„Speciální vojenská operace": Od ochrany pravoslaví k zabíjení pravoslavných
Ruská pravoslavná církev (RPC) neustále tvrdí, že Rusko bojuje na Ukrajině proti zlu. Pokud dříve v tomto „boji“ umírali farníci Ukrajinské pravoslavné církve (UPC), nyní budou umírat kněží, a dokonce i hierarchové.
Přeložený text z ukrajinské redakce SPN.
V každém úsilí, když deklarujeme nějaké cíle, je nezbytná průběžná kontrola – zda vše jde podle plánu. Kulturisté, kteří si sestavují tréninkový program, se neustále dívají do zrcadla – zda nedochází k disproporci v růstu svalů a zda není třeba upravit cvičení. V automobilovém průmyslu se při vývoji nových modelů neustále provádějí testy – na aerodynamiku, spolehlivost dílů atd. Pokud se proces nechá bez dozoru, můžeme dostat něco úplně jiného, než jsme očekávali. Sportovec bude mít nevyvážený vývoj těla a inženýři – automobil, který v lepším případě propadne na trhu, v horším případě povede k nehodám s lidskými oběťmi.
Samozřejmě, to jsou primitivní příklady, ale i ony dokazují: v každém procesu je třeba se ohlížet na deklarované cíle a ptát se: „Jdu správným směrem?“
Ruské úřady, když začaly válku na Ukrajině, deklarovaly šlechetné, jak se jim zdálo, cíle – osvobození od „nacistické vlády“, pomoc ruskojazyčnému obyvatelstvu, Církvi, a dokonce zničení světového zla. Přibližně totéž se dělo před 100 lety v první světové válce. Ruské impérium stejně tak válčilo mimo své území, argumentujíc to nutností ochrany slovanských národů Balkánu (zejména Srbů) a pravoslaví.
Jak ta válka skončila a zda se deklarované cíle Ruska naplnily, víme. A co se děje nyní v „speciální vojenské operaci“? Jak se realizují cíle, které si ruské úřady před jejím začátkem stanovily? Vždyť nyní, když prezident USA oznámil, že vojenská pomoc Ukrajině bude pokračovat, je jasné: naděje na mír mizí, válka vstupuje do nové fáze. Důsledkem toho bude vojenská mašinérie vtahovat stále více a více Ukrajinců. Včetně pravoslavných.
Sociální sítě Ukrajiny jsou již dlouho zaplaveny stovkami videí s drastickými scénami, kde vojenští komisaři s policií násilně cpou do mikrobusů zoufale se bránící muže.
V červenci se virálním stalo video z Charkova, kde se matka takového muže zoufale snaží zachránit svého syna z „mikrobusu“, a pak bezvědomí padá na silnici. Odvezla ji záchranka. To je jen jeden případ, ale ve skutečnosti jich je velmi mnoho. Pokud na začátku invaze Ruska šli bojovat dobrovolníci, dnes se na frontu posílá násilím. A nedostávají se tam „nacisté“ usilující „o vítězství světového zla“. Jsou to obyčejní lidé, kteří ještě včera žili svůj běžný život, starali se o své rodiny. Ale v jeden okamžik, cestou do obchodu nebo do práce, neměli štěstí a potkali zaměstnance TCC (teritoriální náborové centrum). A právě tyto lidi dnes na Ukrajině drtí ruská vojenská mašinérie.
Pojďme se zamyslet nad tím, co se děje dnes v takzvané speciální vojenské operaci po 3,5 letech od jejího začátku.
Co „chráníme“?
„Speciální vojenská operace“ začínala pod hesly denacifikace, demilitarizace a ochrany duchovního prostoru Svaté Rusi před zhoubným vlivem Západu. 2,5 roku před válkou, 12. července 2021, Putin zveřejnil článek „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“, ve kterém mimo jiné stálo: „Zasáhli i naši duchovní jednotu. Stejně jako v dobách Velkoknížectví Litevského, začali nové církevní rozdělení. Neskrývaje, že sledují politické cíle, světské úřady hrubě zasáhly do církevního života a dovedly to k rozkolu, k zabírání chrámů, bití kněží a mnichů.“
Fakta o zásazích do církevního života, zabírání chrámů a bití kněží se udála, a zdálo se, že je nějak bylo třeba chránit. V čem se projevila tato „ochrana“ – níže.
