Den úcty a modlitby ke všem svatým v zemích našich
Památka našich duchovních otců, mučedníků a světlonošů víry.
Neděle všech svatých zemí našich je jedním z duchovně nejvýznamnějších svátků místní pravoslavné tradice. Slaví se druhou neděli po Padesátnici, tedy hned po všeobecné Neděli všech svatých. Je to den, kdy církev vzdává chválu a úctu všem těm, kteří svým životem, vírou a obětí posvětili naše země.
Tito svatí – biskupové, knížata, poustevníci, mučedníci, mniši a vyznavači – nejsou pouze postavami z minulosti. Jsou živými kameny duchovního chrámu našich národu. Jejich víra, jejich zápas i jejich smrt nesou v sobě sílu, která přetrvala staletí útlaku, pronásledování i duchovní temnoty.
Vedle všeobecně známých svatých jako svatí Cyril a Metoděj, svatý kníže Václav, svatá Ludmila či svatý kníže Rostislav, si v tento den připomínáme také tisíce neznámých světců, kteří žili ve skrytosti – mniši, kteří v tichu hor a lesů zachovávali víru, mučedníky beze jména, kteří zemřeli za Krista v dobách pohanství, nacismu či komunismu, a všední křesťany, jejichž život byl naplněn pokorou a láskou k Bohu.
Mezi světlé postavy novější doby patří svatý mučedník biskup Gorazd, stejně jako novomučedníci duchovní Vladimír Petřek a Václav Čikl, a také laici Jan Sonnevend, Václav Ornest a Karel Louda se svými rodinami a dalšími věřícími, kteří během druhé světové války pomáhali parašutistům, jež provedli atentát na Reinharda Heydricha. Jejich odvaha a věrnost byly zpečetěny mučednickou smrtí.
Oběť těchto svědků víry je důkazem, že svatost není výsadou dávných staletí, ale rodí se i v těžkých chvílích novodobých dějin.
Tento den je také oslavou neviditelných světel svatosti, která nikdy nebyla zaznamenána v kalendářích, ale která Bůh zná po jménu. Jsou to ženy a muži, kteří vychovali další generace ve víře, kněží a laikové, kteří nesli světlo Kristovo v temnotách času.
Neděle všech svatých v zemích naších je tedy nejen historickým pohledem na slavnou minulost, ale především duchovním závazkem. Je výzvou, abychom pokračovali v jejich šlépějích, uchovávali pravoslavnou víru a předávali ji dál – v lásce, pokoře a pravdě.
Během bohoslužeb v tento den Církev prosí o přímluvy všech svatých zemí našich, aby žehnali našemu lidu, městům i vesnicím, rodinám i jednotlivcům. Prosíme, aby nám Bůh skrze jejich modlitby dal moudrost, sílu a jednotu.
Oslavovat památku všech svatých zemí našich znamená pamatovat si, odkud vycházíme, a kam máme směřovat. Znamená to věřit, že i v dnešní době – stejně jako tehdy – může člověk žít svatě, sloužit Bohu a být světlem světu.
