Velká středa: dva obrazy, dvě cesty – pokání hříšnice a zrada Jidáše
Uprostřed Velkého týdne staví církev před věřící zrcadlo: na jedné straně nezištná láska kajícnice, na druhé zrada za třicet stříbrných. Která z těchto cest je naší?
Velká středa je dnem, kdy si Církev připomíná vydání Pána a Spasitele Ježíše Krista na utrpení a smrt. Jsou to události téměř souběžné – a přece nesmiřitelně protikladné.
Žena hříšnice a drahocenné myro
V noci z úterý na středu pobýval Pán v Betanii, v domě Šimona malomocného. Zatímco velekněží a starší již rozhodli Krista lstí zajmout a zabít, přišla žena a vylila drahocenné myro na hlavu Spasitele. Evangelium o tom říká: „Když to viděli jeho učedníci, rozhněvali se a řekli: Nač to plýtvání? Vždyť to bylo možno prodat za mnoho peněz a dát chudým. Ježíš jim však řekl: Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek. Vylitím toho oleje na mé tělo připravila mě k pohřbu." (Mt 26, 6–13)
Protodiakon Ján Husár k reakci učedníků poznamenává: „Pohoršiť sa nad úprimným pokáním iného, je veľmi zlé. Isus ich musel znovu ponaučiť, aby takýmto spôsobom nezmýšľali, pretože je blízko čas Jeho obety, ktorú bez viery, lásky, nádeje a úprimného pokánia nebudú môcť správne pochopiť."
Zrada Jidáše
V protikladu k nezištnému činu hříšnice se v srdci Jidáše Iškariotského v ten samý den zrodil úmysl zradit svého Učitele. Dohodl cenu Neocenitelného – třicet stříbrných. Protodiakon Husár k tomu říká s naléhavou osobní výzvou: „Bol to skutok neopísateľného ľudského zlyhania, zlyhania, ktorého sa dopúšťame často aj my – vždy vtedy, keď zrádzame Christa svojimi hriechmi. Akú cenu má toto naše konanie?"
Církevní hymny tohoto dne staví oba obrazy proti sobě záměrně: jedna přichází s láskou a pokáním, druhý se vzdaluje od Krista a prodává Ho za stříbrné. Dvě cesty. Dvě volby.
Bohoslužby Velké středy
Ráno se konají Hodinky, a Liturgie předem posvěcených Darů. Večer Velké povečeří. Po Liturgii se naposledy v tomto roce konají zemní poklony s modlitbou sv. Efréma Syrského – od tohoto okamžiku až do svátku Padesátnice se zemní poklony v chrámu nekonají, s výjimkou poklon před pláštěnicí. Večer se v mnoha chrámech koná také společná zpověď.
Přechod k Velkému čtvrtku
V noci ze středy na čtvrtek slavil Kristus s učedníky Poslední večeři, při níž ustanovil svátost Eucharistie. Tomuto tajemství je zasvěcen následující den – Velký čtvrtek.
Protodiakon Husár uzavírá svou reflexi výzvou, která platí pro každého z nás: „Nech je naším drahocenným olejom naša láska a naším plačom naše úprimné pokánie. Pomažme aj my Christa spolu so ženou hriešnicou láskou a pokáním, a nepredajme ho naším bezcenným hriechom. Potom istotne v radosti prijmeme blahú zvesť Vzkriesenia!"
Dříve SPN informoval o tom, že druhý den Svatého a Velkého týdne nás vyzývá k bdělosti, pokání a lásce. Církev nám předkládá podobenství o deseti pannách, o hřivnách i proroctví o Posledním soudu.
