Pravoslavný trojúhelník Wiedermanna
O tom, jak katolický starosta postavil 3 pravoslavné chrámy.
Když se řekne pravoslavná architektura, většině z nás se okamžitě vybaví sluncem zalité monastýry na Balkáně nebo starobylé svatyně dávné Byzance, kde se tato stavební tradice předává z generace na generaci. V Česku jsme ale v jiné situaci. Pravoslaví zde zapouštělo kořeny v architektonickém prostředí, které už bylo formováno gotikou a barokem, typickými pro katolickou tradici. O to víc fascinující je příběh takzvaného „lázeňského trojúhelníku“, kde na přelomu 19. a 20. století vyrostly tři architektonické unikáty.
Proč jsem dnešní článek nazval právě „Wiedermannův trojúhelník“? Za všemi třemi nejvýznamnějšími pravoslavnými chrámy západních Čech totiž stojí jediné jméno – Gustav Wiedermann. Pan Wiedermann, ale nebyl pravoslavný věřící a ani neměl kořeny ve státech, kde by bylo pravoslaví rozšířené. Byl to etnický Němec, katolík a později vlivný starosta Františkových Lázní (v letech 1900–1910). Jak se tedy stalo, že právě on navrhl a postavil první účelové pravoslavné chrámy na našem území?
Zlatý důl lázeňského marketingu a vlivná rodina
Západočeské lázně na přelomu 19. a 20. století hostily nejen smetánku západní a střední Evropy, ale především nesmírně bohatou východoevropskou a balkánskou aristokracii. Mezi hosty nechyběla vznešená ruská šlechta, členové carské rodiny, významní umělci i diplomaté, kteří zde trávili často i několik měsíců. Jako hluboce věřící lidé však v tehdejším převážně katolickém Rakousku-Uhersku postrádali důstojné místo pro své bohoslužby a museli využívat pouze provizorní modlitebny.
Pro města jako Františkovy Lázně, Karlovy Vary a Mariánské Lázně bylo klíčové si tuto klientelu udržet. Výstavba velkolepých chrámů byla z pohledu tehdejších elit dokonalým marketingovým tahem, jak dát pravoslavným hostům najevo, že je o ně postaráno i po duchovní stránce. Nešlo přitom o projekty placené z městských pokladen, iniciativu i financování převzali sami lázeňští hosté formou darů.
Ale proč zakázky získal právě Gustav Wiedermann? Nešlo o náhodu. Gustav se po studiích architektury, v Praze, Štýrském Hradci a Mnichově, vrátil do mimořádně silné rodinné firmy svého otce, uznávaného stavitele Karla Wiedermanna, který měl v regionu velké jméno. Gustav tak disponoval ideální kombinací rodinného zázemí, politické obratnosti, lokálního vlivu.
Především ale projevil obrovský talent vyhovět extrémně přísnému vkusu ruské pravoslavné církve. Pečlivě si nastudoval rusko-byzantský historismus, konzultoval návrhy s petrohradskými akademiky a organicky propojil byzantský styl se středoevropskými technologickými postupy. Za své fenomenální dílo a budování pravoslavných chrámů se mu dostalo obrovského mezinárodního uznání: obdržel Řád svaté Anny Ruského impéria a z rukou srbského krále Milana I., který Františkovy Lázně osobně navštívil, převzal srbský Řád svatého Sávy.
Chrám svaté Olgy ve Františkových Lázních
Začneme u vůbec nejstaršího původně pravoslavného chrámu na území Česka. Bohoslužby se před jeho vznikem ve Františkových lázních konaly pouze v letní sezóně v pronajaté části kolonády zvané Solný pramen a pak i ve vestibulu hotelu. Vlastní chrám svaté kněžny kyjevské Olgy se stavěl v letech 1887–1889, přičemž stavba trvala pouhých 192 pracovních dní. Zajímavostí je, že svěcení základního kamene se v červenci 1888 událo bez ohlášení v utajení, aby nedráždilo místní katolickou církev.
Nad chrámem se tyčí charakteristická centrální cibulovitá kupole a menší vrcholová věžička. Interiér s dřevěným ikonostasem od řezbáře Vasilije Grigorjeviče Petrova působí dlouhou a zajímavou historii . Během druhé světové války sloužil jako skladiště. Po roce 1945 jej pro náboženské účely obnovili reemigranti z ukrajinské Volyně a dlouhých 64 let zde věrně sloužil duchovní Jan Křivka, účastník bojů o Dukelský průsmyk. Dějiny chrámu jsou spojeny i s dalšími významnými osobnostmi, před válkou zde působil otec Michail Vasněcov (syn slavného ruského malíře) a během svých pobytů sem zavítal i československý prezident Ludvík Svoboda, který byl sám pravoslavného vyznání.
Dnes tato architektonická perla stále slouží jako živý chrám, který navštěvuje nejen početná pravoslavná komunita, ale i velké množství turistů. O památku se naštěstí s láskou pečuje. Ačkoliv jsme ještě nedávno informovali o tom, že poškozené dřevěné konstrukce věžičky vyžadují záchrannou sbírku, dnes již můžeme přinést mnohem radostnější zprávy. Po rozsáhlých restaurátorských a stavebních pracích se ve středu 21. října 2026 přesně ve 12:00 hodin vrátil na báni chrámu zrestaurovaný kříž. Stalo se tak po dlouhých osmi letech od chvíle, kdy musel být z bezpečnostních důvodů sejmut.
