Mýty o pravoslaví: Kněz je pouze prostředník mezi člověkem a Bohem
Je kněz jen „pošťákem“ mezi námi a nebem? Vysvětlíme si, proč je hierarchie ustanovená Bohem a jaká je skutečná role zpovědníka v životě věřícího.
V náboženských diskusích se často objevuje názor, že instituce kněžství je nadbytečná a člověk si se svým Bohem vystačí sám. Pravoslavná tradice však ukazuje, že kněžství není lidským vynálezem, ale organickou součástí Božího plánu pro spásu člověka. Klíčem k pochopení role kněze je však pohled na to, jak tato služba v církvi historicky vznikla a komu byla původně svěřena.
Od apoštolů k biskupům a kněžím
V Písmu svatém vidíme, že Kristus si osobně vyvolil své apoštoly. Právě jim předal moc „svazovat a rozvazovat“ hříchy (Jan 20,23). Přímými nástupci apoštolů se stali biskupové, kteří skrze vkládání rukou (chirotonii) přijali plnost této apoštolské milosti. Původně to byli právě jen biskupové, kdo v raných křesťanských obcích vykonávali veškeré svátosti.
Jak se však křesťanství šířilo a věřících přibývalo, biskupové již fyzicky nestíhali objíždět všechna města a sloužit ve všech vznikajících obcích. Proto začali světit kněze (presbytery), na které delegovali část svých pravomocí – především vykonávání eucharistie, křtů a dalších svátostí. Je však zásadní si uvědomit, že kněz nemá svou moc „sám ze sebe“. Je v úzkém spojení se svým biskupem a bez něj nemůže vykonávat žádný duchovní úkon. Kněžství je tedy služba vykonávaná v zastoupení a jménem biskupa.
Závisí síla svátosti na morálce kněze?
Dalším omylem je domněnka, že účinnost svátostí závisí na osobní svatosti kněze. Ve skutečnosti v nich působí sám Bůh. Kněz je nástrojem, skrze který Bůh jedná. Pokud je kněz nedůstojný, je to jeho osobní hřích, ale milost, kterou skrze něj Bůh věřícím uděluje, zůstává čistá a platná. Bůh totiž ustanovil úřad, který je skrze apoštolskou posloupnost nezávislý na lidské slabosti.
Zpověď: Osobní lítost vs. tajina pokání
Lidé se často ptají: „Proč se musím zpovídat člověku?“ Osobní lítost před Bohem je nezbytná (měli bychom se kát ihned po hříchu), ale tajina pokání (zpověď) ji završuje. V ní nejde jen o „vyslovení chyb“, ale o skutečné osvobození od hříchů mocí, kterou Kristus dal apoštolům a která skrze biskupy přešla na kněze. Kněz není šaman ani mechanický prostředník, ale svědek našeho smíření s Bohem, který nás doprovází do Božího království.
SPN dříve psal: Bůh a ďábel jako dvě rovné síly?
