Cesta ke křtu: Co je katechumenát a jak dospělý člověk přichází do Církve
V Texasu se po roce přípravy dala pokřtít celá rodina. Jak vypadá cesta dospělého ke křtu v pravoslavné Církvi a proč na ní nelze spěchat?
Na konci září přijalo ve farnosti Rumunské pravoslavné církve v americkém Texasu křest deset členů jedné rodiny. Předcházel tomu více než rok přípravy, modlitby a studia víry. Podobné zprávy přicházejí v posledních měsících z různých koutů světa: z Okinawy, kde se katechumeni připravují na křest v komunitě, která teprve shání peníze na první chrám, i z amerických farností, kde se počet věřících během několika let zdvojnásobil. Za každým takovým křtem stojí dlouhá cesta, kterou Církev nazývá katechumenát.
Co je katechumenát
Slovo katechumen pochází z řeckého katéchein, tedy „ozvučovat“, „vyučovat ústně“. Katechumen je člověk, který se rozhodl stát se křesťanem a připravuje se na křest. V církevněslovanské tradici se tato doba nazývá oglašenije a katechumeni oglašennyje, tedy ti, kterým „zazněla“ zvěst evangelia.
V prvních staletích trvala tato příprava často několik let. Katechumeni se účastnili první části liturgie, naslouchali čtení Písma a kázání, ale před eucharistickou modlitbou museli chrám opustit. Tato dávná praxe zůstala v pravoslavné liturgii dodnes. Kněz se při každé liturgii modlí za katechumeny a diákon volá: „Katechumeni, skloňte své hlavy před Pánem.“ A později: „Katechumeni, vyjděte.“ Tato slova nám připomínají, že vstup do Církve není jen formalita, ale skutečný přechod z jednoho života do druhého.
„Bůh čeká na upřímnou vůli každého“
Nejslavnějším svědectvím o tom, jak starověká Církev připravovala dospělé ke křtu, jsou katecheze svatého Cyrila Jeruzalémského ze 4. století. Své posluchače oslovuje s nadšením: „Již je cítit vůně blaženosti na vás, kteří budete brzy osvíceni.“
Cyril však zároveň varuje, že samotný obřad bez obrácení srdce nestačí. Připomíná příklad Šimona mága ze Skutků apoštolů: „I Šimon mág kdysi přišel ke křtitelnici. Byl pokřtěn, ale nebyl osvícen.“ Proto zdůrazňuje, že rozhodující je vnitřní postoj člověka: „Bůh je štědrý v dobrodiní, ale čeká na upřímnou vůli každého člověka.“
Přípravu na křest Cyril přirovnává ke stavbě domu. Bez pevných základů a pečlivé práce by se stavba zřítila. Proto své posluchače vybízí: „Ať vaše nohy spěchají na katecheze.“
Proč na křtu nelze spěchat
Mnoho lidí, kteří k pravoslaví přicházejí, se diví, proč je nepokřtí hned. Důvodem není nedůvěra, ale úcta k tajinu i k samotnému člověku. Křest není jen obřad, ale nové narození. Kristus říká: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království“ (J 3,5).
Katechumenát má tři hlavní cíle:
- Poznat víru. Katechumen se seznamuje s Vyznáním víry, Písmem, tajiny a životem Církve.
- Naučit se žít jako křesťan. Učí se modlit, postit, účastnit se bohoslužeb a žít podle evangelia.
- Změnit život. Křest předpokládá pokání, tedy skutečné obrácení. Apoštol Petr na otázku zástupů „Co máme dělat?“ odpověděl: „Čiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého“ (Sk 2,38).
Délka přípravy se liší podle člověka. Někdo už zná křesťanství z jiného společenství, jiný začíná úplně od začátku. O konkrétní podobě katechumenátu rozhoduje kněz, který člověka doprovází.
Jak křest probíhá
Samotný křest dospělého v pravoslavné Církvi je hluboce symbolický. Začíná modlitbami za katechumena a exorcismy. Poté se katechumen obrátí na západ, kde podle tradice vychází tma, a třikrát se odřekne satana a všech jeho skutků. Pak se obrátí na východ, ke Kristu, třikrát vyzná, že se s Ním spojuje, a nahlas pronese Vyznání víry.
Následuje posvěcení vody a trojí ponoření „ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha“, jak to přikázal sám Kristus (Mt 28,19). Hned po křtu přijímá nově pokřtěný tajinu myropomazání, tedy pečeť daru Ducha Svatého, a obléká bílé roucho. Kolem křtitelnice se zpívá: „Kteří jste v Krista byli pokřtěni, v Krista jste se oblékli“ (Ga 3,27). Vrcholem je první svaté přijímání, protože smyslem křtu je vstup do eucharistického společenství Církve.
Apoštol Pavel vysvětluje, co se při křtu děje: „Nevíte, že všichni, kdo jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v Jeho smrt? Byli jsme tedy s Ním pohřbeni křtem ve smrt, abychom tak jako Kristus vstal z mrtvých slávou Otce i my vstoupili do nového života“ (Ř 6,3–4).
Kmotr: průvodce, ne jen svědek
Každý pokřtěný má kmotra nebo kmotru. U dospělého nejde jen o formalitu. Kmotr je pravoslavný křesťan, který ručí za víru nového člena Církve a má mu pomáhat v duchovním životě. Má ho podporovat v modlitbě, odpovídat na otázky a provázet ho prvními kroky v Církvi. Proto by kmotrem měl být člověk, který svou víru skutečně žije.
Jak začít
Pro toho, kdo uvažuje o vstupu do pravoslavné Církve, je první krok jednoduchý: přijít do chrámu a promluvit si s knězem. Není třeba mít připravené odpovědi na všechny otázky ani dokonale znát bohoslužbu. Stačí upřímná touha hledat Krista.
V Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku probíhá příprava obvykle formou osobních rozhovorů s knězem, účasti na bohoslužbách a studia základů víry. Ve větších farnostech se konají i společná setkání pro katechumeny. Doporučuje se také postupně se zapojit do života farnosti, protože víra se neučí jen z knih, ale ve společenství.
Příběh rodiny z Texasu, která několik let hledala, než vstoupila do pravoslavného chrámu a pocítila, že je doma, není výjimečný. Mnoho lidí dnes hledá něco hlubšího, než jim nabízí svět. Církev je přijímá s otevřenou náručí, ale zároveň s moudrostí, která ví, že nové narození potřebuje čas.
