Tajemství athoských kostnic. Co barva kostí prozradí o svatosti?

Otec Jeroným v monastýru Xenofontos. Zdroj: Mauricio Lima pro The New York Times

Na Athosu je pohled na smrt a tělo odlišný od běžné praxe. Zdejší mniši věří, že skutečným znamením Boží přízně je úplné odevzdání těla zemi. Když mnich zemře, jeho tělo není uloženo do rakve. Podle tradice se tělo nemyje, ale je zašito do mnišské mantie (schémy), která slouží jako schránka pro uložení do země. Na hruď je položena ikona Matky Boží, která je na Athosu považována za ochránkyni duší zesnulých.

Důvod dočasného pohřbívání je i praktický. Athos je tvořen převážně skalami a orná půda je zde vzácná. Hřbitovy jsou malé a slouží pro rotaci ostatků. Mnich je pohřben obvykle na dobu tří až pěti let. Po celou tuto dobu je mnich denně připomínán během bohoslužeb.

Zkouška po třech letech

Po uplynutí stanovené doby je hrob otevřen. Pokud jsou kosti čisté, bez zbytků tkání, je to považováno za znamení, že země tělo přijala a duše našla pokoj. Pokud tkáň zůstává, tělo se znovu pohřbí a komunita se za zesnulého modlí ještě intenzivněji. Věří se, že to může značit nečisté svědomí nebo nevyznané hříchy.

Barva kostí jako ukazatel

Očištěné ostatky jsou omyty vodou a vínem a přeneseny do osária (kostnice). Podle odstínu ostatků se pak pozná jak mnich žil:

Lebky jsou v kostnicích řazeny na policích a často nesou jméno mnicha a datum úmrtí. Ostatní kosti jsou skládány podél zdí. Tento prostor zůstává pro mnichy otevřený jako místo k rozjímání o pomíjivosti života. Častým nápisem v kostnicích je memento: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“

SPN dříve psal - Sýropustný týden: Historická odpověď na hereze i duchovní příprava na půst.


Zdroje: 

Přečtěte si také

Životy svatých: Glykéria – dívka, které se kameny nedotkly

Druhé století, Thrákia. Sedmnáctiletá dívka vstoupí do pohanského chrámu, zničí sochu Dia a odmítne se klanět komukoliv jinému než Kristu. 

Třikrát ztracená: Příběh hlavy sv. Jana Křtitele

Jak může být jedna hlava nalezena třikrát? Příběh nejputovnější relikvie křesťanského světa. Od Olivové hory přes Konstantinopol až po Jihlavu.

Přenesení ostatků sv. Mikuláše do Bari: krádež, která se stala svátkem

Dnes si pravoslavní křesťané připomínají přenesení ostatků sv. Mikuláše z Myr Lykejských do italského Bari roku 1087. Příběh plný paradoxů a zázraků.

Kdo je novou světicí v srbské církvi? Příběh blažené Stojny z Deviče

Mezi nově kanonizované osobnosti srbské církve byla zařazena mniška Jefimija Devičská. Její asketický život provázela proroctví o zkáze srbského národa i hluboké pokání.

Sto let od tylavského schizmatu: Návrat Lemků k pravoslaví

Letos uplyne sto let od událostí zvaných „tylavské schizma". Masový návrat Lemků k pravoslaví v roce 1926 patří k nejpozoruhodnějším kapitolám církevních dějin střední Evropy.

Pravoslaví jednoduše: Tajemství a význam Jeruzalémského kříže

Jeden velký kříž obklopený čtyřmi menšími – to je Jeruzalémský kříž neboli pětikříž. Co tento symbol znamená, odkud pochází a kde ho dnes najdeme?