Svatý Nektarios Eginský: biskup, kterého odmítli lidé
Svatý Nektarios byl zbaven úřadu na základě pomluv a ponechán bez prostředků. Na bezpráví však odpověděl trpělivostí, odpuštěním a službou druhým.
Život svatého Nektaria Eginského připomíná bolestnou skutečnost: člověku mohou ublížit i lidé uvnitř církve. Mohou uvěřit pomluvám, rozhodnout nespravedlivě a odmítnout někoho, kdo se ničím neprovinil.
Svatý Nektarios přišel o své postavení, dobrou pověst i prostředky k životu. Přesto se proti svým odpůrcům neobrátil s nenávistí. Pokračoval ve službě Bohu a stal se jedním z nejuctívanějších pravoslavných světců moderní doby.
Od chudého chlapce k odmítnutému biskupovi
Svatý Nektarios se narodil jako Anastasios Kefalas 1. října 1846 v Selymbrii ve východní Thrákii. Jeho rodina byla chudá, a proto ve čtrnácti letech odešel do Konstantinopole, kde pracoval a současně se snažil pokračovat ve vzdělávání.
Později působil jako učitel na ostrově Chios. V tamním monastýru Nea Moni přijal roku 1876 mnišský postřih a jméno Lazar. O rok později byl vysvěcen na diákona a přijal jméno Nektarios.
Díky podpoře alexandrijského patriarchy Sofronia mohl studovat teologii v Athénách. Po dokončení studia se vrátil do Egypta, kde byl roku 1886 vysvěcen na kněze. Působil v chrámu svatého Mikuláše v Káhiře, kázal, psal duchovní texty a staral se o církevní život. V lednu 1889 jej patriarcha vysvětil na metropolitu Pentapole. [1] [2]
Obliba nového biskupa mezi věřícími však vyvolala závist části duchovenstva. Jeho odpůrci začali patriarchu přesvědčovat, že Nektarios usiluje o alexandrijský patriarchální stolec a získává si přízeň lidu kvůli vlastním ambicím.
Pro tato obvinění nebyly předloženy důkazy. Svatý Nektarios nedostal možnost řádně se hájit a roku 1890 byl zbaven správy své eparchie. Nebyl sesazen z biskupské hodnosti, ale nejasně formulované rozhodnutí vyvolávalo dojem, že se dopustil závažného provinění. [2]
Právě neurčitost celého případu pomluvám pomáhala. Lidé nevěděli, proč byl oblíbený hierarcha odstraněn, a prázdné místo zaplnily domněnky. Svatý Nektarios nakonec Egypt opustil a odešel do Řecka.
Do Athén přijel téměř bez peněz. Pověsti z Alexandrie ho předcházely a církevní ani státní úřady mu dlouho nechtěly svěřit žádné působiště. Někdejší metropolita opakovaně žádal o možnost sloužit, ale setkával se s nedůvěrou a ponižujícím zacházením.
Nakonec získal místo prostého kazatele v Euboji. Přijal je bez pocitu ponížení, přestože šlo o službu, kterou běžně zastával kněz nebo mnich. Ani tam však pomluvy okamžitě nezmizely. Při jeho kázání se někteří lidé smáli nebo si mezi sebou šeptali.
Postupem času začalo být z jeho života zřejmé, že obvinění neodpovídají skutečnosti. Roku 1894 byl jmenován ředitelem Rizariovy církevní školy v Athénách. V následujících čtrnácti letech vzdělával budoucí duchovní, sloužil bohoslužby a psal teologické a duchovní knihy. [2]
Na bezpráví odpověděl odpuštěním a službou
Světec odpověděl na pomluvu způsobem, který svět často nechápe. Nesnažil se získat zpět svou důstojnost ponížením druhých. Pravdu dokazoval vlastním životem.
Nektariova pokora neznamenala, že by nespravedlnost považoval za správnou nebo že by ho vyhnání nebolelo. Ve svých dopisech se snažil dosáhnout objasnění svého případu. Zároveň však odmítal živit nenávist vůči těm, kdo mu ublížili.
V jednom z dopisů patriarchovi Sofroniovi napsal, že již všem odpustil a modlí se za ty, kteří se proti němu provinili. [4]
Odpuštění zde nebylo popřením pravdy. Svatý Nektarios neusiloval o pomstu, ale ani nepředstíral, že se nic nestalo. Jeho postoj ukazuje rozdíl mezi odpuštěním a souhlasem s bezprávím. Křesťan může pojmenovat křivdu, domáhat se nápravy a zároveň nedovolit, aby jeho srdce ovládla nenávist.
