Pravoslaví v každodenním životě: Jaké ikony potřebuji?

Foto SPN

Při vstupu do pravoslavné církve nebo při snaze uspořádat si křesťanský život doma věřící často řeší otázku, jak správně vytvořit svůj modlitební koutek. Mnozí začátečníci mají pocit, že musí okamžitě shromáždit množství vyobrazení svatých, pořídit si domácí kadidelnici, olejovou lampu a studovat desítky knih o správném umístění. Ale hlavním cílem je samotná modlitba, nikoli interiérový design.

Pro začátek potřebuje každý křesťan ve svém domově pouze dvě ikony, a to Spasitele a Přesvatou Bohorodičku, přičemž všechno ostatní může počkat. Tento přístup vychází z hluboké pastorační moudrosti, protože jednoduchý koutek v ložnici nebo obývacím pokoji, který věřící skutečně denně používá, má mnohem větší duchovní hodnotu než esteticky dokonalá stěna.

Uspořádání ikon doma přímo zrcadlí chrámový ikonostas, neboť křesťanský domov je církví v miniatuře. Ikona Ježíše Krista se umisťuje na pravou stranu z pohledu modlícího se člověka, protože Kristus je středem naší víry. Ikona Bohorodičky pak patří na levou stranu jako připomínka první křesťanky, která řekla Bohu své naprosté ano a stala se naší nebeskou matkou.

Ostatní ikony, například křestních patronů, svatého Mikuláše nebo kříž, se v domácnosti obvykle shromažďují přirozeně v průběhu let jako dary k svátku, narozeninám nebo památky z poutních cest. Tradiční je sice umístění na východní stěnu, pokud je v bytě volná, avšak Bůh slyší lidské modlitby ze všech světových stran. Mnohem důležitější než kvantita je však správné pochopení toho, co ikona v životě křesťana vlastně představuje.

Okno do nebe: Proč ikony v pravoslaví nejsou modlami

Lidé, kteří pravoslavnou tradici blíže neznají nebo se o ní teprve začínají zajímat, si někdy pletou hlubokou úctu k ikonám s pohanským modlářstvím. Pravoslavná církev však striktně odmítá uctívání hmoty, což znamená, že věřící se nikdy nekloní samotnému dřevu, barvám, papíru ani plátnu. Jak učil již v raných staletích svatý Basil Veliký, úcta vzdávaná obrazu přechází k jeho prototypu. Když křesťan pohlíží na ikonu Krista nebo Bohorodičky a prokazuje jí úctu, jeho pozornost a modlitba nesměřují k materiálnímu předmětu, ale k živé osobě, která je na něm vyobrazena.

Je to velmi podobné situaci, kdy člověk s láskou pohlíží na fotografii svých drahých příbuzných, kteří jsou daleko, nebo ji nosí u sebe v peněžence. Ani v tomto případě nikdo rozumný neuctívá kus papíru jako takový, ale skrze něj vyjadřuje svůj hluboký vztah, vzpomínku a lásku k milované osobě. Ikona funguje v pravoslaví jako posvátné okno, které pomáhá lidské mysli i srdci odpoutat se od pozemského shonu a soustředit se na duchovní realitu.

Pro pravoslavné křesťany jsou svatí živými členy Církve, se kterými jsme v neustálém duchovním spojení. Úcta k jejich vyobrazením ukazuje, že naše víra nezůstává pouze v lidské mysli jako abstraktní filozofie, ale zapojuje celé srdce i smysly člověka. Pro začátek domácího duchovního života proto opravdu netřeba složitých věcí. Dvě základní ikony, místo k stání, znamení kříže a upřímná modlitba tvoří pevný základ, ze kterého se následně rozvíjí celý křesťanský život.

SPN dříve v této rubrice: Zábava, sociální sítě a hlídka srdce. Co říká pravoslavná tradice o filmech, hudbě a sociálních sítích? Nejde o seznam zákazů. Jde o to, co to dělá s naším srdcem.

Přečtěte si také