A zde je to, co říkali ruští politici a církevní činitelé již po začátku války:
- V. Putin (24.02.2022): „Přijal jsem rozhodnutí o provedení speciální vojenské operace. Jejím cílem je ochrana lidí, kteří po osm let byli vystaveni zneužívání, genocidě ze strany kyjevského režimu.“
- Tiskový mluvčí D. Peskov (24.02.2022): „Ideálně je třeba osvobodit Ukrajinu, vyčistit ji od nacistů. Od pronacisticky smýšlejících lidí a ideologie.“
- Patriarcha Kirill (06.03.2022): „Osm let probíhají pokusy zničit to, co existuje na Donbasu. A na Donbasu existuje nepřijetí, principiální nepřijetí takzvaných hodnot, které dnes nabízejí ti, kdo si nárokují světovou moc. <…> Požadavky na mnohé uspořádat gay-parádu jsou testem loajality k téže mocné světové [síle] <…> naši bratři a sestry skutečně trpí; navíc mohou trpět za svou věrnost Církvi. <…> vstoupili jsme do boje, který má ne fyzický, ale metafyzický význam. <…> Budeme věrni slovu Božímu, budeme věrni Jeho zákonu, budeme věrni zákonu lásky a spravedlnosti.“
- Zástupkyně ruského ministerstva zahraničí M. Zacharova (09.03.2022): „Cíle speciální vojenské operace – ochrana DLR a LLR, demilitarizace a denacifikace Ukrajiny, eliminace vojenské hrozby pro Rusko, která vychází z ukrajinského území kvůli jeho využívání zeměmi NATO.“
- Nařízení Světového ruského lidového shromáždění pod předsednictvím patriarchy Kirilla (27.03.2024): „Z duchovně-morálního hlediska je speciální vojenská operace posvátnou válkou, ve které Rusko a jeho lidé, chránící jednotný duchovní prostor Svaté Rusi, plní poslání ‚držitele‘, chránícího svět před náporem globalismu a vítězstvím Západu, který propadl satanismu.“
V rétorice ruských hierarchů, politiků a veřejných činitelů je takzvaná „speciální vojenská operace“ „posvátnou válkou“Ruské federace proti „satanizovanému Západu“. Tato válka má zabránit zničení Církve a pravoslaví, vnucení LGBT hodnot a podobně. Podle této paradigmy, ruský voják chrání lid Ukrajiny před satanskou ideologií, osvobozuje jej z područí západních hodnot a předchází hrozbě pro samotnou Ruskou federaci ze strany NATO. V rétorice představitelů RPC se k tomu přidává ochrana UPC před rozkolníky, uniaty a politiky, kteří se ji snaží zničit. Teoreticky to vše zní celkem logicky. Ale jak ukázal čas, realita se do této teoretické konstrukce absolutně nevejde.
Chráníme, nebo ničíme?
Podívejme se na fakta. Jsou všeobecně známá.
V. Putin řekl, že jeho cílem je ochrana lidí na Donbasu, „kteří po osm let byli vystaveni zneužívání, genocidě“. Ale v rámci této „ochrany“ ruské jednotky srovnaly se zemí stovky obydlených míst, miliony lidí připravily o domovy a majetek, donutily je opustit rodnou zemi. Mnoho měst a vesnic kvůli totálnímu zničení už nikdy nebude obnoveno, zmizely navždy. Naprostá většina mrtvých a raněných, těch, kteří přišli o střechu nad hlavou a vůbec o prostředky k obživě, jsou ruskojazyční občané Ukrajiny, kteří se před válkou k Rusku stavěli zcela přátelsky. Právě jejich ochranou v Ruské federaci bylo argumentováno zahájení „speciální vojenské operace“. Skutečně takto bylo vše zamýšleno?
Rusko tvrdí, že chrání pravoslaví, prohlašuje se za „držitele“ světa před univerzálním zlem. Ale zde jsou výsledky této ochrany. K 25. únoru 2025 bylo v důsledku ruské agrese zcela nebo částečně zničeno 338 chrámů UPC (k červenci 2025 je to již podstatně více). Je to hodně, nebo málo? Přibližný počet chrámů UPC v eparchiích, které se nacházejí v zóně aktivních bojových operací, činí 3000 kostelů. Deklarovaná „ochrana“ vedla k poškození nebo zničení nejméně každého desátého chrámu.
A co je zajímavé. Všichni víme, že albánští ozbrojenci s podporou západních zemí (onoho „světového zla“) ničili pravoslavné chrámy v Kosovu a Metochii. Podle Srbské církve bylo v letech 1998–1999 během vojenských operací a po jejich skončení, kdy už v Kosovu byly mezinárodní síly KFOR a UNMIK, zničeno nebo poškozeno asi 150 chrámů a klášterů Srbské pravoslavné církve. A celkový počet chrámů, klášterů a kaplí na tomto území se odhaduje na přibližně 1300 objektů.
