Proč je důležité přistupovat ke svatému přijímání?

Zdroj: FB/PPE

Svaté přijímání představuje vrchol křesťanského života a nejdůležitější ze všech svátostí. V pravoslavném chápání nejde o pouhou připomínku nebo symbolickou vzpomínku na historickou událost, ale o hlubokou a reálnou účast na božském životě. Účast na svatém přijímání je pro věřícího nezbytným krokem k duchovnímu uzdravení, proměně a dosažení věčného spasení.

Božský původ a skutečná přítomnost Krista

Nejsvětější Eucharistie má svůj přímý původ v ustanovení samotným Pánem Ježíšem Kristem při Poslední večeři a je hluboce zakořeněna v evangeliích i apoštolských spisech. Pravoslavná církev pevně věří a učí, že po epiklezi během Božské liturgie se chléb a víno nemění pouze v symboly, nýbrž se přepodstatňují v pravé Tělo a pravou Krev Páně.

Tento názor sdíleli všichni velcí církevní Otcové, jako byli svatý Ignác Bohonosec, svatý Justýn Martyr, svatý Cyril Jeruzalémský, svatý Jan Zlatoústý či svatý Jan Damašský. V eucharistii je přítomen sám vzkříšený Kristus – celou svou bytostí, s duší i božstvím. Ačkoliv se svaté dary drobí, v každé, byť i té nejmenší částečce se nachází celý Kristus.

Eucharistie jako skutečná a nekrvavá oběť

Pravoslavná teologie nahlíží na eucharistii nejen jako na svátost přijímání pokrmu, ale také jako na pravou a skutečnou Oběť. Je v nejtěsnějším vztahu k oběti na Kříži. Na oltáři se přináší to samé Přečisté Tělo a ta samá Krev, která byla prolita na Golgotě.

Proč je nutné přistupovat ke svatému přijímání?

Jak připomínají církevní otcové i současní duchovní, bez účasti na svátostech je pro člověka nesmírně obtížné, ne-li nemožné, čelit každodenním svodům a vnitřním krizím. Lidská přirozenost poznamenaná hříchem potřebuje božskou posilu.

Přijímáním Těla a Krve Kristovy se křesťan sjednocuje s Bohem a stává se součástí jediné velké rodiny – Církve. Eucharistie proměňuje izolované jednotlivce v tělo Kristovo, kde lidé sdílejí vzájemnou bolest i radost. Zpřístupňuje nám možnost zbožštění a daruje uzdravení duše i těla.

Význam správné přípravy: Pokání, modlitba a půst

Přistoupit k eucharistii vyžaduje patřičnou přípravu, neboť věřící přijímá samotného Boha. Základem této přípravy je především pokání a zpověď, které očišťují svědomí od hříchů tvořících bariéru v naší lásce k Bohu i bližním. Cílem přijímání přitom není prožívat mimořádné emocionální stavy nebo vnitřní extáze, nýbrž hluboce si uvědomovat vlastní lidskou nedokonalost a touhu po proměně doprovázenou srdcem plným pokory.

Důležitou součástí jsou také domácí přípravné modlitby, které obměkčují duši a ladí ji na vlnu vděčnosti, spolu s řádným půstem. Ten zahrnuje zdržení se určitých druhů pokrmů v předem stanovené dny a období, přičemž platí striktní eucharistický půst, podle nějž se od půlnoci před přijímáním již nic nejí ani nepije, vyjma vážných zdravotních důvodů po konzultaci s duchovním otcem.

Jak často bychom měli přistupovat ke kalichu?

Aktivní křesťané, kteří vedou spořádaný duchovní život, by měli přistupovat ke svatému přijímání pravidelně. Děti do dvanácti let přistupují k přijímání bez nutnosti předchozí zpovědi, což u nich buduje přirozený návyk k duchovnímu životu.

Svatá tajina přijímání tak zůstává tepajícím srdcem pravoslavné bohoslužby, pramenem neutuchající radosti a bezpečným přístavem pro každého, kdo hledá cestu ke své spáse.

SPN dříve informoval: Proč pravoslavná církev přistupuje k udílení Eucharistie dětem hned od křtu a neodkládá ji jako Západní církve? 

Přečtěte si také