To je možná jedna z nejtěžších podob duchovního zápasu. Odpustit člověku, který svou chybu uznal, bývá snazší. Svatý Nektarios však odpouštěl v době, kdy jeho jméno ještě očištěno nebylo.
Na ostrově Aigina našel opuštěný monastýr zasvěcený Svaté Trojici. Začal jej obnovovat a kolem slepé mnišky Xenie zde postupně vytvořil ženské mnišské společenství. Roku 1908 opustil vedení školy a natrvalo se na ostrov přestěhoval.
Přestože byl biskupem a uznávaným učitelem, podílel se také na obyčejné fyzické práci. Nosil kameny, pomáhal při stavbě a staral se o zahradu. Současně psal, kázal, zpovídal a poskytoval duchovní vedení lidem, kteří za ním přicházeli. [2] [5]
Svým životem ukazoval, že církevní služba není především otázkou postavení. Když mu bylo veřejné postavení odebráno, jeho služba neskončila. Jen získala jinou podobu. Místo biskupského úřadu dostal malé mnišské společenství, zahradu, staveniště a zástupy lidí hledajících útěchu.
Spravedlnost, která přišla až po smrti
Svatý Nektarios zemřel 8. listopadu 1920 v athénské nemocnici. Bylo mu 74 let. Církev jeho památku slaví následujícího dne, 9. listopadu.
Pravoslavná tradice spojuje už okamžiky po jeho smrti s prvním zázračným uzdravením. Když ošetřující položili jeho oděv na vedlejší lůžko, ochrnutý pacient měl vstát a začít chodit. Následovala další svědectví věřících o pomoci a uzdraveních na světcovu přímluvu. [2] [5]
Svatý Nektarios byl pohřben v monastýru Svaté Trojice na Aigině. Místo, na němž chtěl prožít zbytek života v tichosti, se postupně stalo významným poutním centrem. Konstantinopolský patriarchát jej roku 1961 oficiálně zařadil mezi svaté. [1] [2]
Alexandrijský patriarchát se k jeho případu vrátil roku 1998. Posvátný synod tehdy uznal bezpráví, kterému byl Nektarios vystaven, obnovil jeho místo mezi hierarchy alexandrijského stolce a požádal jej o odpuštění za jednání jeho někdejších odpůrců. [3]
K nápravě došlo více než sto let po jeho vyhnání a téměř osm desetiletí po jeho smrti. Toto rozhodnutí připomíná, že ani lidé v církvi nejsou chráněni před omylem. Církev však zároveň zná pokání: schopnost vrátit se k minulosti, přiznat nespravedlnost a požádat o odpuštění.
Většina lidí nikdy nebude nespravedlivě zbavena biskupského úřadu. Téměř každý ale někdy zakusí, že ho druzí nepochopili, uvěřili cizím slovům nebo mu přisoudili úmysly, které neměl.
Život svatého Nektaria nenabízí jednoduchý návod, jak každé nedorozumění rychle vyřešit. Ukazuje však, že cizí soud nemusí rozhodnout o hodnotě lidského života. Člověk může přijít o postavení, pověst i uznání, a přesto mu nikdo nemůže vzít možnost zůstat věrný Bohu a konat dobro.
Svatý Nektarios nebyl oslaven proto, že jej lidé za života správně pochopili. Byl oslaven proto, že ani lidská nespravedlnost nedokázala zničit jeho víru, lásku a schopnost odpouštět.
Prameny a literatura
[1] Greek Orthodox Archdiocese of America. Nektarios the Wonderworker, Bishop of Pentapolis. Saints and Feasts, 9. listopadu.
[2] Orthodox Church in America. Saint Nectarius Kephalas, Metropolitan of Pentapolis. Život světce, památka 9. listopadu.
[3] Patriarchate of Alexandria and All Africa. Synodální rozhodnutí o kanonickém obnovení svatého Nektaria z roku 1998.
[4] Greek Orthodox Archdiocese of America, Department of Religious Education. Did You Know? Saint Nektarios.
[5] Orthodox Church in America, Department of Christian Education. Saint Nectarius: Metropolitan of Pentapolis, Wonderworker of Aegina.