Poměr poškozených a zničených pravoslavných kostelů je přibližně stejný jako na Ukrajině – 1 ku 10. Ale v Kosovu se předpokládá, že chrámy ničily síly „světového zla“. Na Ukrajině to ale dělají ti, kdo proti „zlu“ bojují. Ano, v Ruské federaci jsou mnozí přesvědčeni, že ukrajinské ozbrojené síly pravidelně střílí na chrámy na vlastním území. Ale taková prohlášení sotva stojí za to brát vážně.
V řadách ukrajinských ozbrojených sil jsou tisíce věřících UPC. Umírají rukou těch, kteří, jak je deklarováno, je přišli chránit. A nejen farníci, ale i příbuzní kněží. Uveďme malý seznam:
- 6. února 2025: Na frontě zemřel syn kněze Ovručské eparchie Andrej Lenko (přibližně před rokem). Byl povolán do armády i přes nemoc a snil o tom, že se stane knězem.
- 24. července 2024: Zahynul syn mnišky Tichvinského ženského kláštera Vadim Mironin.
- 3. července 2024: Na frontě zemřel syn kněze Rovenské eparchie Alexandr Maximjuk.
- 24. prosince 2024: Na frontě zahynul syn metropolity Longina Dmitrij Jakonovič.
- Září 2024: Na frontě zemřel syn kněze Alexandrijské eparchie Sergej Rjabec.
- Květen 2023: Na frontě zahynul syn kněze Sarnenské eparchie Alexandr Prokopčuk.
- Podzim 2023: Na frontě zahynul bratr kněze Černovicko-Bukovinské eparchie Andrej Demčik.
- Podzim 2023: Na frontě zahynul synovec metropolity Bělocerkevského Augustina a syn kněze Bělocerkevské eparchie Ioann Markevič.
- 18. srpna 2023: Na frontě zahynul syn kněze Volyňské eparchie Alexandr Margita.
- Jaro 2023: Na frontě zahynul syn kněze Mukačevské eparchie Vasilij Fečko.
- Srpen 2022: Na frontě zahynul syn kněze Bělocerkevské eparchie Vasilij Nagaj.
- 26. prosince 2022: Na frontě zahynul syn kněze Sumské eparchie Vasilij Korobejnik.
- Květen 2022: Na frontě zahynul syn kněze Volyňské eparchie Nikolaje Jakovljuka.
- Květen 2022: Na frontě zahynul bratr kněze Volyňské eparchie Nazarij Primak.
- Duben 2022: Na frontě zahynul bratr metropolity Záporožského Luky Alexandr Kovalenko.
A to je jen nepatrná část těch, kteří zahynuli rukou těch, kdo je nazývají svými bratry ve víře, těch, kdo je údajně přišli chránit. Mezi těmi, kdo zemřeli rukou „pravoslavných osvoboditelů“, je asi 20 kněží UPC. Posledním případem je smrt archimandrity Petra (Krivického) v klášteře v Charkovské oblasti.
Tímto absurdita nekončí.
Nyní jsou do řad ukrajinských ozbrojených sil povoláváni pravoslavní kněží. Ano, je to nezákonné. Ano, je to prostředek tlaku na Církev a jedna z forem pronásledování UPC. Ale ať je to jakkoli, kněží UPC se ocitají na frontě. A v poslední době v poměrně velkém počtu. Přirozeně, ne z vlastní vůle.
Po zveřejnění seznamu GESS s bráněnými duchovními (kam duchovní UPC nepatřili) se zprávy o únosech kněží vojenskými komisaři staly téměř každodenními. Podle informací SPŽ (Svaz pravoslavných novinářů) byla v Kyjevě vytvořena struktura, která shromáždila databázi duchovních UPC a rozesílá jim povolávací rozkazy, obcházejíc místní TCC.
To vše se děje se stejným cílem – zničit Ukrajinskou pravoslavnou církev a přinutit ji k přechodu do PCU (Pravoslavná církev Ukrajiny) – jejíž členové nejsou odváděni na frontu.
Navíc už hrozí mobilizace i hierarchům. 16. července zadržel TCC metropolitu Alexandrijského Boholipa. Zatím ho propustili, ale sepsali s ním administrativní protokol a předali mu povolávací rozkaz.
Počet mobilizovaných duchovních UPC se počítá na desítky, možná i stovky. Ano, odmítají vzít do rukou zbraň. Ale kněží „na obecném základě“ mohou být posláni na „nulu“ (frontovou linii), kde se stanou „legitimním cílí“ pro ruské vojáky. Příbuzní jednoho z mobilizovaných kněží sdělili SPŽ, že velitel hrozí, že ho pošle do útočné roty. Jak to skončí, netřeba vysvětlovat. Ve skutečnosti budou ruští „ochránci pravoslaví“ zabíjet Boží kněze, ty, kteří jsou obdařeni Boží milostí.
