Svatí Cyril a Metoděj: Duchovní otcové slovanského pravoslaví
Dnešní svátek soluňských bratří připomíná základy naší víry i kultury. Pravoslavná církev dnes slaví trojí památku věrozvěstů a rozvíjí jejich živý odkaz.
Den 5. července je v českém kalendáři zasvěcen památce svatých Cyrila a Metoděje, bratří ze Soluně, kteří v devátém století přinesli našim předkům světlo evangelia ve srozumitelném jazyce. Jejich příchod na Velkou Moravu roku 863 je jednou z nejvýznamnějších událostí našich dějin, přičemž jejich dílo položilo základy slovanské písemnosti, vzdělanosti a pravoslavné víry. Přestože pravoslavná církev slaví jejich hlavní společný svátek v květnu, jejich památku si věřící připomínají i dnes.
Podle vysvětlení otce Vasyla (z pražské katedrály) má slavení tohoto svátku 5. července v českém pravoslavném prostředí dlouhou tradici, která sahá až do období první Československé republiky. Když pravoslavná církev získala a v roce 1935 vysvětila svůj hlavní katedrální chrám v Resslově ulici v Praze, zasvětila ho právě těmto slovanským apoštolům. Mnozí tehdejší věřící, kteří k pravoslaví přešli z katolické církve, byli zvyklí slavit památku věrozvěstů v den státního svátku. Tato tradice v chrámu přetrvala již 90 let, což v praxi znamená, že čeští pravoslavní křesťané uctívají svaté bratry hned několikrát v roce – v dny jejich zesnutí, v den jarního příchodu na Moravu a také v dnešní den.
Historické pozadí červencového data je však z pravoslavného hlediska velmi specifické, neboť tento termín stanovil v roce 1880 papež Lev XIII. okružním listem Grande munus. Datum bylo zvoleno účelově s úmyslem zastínit památku Mistra Jana Husa, jehož upálení připadá na 6. července. Jak uvádějí historické zápisy a dílo svatého biskupa mučedníka Gorazda II., římská církev se po staletí chovala k památce soluňských bratří odmítavě. Papež Jan X. v desátém století zazlíval Chorvatům, že se na Metoděje odvolávají, a papež Alexandr II. v roce 1069 dokonce označil svatého Metoděje za kacíře. V latinských misálech pro olomouckou i pražskou diecézi z patnáctého a šestnáctého století o nich nebyla žádná zmínka. Teprve nárůst husitského kultu a obava z příklonu lidu k pravoslaví v devatenáctém století přiměly Řím, aby z taktických důvodů památku věrozvěstů oživil a využil ji k potlačení odkazu kostnických mučedníků, které mnozí pravoslavní věřící uctívají jako svaté.
Skutečným a přirozeným dnem oslavy svatých Cyrila a Metoděje v celém pravoslavném světě zůstává 11./24. květen. Toto datum se opírá o církevní tradici jejich reálného jarního příchodu na Velkou Moravu v roce 863. Pozoruhodné je, že tento den v pravoslavném kalendáriu splývá s oslavou založení Konstantinopole. Toto spojení vyjadřuje hlubokou vděčnost k druhému Římu, který na rozdíl od starého Říma vyslyšel prosby knížete Rostislava o vyslání učitelů víry. Tehdejší napjaté vztahy mezi oběma křesťanskými centry předznamenávaly pozdější věroučný rozkol, který byl definitivně zpečetěn v roce 1204, kdy západní křižáci zákeřně přepadli a nemilosrdně vyplenili Cařihrad.
Živý odkaz cyrilometodějské mise se v naší zemi projevuje i při tradičních poutích na Slovanském hradišti v Mikulčicích, kde se na základech velkomoravské baziliky, na místech reálného působení svatého Metoděje, pravidelně slouží pravoslavné liturgie. Biskup olomoucko-brněnský Izaiáš v rozhovoru pro SPN připomněl slova svatého vladyky Gorazda II. o tom, že pravoslavná církev má v našich zemích své domovské právo a zdejší věřící nejsou žádnými cizinci ani hosty. Podle biskupa Izaiáše je úkolem současných pravoslavných pastýřů dbát na zachování českého a moravského charakteru místní pravoslavné zbožnosti a propojovat čistotu víry s vysokou kulturou a vzdělaností, čímž církev následuje příklad samotných soluňských bratří, kteří byli významnými učenci své doby.
Významnou roli v uchování této paměti hraje také tradiční ikonografie, která svaté bratry zobrazuje s přesnými církevními atributy. Svatý Cyril je na kanonických ikonách vždy vyobrazen v tmavé mnišské mantii, což odkazuje na jeho mnišské jméno a postřih před smrtí v Římě, zatímco svatý Metoděj je oděn v biskupské říze s omoforem jako moravsko-panonský arcibiskup. V rukou společně drží svitek se slovanskou abecedou, evangelium jako symbol svého věrozvěstného poslání a vyjadřují typické žehnající gesto. Jeden z bratrů také obvykle drží kříž.
SPN dříve informoval: Metropolita Rastislav oslavuje deň svojho nebeského patróna
