na kříži se zdálo, že vše končí. Apoštolové byli rozprášení, zklamaní a schovaní za zavřenými dveřmi. Jak se z této porážky stalo vítězství, které dalo vzniknout církvi?

Pravoslaví jednoduše: Řeč rukou na ikonách (1. část)

Všimli jste si někdy, že svatí na ikonách drží ruce v konkrétních pozicích? Není to umělecká náhoda, ale tichá řeč gest, která nám předává důležité poselství.

Historie pravoslaví: Císařovna Theodora a bitva o ikony

Věděli jste, že ikony byly kdysi zakázány? Dnešní díl vypráví o císařovně, která ukončila ničení posvátných obrazů a zajistila církvi její dnešní tvář.

Historie pravoslaví ve 2 minutách: Zkáza Konstantinopole 1204

Křižáci se původně vydali osvobodit Jeruzalém. Dluhy vůči Benátkám a dynastické spory v Byzanci je však dovedly k hanebnému vyplenění Konstantinopole.