Svatá Orosie: Velkomoravská princezna, která nezradila Krista
Při eparchiální slavnosti v brněnské katedrále zazněla homilie o životě a mučednictví svaté Orosie, vychovankyně svaté Ludmily.
V brněnské katedrále sv.Václava se v pondělí 28. září konala tradiční eparchiální slavnost, při níž si Olomoucko-brněnská eparchie připomíná výročí svatořečení svaté mučednice Orosie (Dobroslavy), velkomoravské princezny, a svátek svatého Václava podle nového kalendáře.
Archijerejskou liturgii celebroval biskup olomoucko-brněnský Izaiáš a homilie byla věnována především životu svaté Orosie, jak jej podávají historikové, informuje web Olomoucko-brněnské eparchie. Kazatel připomněl, že Orosie se narodila kolem roku 864, rok po příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Matku ztratila v útlém věku a její otec, kníže Mojslav, zmiňovaný ve Fuldských análech, padl v boji s Franky. Osiřelé dívky se ujali kníže Bořivoj a kněžna Ludmila, s níž byla Orosie pokřtěna v kapli sv. Klimenta na Levém Hradci. Obě ve víře vychovával Metodějův kněz Kaich a pojilo je spíše přátelství než vztah matky a adoptivní dcery. „Čistota mládí a srdce otevřená nové křesťanské víře – společně nadšeně poznávaly vznešenost evangelia a zasvěcovaly svá srdce Pánu Ježíši Kristu," zaznělo v homilii.
Podle kazatele se sv. Metoděj při návštěvě Říma v roce 880 setkal se španělským poselstvem, které hledalo nevěstu pro budoucího krále, a navrhl právě Orosii. Sňatek byl uzavřen v zastoupení a princezna se s doprovodem asi tří set lidí vydala do Španělska, jehož velkou část tehdy ovládali Maurové. V Pyrenejích se výprava kvůli loupežnickým tlupám ukryla v horských jeskyních a vyslala ke králi posla s prosbou o ochranu. Posla však zajali a zabili a vůdce jedné z band, odpadlík Aben Lupo, výpravu přepadl a její členy pobil. Orosii nabídl život, pokud se zřekne Krista, přijme islám a stane se jeho ženou. Ona však odmítla zradit víru i svého manžela a podstoupila krutou mučednickou smrt. „Orosia svou smrtí svědčila o Kristu ve svých 16 letech. Zachovala pevnou víru v Ježíše Krista, manželskou věrnost i své panenství," připomněl kazatel a dodal: „Právě ze svatosti sv. Orosie můžeme poznat něco hlubokého o duchovnosti sv. Ludmily, jak hluboce si osvojily zásady evangelia, a zároveň naopak – z Ludmilina života se učíme o víře a křesťanském přesvědčení sv. Orosie."
Ženich dorazil na místo pozdě a Orosii pohřbil u jeskyní, které byly později přeměněny v kapli a kde podle tradice dodnes vyvěrá pět pramenů na památku pěti ran na jejím těle. O dvě stě let později byl hrob zjeven pastýři a ostatky byly slavně přeneseny do města Jaca. Tamní věřící ji ctí jako patronku vinařů a zemědělců, která chrání před bouří a vyprošuje déšť. „Jak chápeme po letošním nebývale suchém létu, její přímluvy bychom potřebovali i zde na Moravě," poznamenal kazatel. Připomněl také červnové oslavy v Jace, kde krojovaní muži s růží v ústech šermují v průvodu dřevěnými holemi na znamení, že jsou připraveni svou princeznu bránit, a upozornil na nápadnou podobnost tohoto zvyku s moravskou jízdou králů.
Kazatel zdůraznil, že by se Orosie mohla stát vzorem i pro dnešní dobu: „Jak veliký vzor čistoty, víry, hrdinství, mravnosti by v její památce mohli zdejší lidé najít! Představte si, kdyby se svatá Orosie stala příkladem pro výchovu našich dětí v této zmatené době. Kolik mladých lidí by to mohlo inspirovat k zbožnosti, zachránit je pro zachování křesťanské víry a povzbudit k životu dle Božích přikázání." Úctu k místním světcům podle něj oslabuje skepticismus, který je patrný i v pravoslavném prostředí. „Jsme jedním z nejateističtějších národů na planetě, a paradoxně – možná jen díky přímluvám našich svatých zde víra a pravoslavná církev vůbec existují. Vždyť v tom tkví hlavní úloha svatých na nebi – přivádět pozemšťany blíže ke Kristu," uvedl.
Na závěr připomněl delegaci z Čech, která před několika lety přivezla do Jaky pravoslavnou ikonu světice – katolický španělský biskup ji dal natrvalo umístit přímo u jejích ostatků. Přítomné vyzval, aby po vzoru španělských ctitelů svou velkomoravskou světici vzývali: „Kéž náš národ není zahanben před touto naší světicí." Biskup Izaiáš pak na konci liturgie připomněl svatého Václava i svatou Orosii jako vzory oběti a trpělivého nesení kříže.