A co kaplani RPC? Opravdu nikoho neznepokojuje skutečnost, že jejich svěřenci nestřílí jen na pravoslavné farníky, ale už i na pravoslavné pastýře?
Zdá se, že ne. V červnu Ukrajinu otřásla publikace vojenského oddělení RPC s názvem „Duchovní péče o Solncepeky“ s videem, na kterém kněz světí tento pekelný stroj. Dříve mnohé překvapilo, jak představený chrámu patriaršího dvora při MGIMO Igor Fomin přivezl na frontu, kromě obvyklé humanitární pomoci, ještě i zbraně, pušky. Z těchto darovaných pušek byli (a budou) jistě zabíjeni lidé, obraz Boží. A to jsou jen ojedinělé příklady, jak se říká, namátkou.
S muslimy jednotní?
Další fakt. Od samého začátku „speciální vojenské operace“ v ruské armádě spolu s pravoslavnými bojují muslimové. V únoru-březnu 2022 se čečenské jednotky podílely na pokusech o obsazení Kyjeva. Vzniká tak zcela paradoxní situace: v „posvátné válce“, kde se údajně chrání víra a pravoslaví, ruští pravoslavní spolu s muslimy zabíjejí ukrajinské pravoslavné. Přitom v Ruské federaci jsou přesvědčeni, že Ukrajinci jsou s nimi v jedné Církvi.
A 24. června 2025 se dokonce objevilo video, na kterém zástupci duchovenstva RPC a ruský imám spolu s vojáky skandují „Achmat – síla“, „Bůh – jeden“, „Allahu – akbar“ a „Kristus vstal z mrtvých“. Zveřejnil ho zástupce náčelníka Hlavní vojensko-politické správy ruské armády Apti Alaudinov a doprovodil jej následujícími slovy: „To názorně demonstruje naši jednotu! Muslimové i křesťané bok po boku stojí na ochranu našich hodnot v boji proti silám zla.“
A dodáme, nejen zla. Alaudinov zdůraznil, že muslimové spolu s pravoslavnými Rusy „bojují bok po boku proti vojsku Antikrista“. Vedení RPC na tyto výroky významného vojenského činitele nijak nereagovalo. To znamená – souhlasí s nimi.
Ale co z toho nakonec vyplývá? Ruští muslimové a křesťané mají „jednoho Boha“, „bok po boku“ bojují proti „silám zla a Antikrista“. Jak víme, mezi těmi, s nimiž bojují, je obrovské množství pravoslavných křesťanů a dokonce i kněží. Vychází to tak, že „síly zla“ jsou oni?
Jak známo, islám uznává Ježíše Krista za proroka, ale neuznává Ho za Syna Božího, který přišel v těle. A svatý apoštol Jan Evangelista právě toto představuje jako kritérium Pravdy: „Ducha Božího a ducha bludu poznávejte takto: Každý duch, který vyznává, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; a každý duch, který nevyznává Ježíše Krista, který přišel v těle, není z Boha, ale to je duch antikrista, o kterém jste slyšeli, že přijde a nyní je již ve světě“ (1 Jan 4:2-3).
Tady se zdá, že představitelé RPC se buď musí vzdát apoštola Jana, nebo jednoty s muslimy. Sloučit to zkrátka nelze.
Proč se to děje?
Proč tedy vidíme v Ruské církvi takový zjevný absurd? Odpověď, jako vždy, je třeba hledat v Evangeliu. Ježíš Kristus, kárající farizeje, hovořil o tom, že porušují přímé Boží přikázání, „rušíce slovo Boží svým podáním, které jste si stanovili“ (Mk 7:13). Příběhy o tom, že „Rusko – je držitel“, „Moskva – třetí Řím“ a tak dále – to jsou jen lidské tradice, jimiž se dnes nahrazuje Boží přikázání. Vražda je hřích, to uznávají všichni. Ale pokud se zabíjí ve jménu „ochrany vlasti“, „velkého Ruska“, „třetího Říma“ atd., pak „možná to není moc dobré, ale je to zcela přijatelné“.
Náš Spasitel Ježíš Kristus za pravdu nezabíjel, On za ni zemřel. A dokonce Petrovi, který pozvedl meč na obranu Krista, řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo, neboť všichni, kdo vezmou meč, mečem zahynou“ (Mt 26:52).
