Uložení roucha Přesvaté Bohorodičky: Svátek zázraků a ochrany

Pravoslavní křesťané si 2. července podle nového kalendáře připomínají svátek Uložení roucha Přesvaté Bohorodičky v konstantinopolské čtvrti Blacherny, který odkazuje na hlubokou úctu k relikviím spjatých s Bohorodicí a jejich zásadní roli v církevních dějinách.

Historie této slavnosti sahá do 5. století, konkrétně do doby vlády byzantského císaře Leona Velikého (457–474). Tehdy se dva urození bratři a císařovi blízcí spolupracovníci, Galbius a Candidus, vydali z Konstantinopole na pouť do Palestiny, aby se poklonili svatým místům.

V malé osadě nedaleko Nazareta se ubytovali v domě starší židovské ženy. V jejím domě si všimli zvláštní místnosti, kde hořelo mnoho lamp, stoupal dým z kadidla a shromažďovali se tam nemocní lidé. Žena jim po naléhavých prosbách prozradila, že v truhle zdobené drahokamy uchovává vzácnou relikvii – roucho Matky Boží, u něhož dochází k četným zázrakům a uzdravením. Podle tradice Nejsvětější Bohorodice před svým Zesnutím odkázala tento oděv jedné ze svých zbožných služebnic s instrukcí, aby jej před smrtí předala další panně, díky čemuž se relikvie v této rodině dědila z generace na generaci.

Bratři relikvii tajně převezli do Konstantinopole do čtvrti Blacherny. Když se o přítomnosti posvátného pokladu dozvěděl konstantinopolský patriarcha Gennadius a císař Leon, přesvědčili se o jeho neporušeném stavu a potvrdili pravost roucha. U mořského pobřeží byl následně vybudován nový chrám zasvěcený Matce Boží a 2. července roku 458 do něj patriarcha Gennadius roucho v novém relikviáři slavnostně uložil. Později byl k této relikvii přidán také vnější plášť (maforion) a část pásu Bohorodičky, což ovlivnilo i pravoslavnou ikonografii, která tyto události často tematicky spojuje. Ruský poutník Štěpán z Novgorodu, který Konstantinopol navštívil kolem roku 1350, ve svých zápiscích potvrdil, že roucho stále spočívalo na oltáři v zapečetěné schráně.

Relikvie v průběhu staletí město opakovaně zachránila před nepřátelskými vpády, například během obležení Konstantinopole Avary v roce 626, Peršany v roce 677 a Araby v roce 717. Klíčová událost, která se hluboce zapsala do dějin slovanského pravoslaví, se však odehrála 18. jarního dne roku 860. Tehdy k městu připlula ruská flotila knížete Askolda s více než 200 loděmi, která zpustošila pobřeží a začala bezprostředně ohrožovat metropoli. Císař Michael III. přerušil tažení proti Arabům a vrátil se do hlavního města, kde se celou noc modlil na kamenné dlažbě blachernského chrámu. Svatý patriarcha Fotios tehdy vyzval lid k slzám pokání a k vroucím modlitbám o přímluvu Bohorodičky.

Vzhledem k rostoucímu nebezpečí bylo rozhodnuto vynést svaté roucho z chrámu u pobřeží a v procesí s ním obejít městské hradby. Poté, co byl okraj roucha ponořen do vod Bosporu, došlo k utišení bojovnosti ruských válečníků. Bylo uzavřeno čestné příměří a Askold 25. června obléhání ukončil. O týden později, 2. července, bylo divotvorné roucho slavnostně vráceno na své místo v Blachernách a patriarcha Fotios ustanovil tento den jako každoroční církevní svátek.

Tento zázrak měl dalekosáhlé diplomatické a náboženské důsledky. Na podzim roku 860 dorazila do Konstantinopole ruská delegace s cílem uzavřít mírovou smlouvu, jejímž zásadním bodem byl požadavek na přijetí svatého křtu. Na podnět patriarchy Fotia byla do Kyjeva vyslána pravoslavná misie vedená svatými bratry Cyrilem a Metodějem, kteří s sebou přinesli nově vytvořené slovanské písmo a přeložená evangelia. Kníže Askold pod vlivem svatého Cyrila odmítl nabídky židovských i muslimských vyslanců a vybral si pravoslaví. Přijal křest se jménem Mikuláš a spolu s ním se nechala pokřtít i řada jeho družiníků. Do Kyjeva byl následně jmenován metropolita Michael a tamní metropolitní distrikt byl kanonicky zanesen do seznamu eparchií/diecézí Konstantinopolského patriarchátu.

I když Askoldův pokus o reformu a plnou christianizaci země skončil v roce 882 jeho mučednickou smrtí, kdy byl zrazen a zavražděn pohanským knížetem Olegem, základy slovanské liturgie a písma v regionu přetrvaly. 

Osud relikvie: Kde se nachází dnes?

Původní blachernský chrám v Konstantinopoli, kde bylo roucho po staletis střeženo, v roce 1434 kompletně vyhořel. Samotná relikvie se však neztratila a její fragmenty se v průběhu pohnutých dějin rozptýlily do několika různých míst na světě.

Největší dochovaná část blachernského roucha Přesvaté Bohorodičky se dnes nachází v Historicko-architektonickém muzeu paláce Dadiani v gruzínském městě Zugdidi. Každý rok 15. července (2. července podle nového kalendáře) se toto plátěné roucho slavnostně přenáší z muzea do místní katedrály Blachernské ikony Bohorodičky k úctě a pokloně věřících. Menší fragmenty této vzácné relikvie byly v minulosti darovány ruským panovníkům a dnes je jedna z těchto částeček uložena v Uspenském chrámu v moskevském Kremlu. V západní Evropě, konkrétně v katedrále ve francouzském Chartres, se pak nachází relikvie známá jako Sancta Camisia (Svatá říza neboli Závoj Panny Marie), což je přibližně pětimetrový pás hedvábné látky, který byzantská císařovna Irena darovala císaři Karlu Velikému.

Vědecké expertízy z 20. století navíc potvrdily, že se v případě gruzínské i francouzské relikvie jedná o starobylé textilie utkané z lnu a hedvábí, přičemž pyl nalezený v záhybech látky prokazatelně odpovídá rostlinám z oblasti Palestiny z 1. století.

SPN dříve informoval: V Praze vystavili vzácné gruzínské ikony s ostatky sv. Gabriela.

Přečtěte si také