Blahodatný oheň: Největší zázrak pravoslavného křesťanství

Prstenec baziliky Vzkriesenia sa kúpe vo veľkonočnom ohni. Zdroj: Danels97 / commons.wikimedia.org

Co je blahodatný oheň?

Blahodatný oheň je obřad, který se každoročně koná v chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě na Velkou sobotu, v předvečer pravoslavné Paschy. Pravoslavní křesťané jej považují za největší a nejvýznamnější zázrak své víry — k žádnému jinému zázraku nedochází tak pravidelně a po tak dlouhou dobu.

Podle pravoslavné tradice se uvnitř hrobky nejprve objevuje modré světlo, které vychází z mramorové desky zakrývající kamenné lože, na nějž bylo uloženo tělo Ježíše Krista. Z tohoto světla jsou pak zapalována svíčka a lampy.

Průběh obřadu

Krátce před zahájením obřadu vstupují izraelské úřady do hrobky, aby ověřily, že se uvnitř nenachází žádný skrytý zdroj ohně, a hrobku zapečetí. Jejich přítomnost symbolicky navazuje na roli římských vojáků, kteří v evangeliích zapečetili Kristův hrob.

Patriarcha nejprve třikrát obejde hrobku v průvodu, poté odloží slavnostní roucho a oblékne prostou bílou albu jako znak pokory. Všechny olejové lampy jsou zhasnuty, chrám pohltí temnota — a patriarcha vstupuje do hrobky se dvěma svícemi.

Jak sám jeruzalémský patriarcha Diodoros I. popsal svou zkušenost: ze samého středu kamene vychází nevýslovné světlo, obvykle modravé barvy, ale jeho odstín se může měnit — světlo stoupá z kamene podobně jako mlha ze stojatých vod. Toto světlo nepálí — patriarcha za svých šestnáct let v úřadu si nikdy nespálil vousy.

Jakmile patriarcha přijme oheň na své svíce, vychází z hrobky a oheň předává nejprve arménskému patriarchovi, pak koptskému a nakonec všem přítomným věřícím.

Historie sahá staletí nazpět

Nejstarší zdokumentovaný záznam o blahodatném ohni pochází od křesťanského poutníka Bernarda Moudrého z roku 867. Avšak zmínky jsou ještě starší: historik Eusebius ve svém Životě Konstantinově, sepsaném kolem roku 328, popisuje mimořádnou událost z Jeruzaléma při oslavě Vzkříšení roku 162, kdy biskup Narcissus nechal naplnit lampy vodou a přikázal je zapálit — a každá z nich hořela, jako by byla plná čistého oleje.

Kolem roku 385 španělská šlechtična Egeria, která cestovala do Palestiny, zmiňuje obřad u Božího hrobu, při němž vychází světlo z malé kaple a naplňuje celý chrám.

Obřad blahodatného ohně je tak pravděpodobně nejstarším nepřerušeným křesťanským obřadem na světě.

Duchovní význam

Pro pravoslavné křesťany oheň není jen úchvatnou podívanou, ale živým svědectvím Kristova Vzkříšení. Patriarcha Diodoros věří, že oslnivé světlo, které provázelo vzkříšeného Krista podle Matoušova evangelia, je totožné se světlem, jež se zázračně objevuje každou Velkou sobotu — Kristus tak připomíná, že jeho vzkříšení není mýtus, ale skutečnost.

Zázrak se přitom neomezuje jen na dění uvnitř hrobky. Každý rok mnozí věřící svědčí o tom, že se jejich svíce vzněcují samočinně, ještě dříve, než patriarcha vyjde ven. Zapečetěné olejové lampy chytají ohněm samy od sebe před zraky poutníků.

Po skončení obřadu je oheň dopravován zvláštními lety do Řecka i do dalších pravoslavných zemí — Bulharska, Srbska, Rumunska,, Ukrajiny a mnoha dalších — kde jej přijímají církevní i státní představitelé.

Pochybnosti a kritika

Blahodatný oheň nebyl ušetřen kritiky. Již v roce 1238 ho papež Řehoř IX. označil za podvod a františkánům zakázal účastnit se obřadu.

V roce 2005 historik náboženství Michael Kalopoulos v živém televizním přenosu namočil pět svící do bílého fosforu. Ty se po přibližně deseti minutách samočinně vznítily působením vzduchu — Kalopoulos tak naznačil možný přirozený mechanismus vzniku ohně.

Novinář Dimitris Alikakos ve své knize uvádí výpovědi několika církevních hodnostářů jeruzalémského patriarchátu, kteří připouštějí, že oheň zapalují přirozeným způsobem — zapalovačem nebo zápalkami.

Pravoslavná církev na tyto výtky zpravidla neodpovídá přímou polemiku. Jak řekl arcibiskup Alexios z Tiberiady: zázrak nebyl nikdy natočen a nejspíš nikdy natočen nebude — k zázraku je totiž zapotřebí víry, bez níž nemůže přinést ovoce.

Proč jej na Západě neznáme?

Blahodatný oheň je v protestantských i katolických zemích téměř neznámý. Jedním z důvodů je, že obřad probíhá výhradně podle pravoslavného kalendáře a bez přítomnosti katolických představitelů — někteří pravoslavní v tom vidí potvrzení výlučnosti pravoslavné církve, což přirozeně vyvolává rezervovanost v katolických kruzích.

Pro statisíce poutníků, kteří každý rok přicestují do Jeruzaléma však zůstává Blahodatný oheň nepřekonatelným duchovním zážitkem. Účast na obřadu podle svědectví mnohých rozděluje život na „před" a „po".

SPN dříve informoval: V chrámu Vzkříšení v Jeruzalémě sestoupil Blahodatný oheň

Přečtěte si také