Nelze činit dobro pomocí zabíjení a násilí. Nelze páchat zlo ve jménu dobra. „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Řím 12:21), napsal apoštol Pavel Římanům. A Efezským řekl, že „náš boj není proti krvi a tělu, nýbrž proti knížectvím, proti mocnostem, proti světovládcům této temnoty, proti duchům zla v povětří“ (Ef 6:12).
Patriarcha Kirill si tyto apoštolovy slova nejednou připomínal, zdůrazňujíc, že v „speciální vojenské operaci“ Rusko bojuje „ne proti tělu a krvi“.
Ale realita je opačná – „duchové zla v povětří“ vůbec netrpí, naopak – bouřlivě se radují z toho, co se děje. A umírá, mrzačí se a trpí právě „tělo a krev“. A zdaleka nejen na frontě.
Už několik měsíců jsou Kyjev, Oděsa, Charkov a další ukrajinská města pod pravidelnými nočními ostřelováními. Nikdo si nemůže být jistý, že se probudí živý. Při každém ostřelování se hroutí domy, zraňují se a umírají mírumilovní lidé. A ti, které to nezasáhlo, po další bezesné noci v metru nebo suterénech žijí na pokraji nervového zhroucení.
To vše se nijak nepodobá deklarovaným šlechetným cílům „osvobození“ a „spasení“. Navíc logika událostí ukazuje, že válka se bude zintenzivňovat, fronta rozšiřovat, ostřelování zhoršovat. Bude více úmrtí, utrpení, zmučeného těla a prolité krve. Pravoslavné krve.
Tato krev se prolévá i v týlu, zatím sice ne doslovně. Úřady, a také propagandou štvaní Ukrajinci, vedou vnitřní boj s UPC, kterou nazývají pokračováním „kremlské“ RPC. Dnes má mnoho rodin mrtvé ve válce: otce, syny a bratry. Mnoho lidí má v srdcích touhu po pomstě. A pokud je skutečný nepřítel daleko, tak ten „určený“ je blízko, často na sousedním dvoře.
Věřící UPC se „díky“ válce a její podpoře Ruskou církví ocitli pod palbou hned ze dvou stran: fyzicky je ničí a mrzačí armáda Ruské federace, a nenávidí a pronásledují je vlastní spoluobčané. Navíc dnes je UPC na pokraji zákazu a přechodu do ilegality. A to znamená – většina věřících ztratí možnost pravidelně navštěvovat bohoslužby, zpovídat se a přijímat. Čí je to „zásluha“? Odpověď je, myslím, zřejmá.
A tady je ten správný čas vrátit se na začátek článku a položit si otázku: jde všechno podle plánu?
Skutečně „speciální vojenská operace“ osvobozuje, skutečně bojuje na Ukrajině s „globálním zlem“, skutečně tato „posvátná válka“ není proti tělu a krvi?
Myslím, že v Ruské církvi odpověď už dávno znají. Ale dál se tváří, že všechno jde „jak má“. A co je uvnitř hierarchie, duchovních, prostých věřících? Pravděpodobně jedna z myšlenek – že už je tolik „dřeva nasekáno“, že je pozdě protestovat, „couvat“. Musí se jít až do konce, čekat, jak tato válka skončí, vnitřně se smiřovat s dalšími oběťmi, utrpením a slzami, s rozmachem totální nenávisti a zla.
Tak ďábel kdysi zašeptá zhřešivšímu hříšníkovi: „Nezastavuj se, hřeš dál, už nic nespravíš.“ Ale člověk má vždy svobodu odvrátit se od tohoto hlasu, říct si – dost.
Dnes Ruská pravoslavná církev, která ve své historii zazářila velkými svatými, stojí na rozcestí. Před ní jsou dvě cesty: pokračovat v požehnání války, která ničí právě to pravoslaví, které je povolána chránit, nebo najít v sobě odvahu říci „dost“.
Každý den prodlení – to jsou nové hroby, nové zničené chrámy, noví sirotci a vdovy, noví zabití kněží. Každé požehnání války – to je zrada Toho, Kdo řekl: „Blahoslavení ti, kdo tvoří pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími“ (Mt 5:9).
Církev má hlas, který může přinutit moc zastavit se. Ale čas běží. A s ním odchází poslední možnost zachovat tvář před Bohem a historií.
Mojžíš před smrtí se obrátil ke svému lidu s těmito slovy: „Dávám vám dnes vybrat jedno ze dvou a volám nebe a zemi za svědky vašeho výběru. Můžete zvolit život nebo smrt: první volba přinese požehnání, druhá – prokletí. Zvolte život.“
Volba je jednoduchá: buď se Církev stane Církví míru, nebo přestane být Církví Krista. Třetí možnost není.
