Historie pravoslaví ve 2 minutách: Apoštol Pavel a cesta k národům

Foto SPN

Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé přiblížení náboženských dějin.

Z pronásledovatele apoštolem

Saul z Tarsu byl vzdělaný farizeus, který křesťany nenáviděl a zatýkal. Vše se změnilo na cestě do Damašku, kde ho oslepilo nadpřirozené světlo a promluvil k němu vzkříšený Kristus. Z náboženského fanatika Saula se stal apoštol Pavel – „apoštol národů“. Pavel byl jako neřízená střela: podnikl čtyři velké misijní cesty, zakládal církevní obce v Řecku i Malé Asii a psal listy, které tvoří velkou část Nového zákona.

První velký spor: Musíme být Židé?

Jak se ke křesťanství přidávali Řekové a další ne-Židé (pohané), vyvstala zásadní otázka: Musí se tito lidé nejdříve stát Židy, dodržovat Mojžíšův zákon a obřízku, aby mohli být křesťany? Jeruzalémští křesťané říkali „ano“, Pavel říkal důrazné „ne“. Tento spor mohl církev rozdělit hned na začátku.

Jeruzalémský sněm (rok 49 n. l.)

K vyřešení krize se v Jeruzalémě sešli apoštolové na historicky prvním církevním sněmu (koncilu). Petr a Jakub (bratr Páně) dali Pavlovi za pravdu. Rozhodli, že křesťanství je otevřené všem bez ohledu na původ. Toto rozhodnutí bylo klíčové – křestanství díky němu není národním náboženstvím, ale vírou pro celý svět.

Křesťanská misie: Víra v jazyce lidí

Pavel nastolil princip, který pravoslaví drží dodnes: mluvit k lidem v jejich vlastním jazyce a kultuře. Zatímco Řím se později upnul na latinu, pravoslavné misie (včetně té Cyrilometodějské u nás) vždy překládaly bohoslužby do jazyka, kterému lidé rozuměli.

Konec cesty v Římě
Pavel i Petr nakonec skončili v Římě, tehdejším centru světa. Oba zde kolem roku 67 n. l. zemřeli mučednickou smrtí během pronásledování za císaře Nerona. Petr byl podle tradice ukřižován hlavou dolů, Pavel jako římský občan sťat mečem. Jejich krev se stala „semenem církve“, která se navzdory represím začala šířit do každého kouta říše.

SPN v minulém díle psal: Padesátnice a zrození církve.

Přečtěte si také