Chrám svatých apoštolů Petra a Pavla v Karlových Varech
Nyní se podíváme do Karlových Varů k druhému nejstaršímu pravoslavnému chrámů v zemi. Zde Gustav Wiedermann postupoval podle původního architektonického návrhu K. A. Uchtomského, který byl inspirován byzantsko-staroruským chrámem v Ostankinu u Moskvy, rodovým sídlem hrabat Šeremetěvů. Stavba, umístěná ve svažitém terénu mezi dnešními ulicemi Sadová a Krále Jiřího v tehdy vznikající výstavní vilové čtvrti Westend, nahradila starší a již nevyhovující pravoslavnou modlitebnu v Mariánskolázeňské ulici.
Ačkoliv se v minulosti přisuzovalo hlavní financování až caru Mikuláši II., historická fakta odhalují mnohem hlubší příběh místní iniciativy i „aristokratické štědrosti“. Sbírka byla zahájena již 29. června 1862 pod záštitou velkokněžny Jeleny Pavlovny a podpořili ji mnozí šlechtici, jako například hrabě A. P. Šuvalov či A. I. Musin-Puškin. Klíčové finance pak přinesla další sbírka v roce 1872 (v den 200. výročí narození cara Petra I. Velikého), kterou neúnavně iniciovali karlovarští lékaři společně s pravoslavným knězem Nikolajem N. Pisarevským mezi srbskou a ruskou lázeňskou klientelou. Stavební práce probíhaly v letech 1893–1898, přičemž k slavnostnímu zasvěcení chrámu došlo 9. června 1897.
Tato centrální byzantizující stavba na půdorysu řeckého kříže s převyšujícími postranními apsidami a půlkruhovým závěrem představuje nepřehlédnutelný architektonický klenot. Nad křížením ramen se tyčí velká kupole s lucernou a celá pětice věží s cibulovitými kopulemi. Vnější stěny chrámu doplňuje bohatá ornamentální sochařská a figurální malířská výzdoba. Historickou zajímavostí zvenčí je také bronzový reliéf od sochaře M. Hillera, zapuštěný ve zdi terasy schodiště proti Sadové ulici, který zpodobňuje ruského cara Petra I. při stavbě domu „U páva“ v roce 1711.
Když vstoupíte do interiéru, kde velká kopule spočívá na pandantivech a prostor prosvětluje řada oken s nástěnnými malbami, dýchne na vás ohromující sakrální atmosféra. Jako milovníci pravoslavného umění však musíme uvést na pravou míru jeden naprosto zásadní omyl, který se často traduje. Vnitřní zařízení kostela tvoří bohatý majolikový dřevěný ikonostas s olejovými ikonami světců od malíře Tjurina. Tento výjimečný klenot byl původně vyroben v Kuzněcovu u Tveru pro Světovou výstavu v Paříži v roce 1900.
Během své historie chrám zažil i těžké časy, za první světové války byla zrekvírována jeho zvonkohra a za druhé světové války také sloužil jako sklad. Dnes chrám nespadá pod jurisdikci Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, ale slouží pro účely moskevského patriarchátu.
Chrám svatého Vladimíra v Mariánských Lázních
Poslední díl naší lázeňské trilogie je završením epochy a ukázkou toho, co všechno si mohla vyhledávaná lázeňská města díky štědrosti věřících dovolit. Pravoslavný chrám svatého Vladimíra byl též postaven na popud lázeňských hostů z Ruska, pro které úspěšnou sbírku uspořádal a zorganizoval výmarský kněz Nikolaj Nikolajevič Pisarevskij. Základní kámen chrámu byl položen 24. července 1900 a o dva roky později, v červenci 1902, byla stavba dokončena a zasvěcena. Gustav Wiedermann nebyl výhradním autorem návrhu, autorem samotného projektu byl ruský architekt Nikolaj Vladimirovič Sultanov, člen Petrohradské akademie umění, Wiedermann stavbu realizoval a na plánech se rovněž podílel.
Jedná se o poměrně malý chrám postavený na půdorysu rovnoramenného kříže (respektive čtverce) se zaoblenými konci. Nad jeho křížením se tyčí jedna hlavní turbanovitá kupole s lucernou a cibulovou bání, kterou korunuje zlacená makovice s křížem. Součástí stavby je také zvonice nad vchodem, z níž však byly původní zvony zrekvírovány během první světové války. Exteriér je nádhernou ukázkou rusko-byzantského slohu. Fasádu oživují žluté stěny se štuky na červených kabřincových výplních a přízemí průčelí tvoří majestátní vysoká podezdívka z kyklopského zdiva. Ústupkový portál v románském stylu doplňují vyobrazení svatého Vladimíra a svaté Olgy.
V Mariánských Lázních se nachází jeden z nejkrásnějších ikonostasů v Česku, který je vyrobený z majoliky. Tento lomený ikonostas z glazovaného porcelánu a fajánse, zdobený zlatem a kobaltem, vznikl na konci 19. století ve Společnosti na výrobu porcelánových a fajánsových výrobků M. S. Kuzněcova v Rusku. Jedná se o absolutní mistrovské dílo, na jehož tvorbě se podíleli chemici, ikonograf i sochař, a které v roce 1900 zcela právem získalo cenu Grand Prix de France na Světové výstavě v Paříži. Původně byla před tímto zářivým ikonostasem umístěna i zlatá mříž, ta však byla bohužel odcizena nacisty během druhé světové války.
Tento ohromující chrám uzavírá úchvatnou kapitolu pravoslavné architektury v českých lázních, kde se setkalo východní mecenášství, teologická hloubka a nesmírný talent architektů. Tímto jsme završili naše putování po slavné „lázeňské trojici“.
