Mýty o pravoslaví: Modlit se lze jen církevněslovansky
Mnoho lidí se domnívá, že pravoslavný křesťan se smí modlit pouze v církevní slovanštině a jen „kanonickými“ modlitbami z modlitebníku. Tento názor ale neodpovídá skutečné tradici Církve.
Církevněslovanský jazyk je tradice - ne dogma
Je pravda, že v naší místní církvi se při bohoslužbách používá církevní slovanština.
Ale nejde o žádné dogmatické pravidlo. Je to dědictví, praxe, historická tradice, nikoliv povinnost daná kánony.
Bohoslužebný jazyk se v dějinách měnil vždy podle toho, jaký jazyk používal Boží lid.
A jak Otcové zdůrazňují - Bůh rozumí každému jazyku stejně.
Kdyby se zítra češi promísili s Číňany a za sto let mluvili jinak, pak i pravděpodobní pravnučkové by se modlili v jazyku, který bude jejich, a Bůh mu porozumí úplně stejně jako církevní slovanštině.
Svatí Cyril a Metoděj: evangelium patří všem jazykům
Právě apoštolové Slovanů jasně odmítli tehdejší „trojjazyčnou herezi“, podle níž je možné Bohu sloužit pouze ve třech jazycích (hebrejštině, řečtině a latině).
V jejich akafistu čteme:
Ikos 6:
„Radujte se, vy kteří jste přikázali slavit Boha ve všech jazycích; radujte se, kteří jste statečně usvědčili trojjazyčnou herezi.“Ikos 12:
„Radujte se, kteří jste stanovili, aby každý konal Boží službu ve svém jazyce.“
To je jádro pravoslavné tradice: Evangelium má zaznít v jazyce lidu.
Modlitba není o jazyku, ale o srdci
Pravoslaví nikdy netvrdilo, že Bůh slyší pouze církevní slovanštinu, že osobní modlitby musí být „jen z modlitebníku“, že modlitba v češtině, ukrajinštině či angličtině je méně platná.
Naopak: modlitba má být upřímná, pokorná, pravdivá, ať už je vyslovena jakýmkoliv jazykem.
Církevní slovanština je krásná a důstojná, ale není jediným nástrojem, jak otevřít srdce Bohu.
Mýtus vyvrácen
Pravoslavný se může modlit v jakémkoliv jazyce.
Církevní slovanština je naše drahocenná tradice, ale není závazným pravidlem.
Bůh slyší lidské srdce - ne gramatiku.
SPN v minulém díle vysvětlil, že pravoslaví není ruské náboženství.
